Citoslovce

Citoslovce (interjekce) jsou neohebným slovním druhem, který vyjadřuje nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky. Obyčejně nemá žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce mohou sloužit také na vyplnění prázdných částí věty. Od ostatních slov (jestliže se cítí jako samostatné) se oddělují čárkou nebo vykřičníkem. Jen některá, zvláště taková, která označují zvuky, někdy nahrazují slovesný přísudek. Taková citoslovce se čárkami neoddělují. Citoslovcím jsou sémanticky i syntaktickou funkcí blízké ideofony, slovní druh, který onomatopoicky vyjadřuje zvuk, pohyb či způsob. Vytváří jakýsi „zvukový obraz“. Ve větě mají funkci přísudku nebo častěji příslovečného určení. Na ideofony je bohatá např. japonština, baskičtina či africké jazyky, v indoevropských jazycích jsou vzácné. Z českých slov lze jako ideofony interpretovat např. slova cik cak, halabala apod. Citoslovce se zřejmě vyskytují ve všech jazycích.[1]

Rozdělení

Citoslovce dělíme na:

  • subjektivní:
    • impulzivní – vyjadřují projevy citových hnutí: ach, ouvej, fuj
    • imperativní (rozkazovací) – vyjadřují vůli mluvčího: haló, hybaj
  • objektivní (onomatopoická, zvukomalebná) – převádějí zvuky vnějšího světa do artikulované podoby – chacha, haf, buch. Od těchto citoslovcí se tvoří i slova jiná jako chechtat se, břinknout, apod.

Podle původu rozdělujeme citoslovce na:

  • vlastní – mají povahu citoslovcí od počátku
  • nevlastní – vznikla ustrnutím tvarů jiných slovních druhů, např. panečku, holenku (5. pád podstatného jména), běda (1. pád podstatného jména), hybaj (rozkazovací způsob slovesa)

Příklady

Ukázky
Nálady a city au, ach, br, grr, fuj, jé, uí, uf
Vůle mluvčího hej, nuže, no tak, haló, hrome
Označení hlasu a zvuku bum, prásk, haf, kuku, cink, tiktak, vrkú, mňau, vrr, cukrú
Slovesný přísudek Hoši hup do vody.

Související články

  • Onomatopoeia
  • Pareidolie

Reference

  1. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 181.  Podle Searla.

Literatura

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 68–69. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu citoslovce na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo citoslovce ve Wikislovníku
  • Kategorie Citoslovce ve Wikislovníku
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Slovní druhy
podstatné jménopřídavné jménozájmenočíslovkaslovesopříslovcepředložka • spojka • částice • citoslovce
jméno
obecné jméno
 
vlastní jméno
bionymum
antroponymum (rodné jméno / křestní jménohypokoristikon • příjmí • příjmenípřezdívka • jméno po chalupě • fiktonymum (pseudonym) • obyvatelské jménorodinné jménorodové jménoetnonymum • theonymum) • zoonymum • fytonymum
abionymum
toponymum (choronymum • oikonymum • anoikonymumurbanonymum) • kosmonymum / astronymum • chrématonymum) • exonymumendonymum • cizí jméno • standardizované jméno
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph305406
  • PSH: 6862
  • BNF: cb11974961z (data)
  • LCCN: sh00006351
  • NDL: 00577104
  • NLI: 987007291856705171