České Meziříčí

České Meziříčí
Kostel Svaté Kateřiny v Českém Meziříčí
Kostel Svaté Kateřiny v Českém Meziříčí
Znak obce České MeziříčíVlajka obce České Meziříčí
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecOpočno
Obec s rozšířenou působnostíDobruška
(správní obvod)
OkresRychnov nad Kněžnou
KrajKrálovéhradecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°17′13″ s. š., 16°2′40″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 013 (2023)[1]
Rozloha21,90 km²[2]
Nadmořská výška254 m n. m.
PSČ517 71
Počet domů617 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.2
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa obecního úřaduBož. Němcové 61
51771 České Meziříčí
[email protected]
StarostaIng. Milan Žďárek
Oficiální web: www.ceskemezirici.cz
České Meziříčí
České Meziříčí
Další údaje
Kód obce576212
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

České Meziříčí (dříve také Meříč, Mezřič atd., německy Böhmisch Meseritsch) je obec v Královéhradeckém kraji v okrese Rychnov nad Kněžnou. Leží v nadmořské výšce 254 metrů v katastrálním území s rozlohou 2 191 ha a žije zde přibližně 2 000[1] obyvatel. V obci je mateřská škola, základní škola a pošta.

Název obce pochází od její geografické polohy mezi řekami Labem, Metují a Orlicí. Sama obec leží na Zlatém potoku, který níže po proudu nese jméno Dědina.

Historie

Oblast byla osídlena již v pravěku, ale k založení současné obce došlo patrně koncem 13. století saskými kolonisty u brodu na obchodní stezce z Prahy do Kladska. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 14. století. V roce 1352 je doloženo české pojmenování lokality jako Mezrziecz a z téhož roku je prvně doložena místní katolická duchovní správa. Ta se později stala utrakvistickou, v pobělohorském období byla navrácena katolíkům. V roce 1624 je doložena místní škola (stávala v místě pozdější budovy obecního úřadu).

V roce 1871 byl v Českém Meziříčí založen cukrovar, který vznikl z iniciativy místních zemědělců.[4] Ti jej ale nedokázali efektivně spravovat, a v roce 1885 byl odprodán vídeňské firmě Nathan Hellmann.

Exulanti

Z opočenského panství prchaly z náboženských důvodů celé rodiny - a to během slezských válek pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. V roce 1742 z Českého Meziříčí prokazatelně uprchli do Münsterbergu v pruském Slezsku tyto rodiny:[5]

  • Jan Franc, chalupník. V roce 1734 byl odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 byl osvobozen pruským vojskem a emigroval do Münsterbergu. [6] Patří mezi zakladatele české osady Husinec.
  • Václav Glanc *(1699), zatčen v roce 1732[7] a vyslýchán v roce 1740.[8] V roce 1746 se nacházel v Münsterbergu, rovněž patří mezi zakladatele Husince.
  • Jiřík Glanc *(1716) byl 21.8.1753 starším v Husinci. Patří mezi zakladatele Husince, emigroval ale později a neprošel Münsterbergem.
  • Jan Hubáček *(1700). Bratr rychtáře, jeden z vůdců opočenského povstání, v roce 1734 odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 osvobozen vojskem emigroval. V Münsterbergu byl starším (ve vedení) českého sboru. Patří mezi zakladatele Husince, i tam byl starším sboru.
  • Josef Šindelář - emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
  • Vít Švorc *(1678). V roce 1733 byl v Dobrušce vězněn jako kacíř a majitel zakázaných knih. [9] V roce 1740 byl znovu vyslýchán.[8] emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
  • Jan Valášek, emigroval sám, 29.1.1743 se v Münsterbergu oženil, ale k zakladatelům Husince patří jen vdova Dorota.

