Bob Marley

Bob Marley
Bob na vystoupení v roce 1980
Bob na vystoupení v roce 1980
Základní informace
Rodné jménoRobert Nesta Marley
Jinak zvanýTuff Gong
PřezdívkyKrál Reggae, Tuff Gong
Narození6. února 1945[1][2]
Nine Mile, Saint Ann Parish, Jamajka
PůvodTrenchtown, Kingston, Jamajka
Úmrtí11. května 1981 (ve věku 36 let)
Miami, Florida[1][2]
Příčina úmrtíakrální lentiginózní melanom
Místo pohřbeníNine Mile
ŽánryReggae, ska, rocksteady
Povolánízpěvák-skladatel, kytarista
NástrojeZpěv, kytara, perkuse
Aktivní roky1962–1981
VydavateléStudio One, Beverley's, Upsetter/Trojan Records, Island/Tuff Gong
Příbuzná témataThe Wailers
OceněníŘád za zásluhy (1981)
Rock and Roll Hall of Fame (1994)
Cena Grammy za celoživotní dílo (2001)
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Manžel(ka)Rita Marley (1966–1981)
Cindy Breakspeare
DětiZiggy Marley
Cedella Marley
Stephen Marley
Rohan Marley
Julian Marley
Ky-Mani Marley
Damian Marley
Sharon Marley
RodičeNorval Marley a Cedella Booker
PříbuzníBambaata Marley (vnuk)
Webwww.bobmarley.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley (6. února 1945, Saint Ann Parish, Jamajka – 11. května 1981, Miami, Florida, USA), byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, který se stal mezinárodní hudební a kulturní ikonou,[3][4][5][6][7] který ve svých skladbách mísil převážně reggae, ska a rocksteady. Začal v roce 1963 se skupinou The Wailers. Posléze vytvořil výrazný autorský a vokální styl, který později rezonoval s diváky po celém světě. Wailers vydali některé ze svých prvních reggae nahrávek s producentem Lee "Scratch" Perrym.[8]

Poté, co se Wailers v roce 1974 rozpadli,[9] se Marley vydal na sólovou kariéru, přestěhoval se do Anglie a zažil vrchol vydáním alba Exodus v roce 1977, čímž získal celosvětovou reputaci a zvýšil svůj status jako jeden z nejprodávanějších umělců všech dob, s prodejem více než 75 milionů nahrávek.[10][11] Album Exodus zůstalo v britských žebříčcích po dobu 56 po sobě jdoucích týdnů. Obsahovalo čtyři britské hitové singly: "Exodus", "Waiting in Vain", "Jamming" a "One Love". V roce 1978 vydal album Kaya, které obsahovalo singly "Is This Love" a "Satisfy My Soul". Deska největších hitů, Legend, vyšla roku 1984, tři roky po jeho smrti. Poté se stala nejlépe prodávaným reggae albem všech dob.

V roce 1977 byla umělci na noze diagnostikována rakovina, které podlehl 11. května 1981 v Miami ve věku 36 let. Byl oddaným rastafariánem se smyslem pro duchovnost, což inspirovalo jeho hudbu.[12][13] Je mu připisována popularizace reggae hudby po celém světě a také slouží jako symbol jamajské kultury a identity. Časopis Rolling Stone ho v roce 2004 zařadil na 11. místo v seznamu nejlepších hudebních umělců všech dob.[14]

