Dámy v bílém

Dámy v bílém při demonstraci v Havaně (duben 2012)

Dámy v bílém (šp. Damas de blanco) jsou představitelkami opozičního hnutí na Kubě. Jde o organizaci manželek, matek a sester některých bývalých kubánských politických vězňů. Všech 75 mužů, za jejichž propuštění ženy původně bojovaly, je už na svobodě.[1] Hnutí, které v roce 2005 od Evropského parlamentu obdrželo Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, dál pokračuje v kampani za propuštění všech kubánských politických vězňů.

Vznik

Během tzv. Černého jara v roce 2003 kubánská vláda uvěznila 75 obhájců lidských práv, nezávislých novinářů a dalších odpůrců režimu, které odsoudila k mnohaletým trestům dosahujícím až 28 let. Příbuzní žen byli k vysokým trestům odsouzeni za to, že chtěli v referendu prosadit ustavení občanské společnosti se svobodnými volbami a svobodou tisku, projevu a vyznání.[2]

Zakladatelka hnutí Laura Pollán

Brzy po uvěznění těchto aktivistů se zformovalo hnutí Dámy v bílém, přičemž jeho vůdčí osobností se stala Laura Pollán (†14. 10. 2011). Příbuzné vězněných se začaly vždy v neděli scházet k modlitbám za své blízké v kostele Sv. Rity v Havaně. Po skončení mše šly od kostela do blízkého parku, přičemž každá z žen nesla fotografii svého příbuzného s uvedením počtu let, na který byl odsouzen.

Bílé oblečení žen je inspirováno argentinským hnutím Matky z Plaza de Mayo (šp. Madres de Plaza de Mayo), které se obdobným způsobem snažily upozornit na osudy dětí zmizelých nebo daných na převýchovu v období vojenské diktatury.

Propuštění vězněných

Komunistická vláda sice vězněné muže postupně propustila, řadě z nich ale nařídila nucené vystěhování z Kuby.

Do roku 2010 bylo propuštěno 23 mužů, nejčastěji ze zdravotních důvodů. V květnu 2010 uzavřela katolická církev s vládou dohodu o propuštění zbývajících 52 vězňů. Od července téhož roku bylo 40 z nich propuštěno výměnou za to, že emigrují do Španělska. Dvanáct dalších se nicméně odmítlo vystěhovat a zůstali na Kubě. Poslední dva muži ze skupiny pozatýkané během Černého jara byli propuštěni v březnu 2011.[1]

"Lidé tam degenerují na úroveň zvířat. Cely jsou jako chlívy. Nesmějí přemýšlet. Dají vám nějaké jídlo a vodu, někdy nedají nic. Čekáte jen na zázrak," popsal své pětileté věznění novinář Alechandro González Raga, který se musel po propuštění vystěhovat do Španělska.[3]

Represe ze strany režimu

Dámy v bílém zůstávají trnem v oku kubánské vládě, která je považuje za podvratnou organizaci. Kritizuje je za to, že i po propuštění mužů, kvůli jejichž podpoře hnutí vzniklo, dál pořádá protestní akce. Ženy se tak potýkají se zadržováním ze strany policie, diskriminací svých dětí, nemožností získat sociální výhody, problémy v práci či útoky sousedů organizovanými Výbory na obranu revoluce.[2]

Castrova diktatura se je pokusila zničit už během Spojenými státy vedené invaze do Iráku v březnu 2003. Akce, při které policie zavřela 75 žen, však organizaci posílila. Většina tehdejších zatčených byla propuštěna na svobodu až v roce 2010 v rámci dohody zprostředkované římskokatolickou církví.[4]

Když hnutí získalo Sacharovovu cenu, vláda zabránila jeho představitelkám vycestovat do Štrasburku k jejímu převzetí.

V březnu 2012 před očekávanou návštěvou papeže Benedikta XVI. policie zadržela 70 členek skupiny, a to včetně současné šéfky hnutí Berty Soler.[4] Po dvou dnech sice byly propuštěny, nicméně s varováním tajné policie, že musí skončit s pořádáním veřejných protestů.[5]

Zahraniční podpora

Podporu Dámám v bílém v minulosti deklarovala řada organizací, které se zasazují za dodržování lidských práv, např. Amnesty International.

Akce na podporu kubánské opozice a Dam v bílém uspořádala v ČR v minulých letech lidskoprávní organizace Člověk v tísni. V rámci festivalu Jeden svět byl promítán film Dámy v bílém - při jeho natáčení byli filmaři zatčeni a poté vyhoštěni ze země.[2]

Odkazy

Reference

ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu. Přidejte prosím doplňující informace a upravte je do podoby standardních citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ a b Dissidents' release draws line under Cuba crackdown (anglicky), BBC, 24. 3. 2011
  2. ↑ a b c Dámy v bílém: disidentský život na Kubě, Aktuálně.cz, 8. 3. 2008
  3. ↑ Kubánští disidenti si ve Španělsku o mnoho nepolepší, ČT, 29. 2. 2012
  4. ↑ a b Kuba před návštěvou papeže pozatýkala Dámy v bílém, Aktuálně.cz, 18. 3. 2012
  5. ↑ Cuba’s Ladies in White warned public protests no longer allowed (anglicky), Miami Herald, 19. 3. 2012. www.miamiherald.com [online]. [cit. 26-03-2012]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26-03-2012. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Dámy v bílém na Wikimedia Commons
  • Film Dámy v bílém/Damas de Blanco. Režie Ivana Miloševičová, ČR, 2008
  • http://www.damasdeblanco.com/
  • http://www.damasdeblanco.org/
  • http://www.aciprensa.com/noticias/etiquetas/damas-de-blanco/
  • http://www.diariodecuba.com/etiquetas/damas-de-blanco.html
Nositelé Sacharovovy ceny za svobodu myšlení

Nelson Mandela / Anatolij Marčenko i.m. (1988) • Alexander Dubček (1989) • Aun Schan Su Ťij (1990) • Adem Demaçi (1991) • Matky z Plaza de Mayo (1992) • Oslobođenje (1993) • Taslima Nasrinová (1994) • Leyla Zanaová (1995) • Wej Ťing-šeng (1996) • Salima Ghezaliová (1997) • Ibrahim Rugova (1998) • Xanana Gusmão (1999) • ¡Basta Ya! (2000) • Izzat Ghazzawi / Nurit Peled-Elhanan / Zacarias Kamwenho (2001) • Oswaldo Payá Sardiñas (2002) • Kofi Annan / OSN (2003) • Běloruská asociace novinářů (2004) • Dámy v bílém / Reportéři bez hranic / Hauwa Ibrahimová (2005) • Aljaksandar Milinkevič (2006) • Salí Mahmúd Osman (2007) • Chu Ťia (2008) • Memorial (2009) • Guillermo Fariñas (2010) • Asmaa Mahfouz / Ahmed al-Senussi / Razan Zaitouneh / Ali Ferzat / Muhammad Buazízí i.m. (2011) • Nasrín Sotúdeová / Džafar Panahí (2012) • Malála Júsufzajová (2013) • Denis Mukwege (2014) • Ráif Badawí (2015) • Nadja Muradová / Lamíja Bašárová (2016) • Venezuelská demokratická opozice (2017) • Oleh Sencov (2018) • Ilham Tohti (2019) • Běloruská demokratická opozice (2020) • Alexej Navalnyj (2021) • lid Ukrajiny (2022) • Mahsá Amíníová (2023)