Bernard Ignác Jan z Martinic
Bernard Ignác Jan z Martinic | |
---|---|
3. vladař domu smečenského a majitel fideikomisu Smečno – Slaný | |
Ve funkci: 6. listopadu 1651 – 7. ledna 1685 | |
Předchůdce | Jiří Adam I. z Martinic |
Nástupce | Jaroslav Bernard z Martinic |
Nejvyšší purkrabí Českého království | |
Ve funkci: 7. leden 1651 – 7. leden 1685 | |
Panovník | Ferdinand III., Leopold I. |
Předchůdce | Oldřich František Libštejnský z Kolovrat |
Nástupce | Adolf Vratislav ze Šternberka |
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království | |
Ve funkci: 5. únor 1650 – 7. leden 1651 | |
Panovník | Ferdinand III. |
Předchůdce | Oldřich František Libštejnský z Kolovrat |
Nástupce | Heřman Czernin z Chudenic |
Nejvyšší zemský komorník Českého království | |
Ve funkci: 1648 – 1650 | |
Panovník | Ferdinand III. |
Předchůdce | Sezima z Vrtby |
Nástupce | Heřman Czernin z Chudenic |
Nejvyšší zemský sudí Českého království | |
Ve funkci: 9. srpen 1644 – 1648 | |
Panovník | Ferdinand III. |
Předchůdce | Sezima z Vrtby |
Nástupce | František Karel Matyáš ze Šternberka |
Prezident rady nad apelacemi | |
Ve funkci: 4. listopad 1643 – 1644 | |
Panovník | Ferdinand III. |
Předchůdce | Bedřich z Talmberka na Vlašimi |
Nástupce | Jan Hartwig z Nostitz |
Tajný rada | |
Císařský komoří | |
Narození | 20. srpen 1614 |
Úmrtí | 7. leden 1685 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie |
Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
Choť |
|
Rodiče | Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649) a Marie Eusebie ze Šternberka (1584–1634) |
Děti | Ferdinand Jaroslav z Martinic Marie Alžběta, provdaná Bruntálská z Vrbna Kateřina Barbora, provdaná Gallasová Terezie Františka, provdaná Bruntálská z Vrbna |
Příbuzní | Jiří Adam I. z Martinic a Maxmilián Valentin z Martinic (sourozenci) Norbert František Václav Bruntálský z Vrbna[1] (vnuk) |
Zaměstnání | politik |
Profese | šlechtic |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | 1657 Řád zlatého rouna (č. 440) |
Commons | Bernard Ignat von Martinice |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bernard Ignác hrabě z Martinic (německy Bernhard Ignaz von Martinitz, 20. srpna 1614 – 7. ledna 1685 Praha) byl český šlechtic z rodu Martiniců a politik. Jako nejvyšší purkrabí stál přes třicet let v čele zemské správy Českého království, proslul také jako mecenáš katolické církve a vzdělanec, krátce byl například prorektorem Univerzity Karlovy.
Kariéra
Byl synem hraběte Jaroslava Bořity z Martinic[2] a jeho první manželky Marie Eusebie ze Šternberka. Z mužského potomstva svých rodičů byl až pátým synem v pořadí, takže původně byl předurčen k duchovní dráze. Již v mladém věku se stal kanovníkem v Magdeburku a Pasově, mezitím studoval v Praze a Štýrském Hradci. V roce 1635 si doplnil vzdělání studiem práv v Ingolstadtu. Absolvoval také kavalírskou cestu tradiční pro mladé šlechtice, pobýval například ve Florencii.[3]
Po návratu do Čech zahájil rychlý postup v zemských úřadech, začínal jako rada apelačního soudu (1638–1643), poté byl prezidentem apelačního soudu (1643–1644), nejvyšším sudím (1644–1648), nejvyšším komorníkem (1648–1650), nejvyšším hofmistrem (1650–1651) a nakonec stál v čele zemské správy jako nejvyšší purkrabí Českého království (1651–1685). Z titulu svých funkcí byl zároveň členem sboru královských místodržících. Mimoto obdržel čestné hodnosti c. k. komořího a tajného rady. Při pobytu císaře Leopolda I. v Praze v roce 1657 získal Řád zlatého rouna.[4]
I když byl bezmála půl století zemskými úřady vázán v Čechách, pravidelně každý rok několik měsíců trávil ve Vídni a z dochované korespondence vyplývá, že u císařského dvora měl značný vliv, od roku 1679 se navíc příležitostně zúčastnil zasedání státní rady.