Život

Bob Marley se narodil 6. února 1945 na farmě dědečka z matčiny strany v Nine Mile v Saint Ann Parish na Jamajce Norvalu Sinclairu Marleyemu (1885–1955) a Cedelle Booker (1926–2008).[15] Norval Marley byl bílý Jamajčan původně ze Sussexu v Anglii, jehož rodina prohlašovala syrský židovský původ.[16][17][18] Norval měl sloužit jako kapitán námořní složky Royal Marines;[19] v době svého manželství s Cedellou Booker - tehdy 18letou Afrojamajčankou, byl zaměstnán jako dozorce na plantáži.[19][20] Plné jméno Boba Marleyho je Robert Nesta Marley, ačkoli některé zdroje dokládají jeho rodné jméno jako Nesta Robert Marley s vysvětlením, že když byl Marley ještě chlapec, tak jamajský pasový úředník prohodil jeho první a střední jméno, protože Nesta znělo jako dívčí jméno.[21][22] Norval poskytoval manželce a dítěti finanční podporu, ale zřídkakdy je viděl, protože byl často pryč. Bob Marley navštěvoval Stepney Primary a Junior High School, která slouží pro zátoku Saint Ann.[23][24] V roce 1955, kdy bylo Bobu Marleymu 10 let, zemřel na infarkt ve věku 70 let jeho otec.[25] Marleyho matka se pak vdala za Edwarda Bookera, amerického státního úředníka, a tak měl Bob Marley od té doby dva americké bratry - Richarda a Anthonyho.[26][27]

Marley a Neville Livingston (později známý jako Bunny Wailer) byli v Nine Mile kamarádi už od dětství. Začali společně vystupovat na Stepney Primary a Junior High School.[28] Marley se svou matkou domov v Nine Mile opustil když mu bylo 12 let a přestěhoval se do Trenchtown v Kingstonu. Cedella Booker a Thadeus Livingston (otec Bunny Wailera) měli společně dceru, která se jmenovala Claudette Pearlová[29] a byla mladší sestrou jak Boba, tak Bunnyho. Nyní, když Marleyovi a Livingstonovi žili společně ve stejném domě v Trenchtownu, se jejich hudební zájmy prohlubovaly a poslouchali nejnovější R&B z amerických rozhlasových stanic, jejichž vysílání na Jamajku dosáhlo a nové hudby - ska.[30] Přesun do Trenchtownu se ukázal jako osudový a Marley se brzy ocitl ve vokální skupině s Bunny Wailerem, Peterem Toshem, Beverley Kelsoem a Junior Braithwaitem. Joe Higgs, který byl součástí úspěšného vokálního aktu Higgs a Wilson, sídlil na 3. St. a jeho zpěvák Roy Wilson byl vychován babičkou Juniora Braithwaita. Higgs a Wilson zkoušeli v zadní části domu mezi 2. a 3. ulicí a nedlouho předtím, než se Marley (nyní bydlící ve 2. ulici), Junior Braithwaite a ostatní shromáždili kolem tohoto úspěšného dua.[31] Marley ani ostatní tou dobou nehráli na žádné nástroje a měli větší zájem být vokální součástí souboru. Higgs byl rád, že jim pomohl rozvíjet jejich vokály, ačkoli důležitější je, že začal Marleyho učit hrát na kytaru - a tak vytvořil základ, který později Marleymu umožnil složit některé z největších reggae hitů v historii žánru.[32][33]

1962-72: Rané období

V únoru 1962 nahrál Marley čtyři skladby, "Judge Not", "One Cup of Coffee", "Do You Still Love Me?" a "Terror", ve Federal Studios pro místního producenta Leslie Konga.[34] Tři ze skladeb byly vydány na Beverley's s "One Cup of Coffee" pod pseudonymem Bobby Martell.[35].

Roku 1963 se Bob Marley, Bunny Wailer, Peter Tosh, Junior Braithwaite, Beverley Kelso, a Cherry Smith nazývali The Teenagers. Později název změnili na Wailing Rudeboys, poté na Wailing Wailers - v ten moment je objevil producent Coxsone Dodd a konečně pak na Wailers. Jejich singl "Simmer Down" pro Coxsonovův label se stal v únoru 1964 jamajským #1 nejprodávanějším singlem s odhadem 70 000 prodaných kopií.[36] The Wailers nyní začali pravidelně nahrávat pro Studio One a pracovali se zajetými jamajskými hudebníky jako Ernest Ranglin (aranžér "It Hurts To Be Alone"),[37] klávesista Jackie Mittoo a saxofonista Roland Alphonso. Okolo roku 1966 the Wailers opustili Braithwaite, Kelso a Smith, čímž zůstalo jádro - trio Bob Marley, Bunny Wailer a Peter Tosh.[38]

