Důl Jan Žižka

Důl Jan Žižka
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ dílahlubinný důl
Těžbahnědé uhlí
Poloha
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresChomutov
ObecChomutov
Souřadnice50°27′15,05″ s. š., 13°26′18,56″ v. d.
Důl Jan Žižka
Důl Jan Žižka
Provozní údaje
Období těžby1904–1992
Objem těžbyaž 200 tisíc tun ročně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Jan Žižka (před rokem 1946 důl Julius resp. Augusta)[1] je zaniklý hnědouhelný důl, který se ve dvacátém století nacházel na východním okraji Chomutova mezi městem a zaniklou vesnicí Michanice. Z areálu dolu se zachovalo několik provozních budov a povrchové projevy těžby, kterými jsou oprámy mezi Droužkovicemi a Údlicemi.

Historie

Předchůdcem dolu Jan Žižka byla v v jeho dolovém poli šachta Augusta otevřená v šedesátých letech devatenáctého století. Tehdejší důl vybavený parním strojem produkoval až 10 000 tun uhlí ročně. Během hospodářské krize šachtu koupil podnikatel Später, po kterém důl získal jméno Karel a zvýšil produkci až na 30 000 tun uhlí ročně. Roku 1895 ho koupily blízké Mannessmannovy závody, které zdejší uhlí využívaly k zásobení svých chomutovských provozů.[2]

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo v dole Karel k požáru, který ho těžce poškodil, a proto ho v roce 1904 nahradila nově otevřená těžná jáma Julius. Uhlí z ní se dodávalo do 500 metrů dlouhou lanovkou přímo do Mannessmannových závodů.[2] Areál dolu se postupně rozrůstal. Po roce 1908 byl napojen vlečkou na železniční síť a rozšířena byla také elektrárna, která dodávala elektřinu vlastnímu dolu, ale také sousedním válcovnám.[3]

Jméno Jan Žižka důl získal v roce 1946. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století docházelo k organizačním změnám uvnitř závodu, které skončily jeho zařazením do podniku Doly Vítězného února v Záluží.[1] V sedmdesátých letech proběhla modernizace závodu, při které byla vyhloubena nová těžní jáma, postavena třídírna a nové budovy provozního zázemí. Starou lanovku nahradila kolejová doprava.[3]

Přestože nebyly vyčerpány veškeré zásoby uhlí a s těžbou se počítalo i po roce 2000, byl důl roku 1992 uzavřen a 1. července téhož roku byla zahájena jeho likvidace. Důvodem byly strukturální změny ekonomiky, snížení spotřeby energie z uhlí a nízká kvalita zdejšího uhlí, které obsahovalo až 3 % síry.[4] Zařízení bylo demontováno a část budov zbořena. Těžní haly i se strojovnami byly upraveny na výrobní a skladovací haly.[3]

Těžba

Jáma Julius byla hluboká 105 metrů a dobývaly se v ní dvě uhelné sloje: svrchní o mocnosti až 1,8 m a spodní o mocnosti 7 m. V nejlepších letech zde bylo vytěženo až 200 000 tun uhlí ročně a celková produkce dolu do roku 1940 činila osm milionů tun.[2] Původní metodou těžby v hlavní sloji bylo komorování na zával a ve svrchní sloji se používalo zátinkování a pilířování a od roku 1954 také komorování na zával. Od roku 1959 až do uzavření dolu se na hlavní sloji těžilo metodou stěnování ve dvou lávkách.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Důl Jan Žižka v Chomutově [online]. zdarbuh.cz, 2014-08-09 [cit. 2016-08-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 123–124. 
  3. ↑ a b c KUNZ, Martin. Doly Chomutova a okolí III. [online]. Minerály Chomutovska [cit. 2016-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-11. 
  4. ↑ Severočeské doly, akciová společnost – Doly Nástup Tušimice. Minulost a současnost. Chomutov: Severočeské doly, 1996. 298 s. ISBN 80-260-6690-1. S. 210. 
  5. ↑ ŠTRBÁŇ, Ivan. Báňská historie Mostecka [online]. Český montánní klub, 2005 [cit. 2015-08-21]. Dostupné online. 
Doly a lomy mostecké pánve (severočeského hnědouhelného revíru)
činné povrchové doly (lomy)
zaniklé povrchové doly (lomy)
Barbora • Březno • ČSM • Gustav I • Chabařovice • Ignis • Karolina II • Konkorida (Aspern, Fučík) • Ležáky (Most) • Libouš • Merkur • Obránců míru (Quido IV, President Beneš) • Petri • Pokrok • Prokop • S. K. Neumann (Marie) • Slatinice (Bohumír Šmeral) • Jan Šverma (Robert II) • Třískolupy • Vrbenský (Matylda) • Antonín Zápotocký (Gustav II)
zaniklé hlubinné doly
Albert (Prokop Holý) • Alexander (Venuše, President Gottwald) • Apollo • Austria III ( Cyril, Svoboda I, Freiheit I) • Běta (Betty) • Bihl (Gisela II, 1. máj) • Britannia V (Jaroslav III) • Centrum • Doblhoff (Kateřina) • Döllinger • Elbe • Elektra • Eleonora • Elisabeth (5. květen) • Emerán • Phoenix (Přemysl) • Fortuna (Germania) • Grohmann (Karel, Maršál Koněv) • Hrabák (Čepirohy) • Humboldt I, II • Jan Žižka (Augusta, Julius) • Jaroslav I, II (Herrenbusch) • Elly (Eliška) • Františka (Karel) • Josef (Saturn) • Julius I, II (Jožka David, Mistr Jan Hus) • Julius III • Julius IV • Julius V (Zdeněk Nejedlý I) • Jupiter • Karolina I • Kníže nebes (Rudý sever) • Kohinoor I (Jan I) • Kohinoor II (Kaisergrube, Jan II) • Kolumbus (Radecký) • Ludmila (Elsa) • Meissner • Milada I, II • Minerva (Habsburg) • Moravia • Nelson I, III • Princ Evžen • Patria I, II, III (Florentini, Alois Jirásek) • Pluto • President Masaryk (Konrad Henlein, Stalingrad, Mír) • Quido I, II, III (Zdeněk Nejedlý II) • Robert I • Rudiay I, II (Carolina, Maxim Gorkij) • Saxonia I, II • Sirius • Svěží štěstí • Svornost • Sylvester (Louisa, Glückstern) • Tegetthoff (Herkules, Partyzán Slánský III, Vítězný únor, Hlubina) • Union • Václav (Rafaeli) • Venuše • Viktorin (Bayern) • Washington I, II