Chengdu J-20

J-20
J-20 v roce 2022 na přehlídce v Čangčunu
J-20 v roce 2022 na přehlídce v Čangčunu
UrčeníStíhací letoun
PůvodČína
VýrobceChengdu Aerospace Corporation
První let11. ledna 2011 [1]
Zařazeno9. března 2017[2][3]
Charakterve službě
UživatelLetectvo Čínské lidové republiky
Výroba2009 - dosud
Vyrobeno kusů210+ (k roku 2023)
Cena za kusUS$ 110 mil. (odhad 2011)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
J-20

Chengdu J-20 (čínsky 殲-20, česky Čcheng-tu J-20, v kódu NATO Fagin[4]) je čínský dvoumotorový stíhací letoun páté generace s kachními plochami používající technologii stealth. Letoun vyrábí firma Chengdu Aircraft Industry Group v nasazení je od roku 2017.

Vznik

Projekt letounu byl zahájen koncem 90. let pod označením Projekt 718, v zahraničí znám jako J-XX. Komise postupně posuzovala návrhy od dvou týmů, z nichž jeden byl veden společností Shenyang Aerospace Corporation a druhý Chengdu Aerospace Corporation. V srpnu 2008 bylo oznámeno vítězství konsorcia CAC. Pohon měla zajišťovat dvojice čínských pohonných jednotek WS-15 o maximálním tahu po 180 kN s vektorovatelnými tryskami, které byly vyvíjeny od roku 2006. V květnu 2010 byla oficiálně potvrzena stavba dvou prototypů ve výrobním závodě č. 132 v Chengdu, z nichž jeden byl letový a druhý statický. První pojížděcí testy byly zahájeny 22. prosince 2010 na továrním letišti. Podle ABC News tento letoun možná využívá americké technologie získané z letounu F-117 Nighthawk, sestřeleného v roce 1999 nad Srbskem.[5]

Vývoj

První prototyp stíhacího letounu J-20.

První testovací let prototypu byl uskutečněn 11. ledna 2011 v Chengdu zalétávacím pilotem Liangem Wanjunem.[6] Podle některých analytiků je první létající exemplář vybaven dvojicí ruských motorů AL-31F. Délka stroje činí přibližně 20 m, rozpětí 13 m a výška 5 m. Maximální vzletová hmotnost se má pohybovat kolem 35 000 kg. Na jaře roku 2009 čínští hackeři odcizili tajné informace společnosti Lockheed Martin, týkající se projektu Lockheed Martin F-35 Lightning II. Bezpečnostní experti z Pentagonu se domnívají, že tyto informace byly použity při stavbě J-20.

Služba

K roku 2016 bylo identifikováno 6 letadel v aktivní službě, s čísly 78271-78276. Dalších 6 kusů mělo být dodáno letectvu koncem prosince 2016. 9. května 2017 Čínská vláda potvrdila vstup letadla J-20A do služby, tím se stala prvním provozovatelem stealth letounu v Asii.

Specifikace

Nákres J-20

Data z Aviation Week & Space Technology[7]

Technické údaje

  • Posádka: 1 pilot
  • Délka: 20.4 m
  • Rozpětí: 13.5 m
  • Výška: 4,45 m
  • Nosná plocha: 54.5 m²
  • Prázdná hmotnost: 19 391 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 36 288 kg
  • Pohonná jednotka: 2x Shenyang WS-10G s tahem 87kN na motor, 140 kN při přídavném spalování

Výkony

  • Maximální rychlost: 2 100 km/h

Odkazy

Reference

  1. ↑ "China's J-20 Stealth Fighter In Taxi Tests" Archivováno 20. 4. 2011 na Wayback Machine. Bill Sweetman Aviation Week site. 3 January 2011, Retrieved: Dec 30, 2010 .
  2. ↑ CHAN, Minnie. China's J-20 stealth fighter joins the People's Liberation Army air force [online]. 10 March 2017 [cit. 2017-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 March 2017. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. ↑ China's first stealth fighter J-20 enters service with Air Force [online]. 13 March 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2018. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ https://odin.tradoc.army.mil/WEG/Asset/1a9360fae727a181597777e7a82d0dbb
  5. ↑ http://abcnews.go.com/International/wireStory?id=12741087
  6. ↑ ČADIL, Jan. Chengdu J-20. Letectví a kosmonautika. Březen 2011, roč. 90., čís. 3, s. 14–18. ISSN 0024-1156. 
  7. ↑ J-20 Stealth Fighter Design Balances Speed And Agility. aviationweek.com [online]. [cit. 2018-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Chengdu J-20 na Wikimedia Commons
  • Číňané testují svou první neviditelnou stíhačku
  • Nový čínský "neviditelný" letoun možná využívá americké technologie
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.