V roce 1966 se Marley se oženil s Ritou Andersonovou a společně nakrátko odjeli do USA poblíž bydliště jeho matky do Wilmingtonu v Delaware. Zde pracoval jako asistent v laboratoři pro DuPont a na montážní lince pro Chrysler pod jménem Donald Marley.[39]

Ačkoli Marley vyrůstal jako katolík, tak se v šedesátých letech, kdy byl mimo vliv své matky, začal zajímat o rastafariánství.[40] Po návratu na Jamajku formálně na rastafariánství konvertoval nechal si narůst dready.

Po finančním nesouladu s Doddem se Marley a jeho skupina spojila s Lee "Scratch" Perrym a jeho studiovou kapelou The Upsetters. Přestože spolupráce trvala méně než rok, nahráli to, co mnozí považují za nejlepší práci Wailers. Marley a Perry se rozešli po sporu ohledně přiřazení nahrávacích práv, ale zůstali přáteli a za čas opět spolupracovali.

Rok 1969 přinesl další změnu v jamajské populární hudbě, ve které byl rytmus ještě více zpomalen. Nový beat měl pomalý, ustálený a tikající rytmus, který bylo možné poprvé slyšet v písni "Do The Reggay" od The Maytals. Marley se ještě více přiblížil k producentovi Leslie Kongovi, který byl považován za jednoho z hlavních tvůrců reggae. K nahrávkám Kong spojil Wailers s jeho studiovými hudebníky nazvanými Beverley's All-Stars, mezi které patřili basisté Lloyd Parks a Jackie Jackson, bubeník Paul Douglas (Paul Douglas) hráči na klávesy Gladstone Anderson a Winston Wright a kytaristé Rad Bryan, Lynn Taitt a Hux Brown.[41] Jak píše David Moskowitz: "Skladby nahrané v tomto složení ilustrovaly nejranější úsilí Wailers v novém stylu reggae. Zmizely trubky a saxofony dřívějších písní ve stylu ska a nyní se zde hrály instrumentální breaky na elektrickou kytaru. Nahrané skladby byly později vydány na desce The Best of The Wailers, včetně písní "Soul Shakedown Party," "Stop That Train," "Caution," "Go Tell It on the Mountain," "Soon Come," "Can’t You See," "Soul Captives," "Cheer Up," "Back Out," a "Do It Twice".[41]

Mezi roky 1968 a 1972 Bob a Rita Marley, Peter Tosh a Bunny Wailer přestříhali některé starší skladby pod JAD Records v Kingstonu a Londýně ve snaze zkomerčnit zvuk Wailers. Bunny později tvrdil, že tyto skladby "nikdy neměly být vydány na album...byly to jen ukázky nahrávek pro nahrávací společnosti". V roce 1968 Bob a Rita navštívili skladatele Jimmyho Normana v jeho bytě v Bronxu. Norman napsal nějaké texty pro "Time Is on My Side" od Kai Windinga (kryté Rolling Stones) a také psal pro Johnnyho Nashe a Jimi Hendrixe.[42] Třídenní jam session s Normanem a dalšími, včetně Normanova spoluautora Ala Pyfroma, přineslo 24-minutou stopu s Marleyho a Norman-Pyfromovými kompozicemi. Tato stopa je podle Reggae archiváře Rogera Steffense vzácná v tom, že byla ovlivněná spíše popem než reggae v rámci snahy dostat Marleyho do amerických žebříčků.[42] Podle článku v "The New York Times" Marley na stopě experimentoval s různými zvuky, přijal styl "doo-wop" v písni "Stay With Me" a "pomalý love song ve stylu umělců let šedesátých" ve skladbě "Splish for My Splash".[42] Umělec, který se ještě rodil mimo svou rodnou Jamajku - Marley - žil v roce 1972 v Ridgmount Gardens v Bloomsbury.[43]

1972–74: Přechod k Island Records

Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a Marley byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s Ritou v čele. Díky úspěchu s albem Natty dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu.