Majetek a podpora katolické církve
Po otci zdědil v roce 1649 panství Ahníkov v severních Čechách, krátce nato po smrti staršího bratra Jiřího Adama I. převzal stěžejní rodový majetek Smečno se Slaným spolu s titulem vladař domu Smečanského (1651). O rok později pak předal Ahníkov bratru Maxmiliánu Valentinovi, téhož roku 1652 pak ještě z majetku nejstaršího bratra od jeho vdovy převzal do své správy panství Hořovice, kde poté nechal přestavět zámek. Při svých pobytech v Praze sídlil v Martinickém paláci na Hradčanském náměstí, k němuž v roce 1665 přikoupil sousední palác v Kanovnické ulici, dnes označovaný podle pozdějších majitelů jako palác Hložků ze Žampachu.
Jako přesvědčený katolík se podílel na rekatolizaci v pobělohorském období a s jeho jménem je tak spojen vznik několika církevních institucí a sakrálních staveb. Založil františkánský klášter ve Slaném (1655), v klášterním kostele nechal postavit Loretánskou kapli a celý kostel prošel významnou barokní přestavbou podle projektu Domenica Orsiho. Na periferii Slaného jeho osobnost připomíná také kaple Božího hrobu. Ve Slaném také zřídil piaristickou kolej, nynější gymnázium. Finančně podporoval i vznik klášterů jinde, do Prahy přivedl řád kajetánů, pro jejichž klášter zakoupil v roce 1672 pozemky na Malé Straně a nechal postavit kapli sv. Panny Marie Einsiedelské. Řád kajetánů pak povolal i do Hořovic, kde také jako architekt působil Domenico Orsi.
Byl donátorem v pořadí 8. kaple poutní Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené jezuity roku 1674.
Bernard Ignác z Martinic zemřel v Praze 7. ledna 1685 a je pohřben v tzv. Martinické kapli u jižní stěny katedrály sv. Víta. Na území České republiky jsou k vidění jeho tři portréty, dva v muzeu ve Slaném (z nichž byl jeden snad původně na zámku Smečno), druhý na zámku Frýdlant, kam se do rodiny Gallasů provdala jeho dcera Kateřina Barbora.
Rodina
Poprvé se oženil s Veronikou Polyxenou Holickou ze Šternberka (1615–1659), jeho druhou manželkou byla hraběnka Zuzana Polyxena z Dietrichsteinu (1629–1706). Jediný syn Ferdinand Jaroslav (1643–1643) zemřel v dětství. Nejstarší dcera Marie Alžběta (1638-1671) se provdala za nejvyššího českého kancléře hraběte Jana Františka Bruntálského z Vrbna (1634–1705). Po její předčasné smrti se Jan František podruhé oženil s její nejmladší sestrou Terezií Františkou z Martinic (1643–1705), na rod Bruntálských z Vrbna pak přešlo panství Hořovice. Prostřední dcera Kateřina Barbora (1642–1667) byla provdána za hraběte Františka Ferdinanda z Gallasu.
Odkazy
Reference
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ O osobnosti Jaroslava Bořity z Martinic viz např. Lukáš Vytlačil: Jaroslav Bořita z Martinic; in: Heraldická ročenka 2008, Praha 2009, s. 7-23. (dostupné on-line)
- ↑ Kubeš Jiří: Náročné dospívání urozených, 2013; s. 329
- ↑ Kubeš Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou, 2009; s. 99, s. 138
Literatura
- Ottův slovník naučný, díl XVI., 1900 (reprint 1999), ISBN 80-7185-237-6
- ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, 1984
- ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, 1985
- DOBNER, Libor: Slánští rodáci a osobnosti se Slaným spojené in: Slaný 2 (kapitoly z historie královského města); Slaný, 2017 (kapitola Bernard Ignác hrabě Bořita z Martinic, s. 287–294) ISBN 978-80-270-2586-2
- KADEŘÁBEK, Josef: Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný (1600–1665); Nakladatelství Karolinum, Praha, 2018; 286 s. ISBN 978-80-246-3667-2
- KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II., 1997, ISBN 80-85983-14-1
- SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I., 2009, ISBN 978-80-7394-165-9
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernard Ignác Jan z Martinic na Wikimedia Commons
- Seznam prací o Bernardu Ignáci Bořitovi z Martinic v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)