V roce 1742 dále emigrovali: Jan Brouček, Čechovský Matěj, Jan Frýzl, Jan a Jiřík Glanc, Marek Standera, Václav Standera, Jan Žilka, ne všechny osudy jsou zmapovány. V roce 1708 prokazatelně žili v české čtvrti Berlína exulanti Jakub Boháček a Mikuláš Vondráček, kteří lobbovali za trpící české nekatolíky.[10] Všichni tito lidé pocházeli z Č. Meziříčí.

Části obce

Pamětihodnosti

  • Dominantou obce je barokní kostel svaté Kateřiny z roku 1748 postavený hrabětem Rudolfem Colloredo na místě původní dřevěné stavby.
  • Před kostelem stojí socha Panny Marie od Františka Pacáka, žáka Matyáše Bernarda Brauna.
  • Místní cukrovar.
  • Hrnčířův mlýn čp. 94
  • Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého, datován nápisem k roku 1864.[11]
  • Do katastrálního území České Meziříčí zasahuje část přírodní rezervace Zbytka.

Významní rodáci

Galerie

  • Letecký snímek
    Letecký snímek
  • Socha T. G. Masaryka
    Socha T. G. Masaryka
  • Obecní úřad
    Obecní úřad
  • Prodejny
    Prodejny
  • Pošta
    Pošta
  • Pomník padlých
    Pomník padlých

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha: Český statistický úřad. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Tereos TTD: Kompletní historie cukrovaru České Meziříčí. Dostupné online.
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: Kalich 599 s. ISBN 80-7017-553-2. 
  6. Josef Volf: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1910.
  7. Ivo Kořán: Opočenská rebélie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECCENSIS, S.B. XII - 1970. S. 93-137
  8. a b Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, protokoly o zasedání konzistoře, kniha č. 18, zpráva o provedeném výslechu z 25.8.1740.
  9. Bohumil Lukavský z Řeneč: Martyrologium čili utrpení církve boží v zajetí babylonském zůstávající. I.P. 1732–36. In: Bratrské Listy, 1904.
  10. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Pro o.s. Exulant vydal Kalich v r. 2005.
  11. Maxová Ivana, Nejedlý Vratislav a Zahradník Pavel: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Rychnov nad Kněžnou. SÚPPOP Praha 1999, s. 18, ISBN 80-86234-04-5

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Části obce České Meziříčí
Části obce
Města, městyse a obce okresu Rychnov nad Kněžnou
Albrechtice nad Orlicí • Bačetín • Bartošovice v Orlických horách • Bílý Újezd • Bohdašín • Bolehošť • Borohrádek • Borovnice • Bystré • Byzhradec • Častolovice • Čermná nad Orlicí • Černíkovice • České Meziříčí • Čestice • Deštné v Orlických horách • Dobré • Dobruška • Dobřany • Doudleby nad Orlicí • Hřibiny-Ledská • Chleny • Chlístov • Jahodov • Janov • Javornice • Kostelec nad Orlicí • Kostelecké Horky • Kounov • Králova Lhota • Krchleby • Kvasiny • Lhoty u Potštejna • Libel • Liberk • Lično • Lípa nad Orlicí • Lukavice • Lupenice • Mokré • Nová Ves • Očelice • Ohnišov • Olešnice • Olešnice v Orlických horách • Opočno • Orlické Záhoří • Osečnice • Pěčín • Podbřezí • Pohoří • Polom • Potštejn • Proruby • Přepychy • Rohenice • Rokytnice v Orlických horách • Rybná nad Zdobnicí • Rychnov nad Kněžnou • Říčky v Orlických horách • Sedloňov • Semechnice • Skuhrov nad Bělou • Slatina nad Zdobnicí • Sněžné • Solnice • Svídnice • Synkov-Slemeno • Trnov • Třebešov • Tutleky • Týniště nad Orlicí • Val • Vamberk • Voděrady • Vrbice • Záměl • Zdelov • Zdobnice • Žďár nad Orlicí
legenda: město, městys.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • Biblio: ec3826f6-237b-4bcc-9dd0-f27f6e0122b5
  • NKC: ge371296