Smrt

Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení (patrně po otci zdědil predispozice k rakovině kůže, která je jinak u lidí černé pleti velice výjimečná). Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon by bus, jež je některými recenzemi označováno za jednu z nejlepších živých reggae nahrávek.[44][45]

Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorském Central Parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic.

Zemřel 11. května roku 1981 v nemocnici v Miami na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu "Za peníze život nekoupíš".

Dne 22. května po slavnostních obřadech v Kingstonu jsou jeho ostatky převezeny do rodného městečka, kde jsou do dnešních dnů uloženy v kopci Nine Miles. Byl pochován spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen, a biblí.

Potomci

Děti

Se svou manželkou Ritou, kterou si vzal v roce 1966, měl 3 společné děti a 2 adoptované.

Bob měl dalších 6 dětí s jinými ženami.

Vyznamenání

  • Řád za zásluhy – Jamajka, 1981[46]

Diskografie

Bob Marley na Hollywoodském Chodníku slávy

Jako "The Wailers"

  • The Wailing Wailers (1965)
  • Soul Rebels (1970)
  • Soul Revolution (1971)
  • The Best of The Wailers (1971)

Studiová alba

Rok Album Nejvyšší umístění v hitparádě Ocenění
US 200
 US R&B
1973 Catch a Fire
  • Vydáno: 13. dubna 1973
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 171 51 US: /
1973 Burnin
  • Vydáno: 19. října 1973
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 151 41 US: zlaté

Jako "Bob Marley & The Wailers"

Rok Album Nejvyšší umístění v hitparádě Ocenění
US 200
 US R&B
1974 Natty Dread
  • Vydáno: 25. října 1974
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 92 44 US: /
1976 Rastaman Vibration
  • Vydáno: 30. dubna 1976
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 8 11 US: zlaté
1977 Exodus
  • Vydáno: 3. června 1977
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 20 15 US: zlaté

CAN: 8x platinové

1978 Kaya
  • Vydáno: 23. března 1978
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 50 50 US: /
1979 Survival
  • Vydáno: 2. října 1979
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 70 32 US: /

CAN: 2x platinové

1980 Uprising
  • Vydáno: 10. června 1980
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 45 41 US: /
1983 Confrontation
  • Vydáno: 23. května 1983
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 55 31 US: 2x platinové

Živá alba

  • 1975 – Live!
  • 1978 – Babylon by Bus
  • 1991 – Talkin' Blues (1973)
  • 2003 – Live at the Roxy (1976)
  • 2007 – Live: 1973–1975

Úspěšné kompilace

Rok Album Nejvyšší umístění v hitparádě Ocenění
US 200
 US R&B
 US Reggae
1984 Legend
  • Vydáno: 8. května 1984
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 54 34 - US: diamantové

UK: 6x platinové
CAN: 2x platinové

1992 Songs of Freedom
  • Vydáno: 6. října 1992
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 86 24 1 US: 2x platinové

UK: stříbrné
CAN: platinové

1995 Natural Mystic: The Legend Lives On
  • Vydáno: 23. května 1995
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 67 - 1 US: zlaté
2001 One Love: The Very Best of
  • Vydáno: 22. května 2001
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 - 45 1 US: /

CAN: platinové

2005 Africa Unite: The Singles Collection
  • Vydáno: 8. listopadu 2005
  • Vydavatel: Tuff Gong, Island
 101 49 3 US: /

Úspěšná remixová alba

  • 1981 – Chances Are
  • 1999 – Chant Down Babylon
  • 2007 – Roots, Rock, Remixed

