Bedřich Karen

Bedřich Karen
herec Bedřich Karen
herec Bedřich Karen
Rodné jménoBedřich Fremmr
Narození15. října 1887
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. srpna 1964 (ve věku 76 let)
Mariánské Lázně
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Podpis
Bedřich Karen – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hercův hrob na Vyšehradském hřbitově[1]

Bedřich Karen[2], vlastním jménem Bedřich Fremmr, křtěný Bedřich Vojtěch (15. října 1887, Plzeň[3] – 21. srpna 1964, Mariánské Lázně) byl český divadelní a filmový herec.


Život

Narodil se jako syn škodováckého dělníka Jana Fremra[3], avšak záhy coby student plzeňské reálky začal projevovat silnou náklonnost k divadlu a literatuře. Později školu opustil, aby se mohl zcela věnovat herectví. Již v roce 1905 se stal na radu Vendelína Budila členem venkovské divadelní společnosti J. E. Sedláčka. Později prošel společnostmi J. Tuttra, A. Kučery a operetní společností M. Zieglerové. V roce 1910 pak přijal angažmá v plzeňském divadle (Vendelín Budil), mezitím se kocem října roku 1917 oženil[4] Annou Poliakovou. Později v letech 1917 až 1921 v Divadle na Vinohradech.[5] V roce 1921 odešel za Karlem Hugo Hilarem[6] do Národního divadla a zde působil až do roku 1959, kdy odešel do důchodu.

Herecký dojem

Bedřich Karen za svou bohatou hereckou kariéru vytvořil celou řadu vynikajících a různorodých rolí, a to jak na divadelních jevištích, tak v rámci rodícího se československého filmu. Za zmínku stojí zejména nemalé množství rolí, v nichž ztvárnil postavy záporné, či lépe „záporné“ (louňovický probošt – nepřítel husitů, imperialistický pilot, ředitel, velkopodnikatel…)

Zejména zde zazářilo v pravém světle jeho mistrovství, kdy si divák může marně lámat hlavu, čímpak si ho postava lotra získala, že k ní cítí prazvláštní vztah souznění a nelhostejnosti k jejímu osudu. Opověď není jednoduchá, přesto ne nemožná – jde totiž v pravdě o koncert starého divadelnického umu, talentu a herecké geniality. Přestože existují i filmy, které v současnosti lze považovat za mírně úsměvné, poplatné době vzniku. Ovšem i zde lze nalézt značné kouzlo ryzího herectví, jakožto hlavní devizu starých dobrých herců, ke kterým bude provždy patřit i Bedřich Karen.

Ocenění

Filmografie

Němé filmy

  • 1918 Čaroděj (detektiv Torp)
  • 1921 Mnichovo srdce (továrník Janota)
  • 1921 Neznámé matky (továrník Janota)
  • 1929 Plukovník Švec

Zvukové filmy

  • 1931 Psohlavci (Jan Sladký Kozina)
  • 1937 Bílá nemoc (Sigelius)
  • 1938 Cech panen kutnohorských (alchymista David Wolfram)
  • 1947 Siréna (ředitel Bacher)
  • 1951 Mikoláš Aleš (ředitel Swerts)
  • 1951 Posel úsvitu (Knopp)
  • 1952 Anna proletářka (Rubeš)
  • 1952 Velké dobrodružství (belgický král Leopold II.)
  • 1952 Únos (plk. Jacobs)
  • 1954 Jan Hus (kardinál Pierre d’Ailli)
  • 1954 Výstraha
  • 1954 Z mého života (Rieger)
  • 1957 Dobrý voják Švejk (jeden z lékařů posuzujících Švejka)
  • 1957 Proti všem (louňovický probošt)
  • 1959 Taková láska (děkan)
  • 1961 Ďáblova past (biskup Ditrichštejn)

Odkazy

Reference

  1. ↑ hrob herce Bedřicha Karena na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. ↑ 20. ledna 1932 změna příjmení z Fremr na Karén
  3. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  4. ↑ Matriční záznam o sňatku Bedřicha Vojtěcha Fremra s Anou Poliakovou farnost Plzeň 1 město
  5. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  6. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 207

Literatura

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 33, 137, 155, foto 57, 341, 383
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 75, 76, 95, 100, 111, 322, 424, 446.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 572–574.
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 41–2, obraz. část str. 54–6
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 207–9
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 55, 57, 91, 105, 255
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 19, 21–3, 31, 105, 166, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 42. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 39, 132, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 42, 65, 146, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 50, 135–6, 161, 180, ISBN 80-85625-19-9
  • Jindřich Vodák: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 200–201.
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech