BIND

BIND (Berkeley Internet Name Domain) je v informatice označení zřejmě nejpoužívanějšího DNS serveru v Internetu.^[1][2] Používá se hlavně na servech se systémy UNIX a Linux. BIND byl původně vytvořen studenty na Kalifornské universitě v Berkeley.

Poprvé byl vydán ve verzi 4.3BSD. Paul Vixie ho začal aktualizovat v roce 1988, kdy pracoval pro Digital Equipment Corporation. Začátkem roku 2012 vydala společnost Internet Systems Consortium novou verzi BIND. Poslední verze BIND, BIND 10 1.1.0 byla vydána 6. června 2013, ale zatím bez podpory pro Windows, ačkoliv BIND 9 má pro Windows plnou podporu.

Historie

BIND vytvořili Douglas Terry, Mark Painter, David Riggle a Songnian Zhou okolo roku 1980 na Kalifornské universitě v Berkeley za podpory DARPA grantu. Zkratkou BIND se rozumí Berkeley Internet Name Domain.

Verze BIND od 4.8.3 byly udržovány společností Computer Systems Research Group (CSRG) v UC Berkeley.^[3]

Uprostřed 80. let převzal Paul Vixie z DEC vývoj BIND, zahrnující verze 4.9 a 4.9.1. Paul Vixie pokračoval v práci na BIND i po odchodu z DEC. BIND ve verzi 4.9.2 byl sponzorován společností Vixie Enterprises. Vixie nakonec založil firmu ISC (Internet Systems Consortium), která se stala subjektem odpovědným za vývoj BIND počínaje verzí 4.9.3.^[3]

BIND 8 vydalo ISC v květnu roku 1997.^[3]

Verzi 9 vyvinula Nominum, Inc. v rámci ISC outsourcingové smlouvy 9. října 2000.^[4] Byla napsána znovu od úplných základů, protože původní kódy BIND měly, díky jejich architektuře, problém s ověřením bezpečnosti. Dále byla přidána podpora DNSSEC (zabezpečené DNS). Další důležité funkce BIND 9 zahrnují: TSIG, nsupdate, IPv6, rndc, podporu pro více procesorů a lepší přenositelnost mezi architekturami. Rndc využívá sdíleného tajného klíče k šifrování mezi místním a vzdáleným terminálem v průběhu každé session.

BIND 9 byl vyvíjen v rámci komerčních i vojenských smluv. Většinu jeho funkcí financovali vývojáři UNIXu, kteří chtěli zajistit, aby byl BIND konkurenceschopný s nabídkami DNS společnosti Microsoft. DNSSEC funkce byly financovány americkou armádou, pro kterou je zabezpečení DNS velice důležité.

Podpora databáze

Starší verze programu BIND nabízely pro ukládání a načítání dat pouze textové soubory. V roce 2007 BIND 9.4^[5] umožnil pro ukládání použít databázové formáty jako LDAP, Berkeley DB, PostgreSQL, MySQL a ODBC.

BIND 10 podporuje modulární úložiště dat, takže může používat více databází^[6].

Zabezpečení

Zastaralé verze BIND 4 a BIND 8 měly značný počet vážných bezpečnostních chyb. Jejich použití se v dnešní době důrazně nedoporučuje.^[7] BIND 9 byl kompletně přepsán a tedy částečně zmírnil tyto bezpečnostní neduhy.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku BIND na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Oficiální stránka BINDu na ISC.org - EN

Návody na konfiguraci

• Český návod na konfiguraci na linuxzone.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.