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Archivovaná kopie. www.bobmarley.com [online]. [cit. 2011-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-05. 
  2. ↑ a b http://www.discogs.com/artist/Bob+Marley
  3. ↑ 7 Fascinating Facts About Bob Marley [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ SAMUELS, A. J. Bob Marley: Anatomy of an Icon [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ 'Marley' - a new view of a cultural icon - [online]. [cit. 2017-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-10-2017. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. ↑ TOYNBEE, Jason. Bob Marley: Herald of a Postcolonial World. [s.l.]: John Wiley & Sons, 8 May 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-7456-5737-0. S. 1969–. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. ↑ GOODEN, Lou. Reggae Heritage: Jamaica's Music History, Culture & Politic. [s.l.]: AuthorHouse, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1-4107-8062-1. S. 293–. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. ↑ Šablona:Cite interview
  9. ↑ BARRETT, Aston "Family Man". Interview [online]. 19 February 2013 [cit. 2013-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 6 December 2013. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. ↑ MCATEER, Amberly. Deadly profitable: The 13 highest-earning dead celebrities. www.theglobeandmail.com. The Globe and Mail, 15 October 2014. Dostupné online [cit. 21 October 2014]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. ↑ MESCHINO, Patricia. 'Exodus' Returns. Billboard. Nielsen Business Media, Inc., 6 October 2007, s. 42. Dostupné online [cit. 23 August 2013]. ISSN 0006-2510. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. ↑ MASOURI, Jon. Wailing Blues – The Story of Bob Marley's Wailers. [s.l.]: Music Sales Group, 11 November 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-85712-035-9. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  13. ↑ SONI, Varun. Bob Marley’s Spiritual Legacy [online]. [cit. 2017-07-11]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  14. ↑ JEAN, Wyclef. 100 Greatest Artists: Bob Marley [online]. Rolling Stone [cit. 2013-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-11. 
  15. ↑ MOSKOWITZ, David. Bob Marley: A Biography. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-313-33879-3. S. 13. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  16. ↑ Observer Reporter. Ziggy Marley to adopt Judaism?. The Jamaica Observer. 13-04-2006. 
  17. ↑ HOMBACH, Jean-Pierre. Bob Marley: The Father of Music. [s.l.]: Lulu, 2012. Dostupné online. ISBN 9781471620454. S. 52. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  18. ↑ KENNER, Rob. The Real Revolutionary. Vibe. Vibe Media Group, May 2006, s. 118. ISSN 1070-4701. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  19. ↑ a b ADAMS, Tim. Bob Marley: the regret that haunted his life. The Observer. 8 April 2012. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  20. ↑ MOSKOWITZ, David. Bob Marley: A Biography. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-313-33879-3. S. 2. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  21. ↑ MOSKOWITZ, David. Bob Marley: A Biography. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-313-33879-3. S. 9. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  22. ↑ DAVIS, Stephen. Bob Marley: the biography. [s.l.]: Littlehampton Book Services Ltd, 28 July 1983. Dostupné online. ISBN 978-0213168599. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  23. ↑ Stepney Primary and Junior High School [online]. Bob Marley Foundation, 16 September 2009 [cit. 2013-09-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  24. ↑ MARLEY, Bob. Listen to Bob Marley: The Man, the Music, the Revolution. [s.l.]: Open Road Media, 31 January 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-4532-2494-6. S. 65–. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  25. ↑ MOSKOWITZ, David. Bob Marley: A Biography. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-313-33879-3. S. 4. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  26. ↑ Bob Marley's Family Settles Lawsuit With Singer's Half-Brother [online]. [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  27. ↑ Cedella Marley Booker: Keeper of the Marley flame [online]. 11 April 2008 [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  28. ↑ Šablona:Cite interview
  29. ↑ CUNNINGHAM, Jonathan. Memorial Services for Cedella Marley Booker Tonight [online]. 15 April 2008 [cit. 2016-12-04]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  30. ↑ OBRECHT, Jas. Bob Marley's Early Years: From Nine Miles To London [online]. [cit. 2013-11-08]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  31. ↑ Šablona:Cite interview
  32. ↑ FOSTER, Chuck. Joe Higgs – No Man Could Stop The Source [online]. 12 November 2013 [cit. 2018-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-23. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  33. ↑ PARELES, Jon. Joe Higgs, 59, Reggae Performer; Taught a Generation of Singers. The New York Times. 22 December 1999. Dostupné online [cit. 12 November 2013]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  34. ↑ Bob Marley Solo, 1962 Wailer – The Bob Marley Compendium. Retrieved 8 November 2013.
  35. ↑ The Beverley Label and Leslie Kong: Music Business [online]. bobmarley.com [cit. 2018-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 June 2006. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  36. ↑ JEFFREY, Don. Disputes Over Copyrights 'Scorch' Jamaican Reggae Artists. Billboard. Nielsen Business Media, Inc., 16 July 1994, s. 92. Dostupné online. ISSN 0006-2510. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  37. ↑ Ranglin Interview with Angus Taylor (11 February 2011). Retrieved 6 November 2013.
  38. ↑ The Wailers' Biography [online]. [cit. 2009-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10 September 2007. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  39. ↑ WHITE, Timothy. Bob Marley: 1945–1981 [online]. Jann Wenner, 25 June 1981 [cit. 2018-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-21. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  40. ↑ MOSKOWITZ, David. The Words and Music of Bob Marley. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2007. Dostupné online. S. 16. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  41. ↑ a b MOSKOWITZ, David. The Words and Music of Bob Marley. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2007. Dostupné online. S. 23. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  42. ↑ a b c MCKINLEY, Jesse. Pre-reggae tape of Bob Marley is found and put on auction. The New York Times. 19 December 2002. Dostupné online [cit. 4 January 2009]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  43. ↑ MUIR, Hugh. Blue plaque marks flats that put Marley on road to fame. The Guardian. UK: 27 October 2006. Dostupné online [cit. 7 September 2010]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  44. ↑ Recenze alba Babylon By Bus na www.rollingstone.com
  45. ↑ Recenze alba Babylon By Bus na www.allmusic.com
  46. ↑ MOSKOWITZ, DAVID V. (DAVID VLADO), 1969-. The words and music of Bob Marley. Westport, Conn.: Praeger 1 online resource (xiii, 176 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-06522-4, ISBN 0-313-06522-5. OCLC 231693753 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bob Marley na Wikimedia Commons
  • Logo Wikimedia Commons Galerie Bob Marley na Wikimedia Commons
  • Osoba Bob Marley ve Wikicitátech
  • (anglicky) Oficiální stránky
  • (anglicky) Discografie na Discogs.com
  • (česky) Robertnestamarley.wbs.cz - Nejobsáhlejší stránky o Bobovi
  • (česky) OneLove.cz - Stránky o Bobovi, roots reggae a rastafariánství
  • (česky) Bobmarley.kvalitne.cz - Bohužel již dlouho needitované stránky Archivováno 11. 5. 2021 na Wayback Machine.
Bob Marley and the Wailers
Bob Marley • Junior Braithwaite • Beverley Kelso • Bunny Wailer • Peter Tosh • Cherry Smith • Constantine „Vision“ Walker • Earl „Chinna“ Smith • Aston Barrett • Joe Higgs • Earl Lindo • Carlton Barrett • Al Anderson • Alvin Patterson • Junior Marvin • Donald Kinsey • Tyrone Downie • I Threes
Studiová alba
The Wailing Wailers • Soul Rebels • Soul Revolution • The Best of The Wailers • Catch a Fire • Burnin' • Natty Dread • Rastaman Vibration • Exodus • Kaya • Survival • Uprising • Confrontation
Koncertní alba
Live! • Babylon by Bus • Talkin' Blues • Live at the Roxy
Kompilační alba
Rasta Revolution • African Herbsman • Chances Are • Interviews • Legend • Songs of Freedom • Natural Mystic: The Legend Lives On • Rock to the Rock • Chant Down Babylon • One Love: The Very Best of Bob Marley & The Wailers • Gold • Keep On Skanking • Africa Unite: The Singles Collection
Autoritní data Editovat na Wikidatech