Dalmatština

Dalmatština (Langa Dalmata)
Rozšířenípobřežní oblasti dnešního Chorvatska a Černé Hory
Počet mluvčíchmrtvý jazyk
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2roa (B)
roa (T)
ISO 639-3dlm
EthnologueDLM
Wikipedie
není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dalmatština[1] nebo dalmátština[2] je východorománský jazyk, jímž mluvilo romanizované obyvatelstvo části západního Balkánu, zejména v dnešních městech Zadar (dalmatsky Jadera), Trogir (Tragur), Split (Spalatro), Dubrovnik (Raugia) a Kotor (Cattaro) a na blízkých ostrovech Krk (Vikla), Cres (Crepsa) a Rab (Arba). V rámci východorománských jazyků byla dalmatština bližší italštině než rumunštině. V této oblasti sídlili kromě dalmatsky hovořícího obyvatelstva také dalmatští Italové a Slované, jejichž jazyk (chorvatština) dalmatštinu postupně vytlačoval. Např. v Dubrovniku k tomu došlo v 16. století. Posledním, kdo tento jazyk ještě ovládal, byl rodák z ostrova Krk Tuone Udaina († 10. 6. 1898[3]), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo „Barbur“ (dalmatsky „holič“). Na rozdíl od istrorumunštiny a meglenorumunštiny se dalmatština výrazně nemísila s jazykem slovanských sousedů, v důsledku styků s Italy v Dalmácii i na Apeninském poloostrově vstřebávala spíš vlivy italské. Nejsevernější, fiumské nářečí, kterým se na pobřeží západního Balkánu mluvilo, nepočítáme k dalmatštině, ale k benátským nářečím.

Příklady

Číslovky

Dalmatsky Italsky Česky
join uno jeden
doi due dva
tra tre tři
kuatro quattro čtyři
cenk cinque pět
si sei šest
siapto sette sedm
uapto otto osm
nu nove devět
dik dieci deset

Vzorový text

Otče náš (modlitba Páně):

Tuota nuester, che te sante intel sil,
sait santificuot el naun to.
Vigna el raigno to.
Sait fuot la voluntuot toa,
coisa in sil, coisa in tiara.
Duote costa dai el pun nuester cotidiun.
E remetiaj le nuestre debete,
Coisa nojiltri remetiaime a i nuestri debetuar.
E naun ne menur in tentatiaun,
miu deleberiajne dal mal. Amen!

Reference

  1. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : Přehled a slovníky. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-0154-0. S. 65, 308. 
  2. NASCS, s. 873
  3. František Čermák: Jazyk a jazykověda, s. 308

Externí odkazy

Literatura

  • Bartoli, Matteo Giulio, Das Dalmatische (2 svazky), Kaiserliche Akademie der Wissenschaften, Vídeň 1906
  • Bartoli, Matteo Giulio. Il Dalmatico, Istituto della Enciclopedia Italiana, Itálie 2000 (překlad německého vydání)
  • Fisher, John. Lexical Affiliations of Vegliote, Rutherford, Fairleigh Dickinson University Press 1975, ISBN 0-8386-7796-7
  • Hadlich, Roger L. The phonological history of Vegliote, Chapel Hill, University of North Carolina Press 1965
  • Price, Glanville. Encyclopedia of the Languages of Europe. ISBN 0-631-22039-9; Blackwell Publishers, Oxford 2000
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Románské jazyky
Západorománské
Ibersko-románské
galicijsko-portugalské† (galicijština • falština • portugalština • judeo-portugalština†) • aragonština • asturština • extremadurština • španělština (ladino) • portuñolština
Gallo-románské
okcitánsko-katalánské (katalánština • okcitánština) • franko-provensálština • rétorománské (furlanština • ladinština • rétorománština) • oïlské (poitevin-saintongeaiština • burgundština • champenoiština • franko-komtoiština • lotrinština • francouzština (carfatština†) • gallo • normanština • picardština • valonština) • gallo-italské (ligurština • monégasque • piemonština • lombardština • emilijština • benátština)
Východorománské
italské (italština • korsičtina • neapolština • toskánština • sicilština • romanesco • istrijština • judeo-italština) • rumunština (moldavština) • arumunština • istrorumunština
Dalmatština†
 
Jihorománské
africká románština • mozarabština† • sardinština
poznámka: † vymřelý jazyk
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • BNF: cb12103983b (data)
  • GND: 4268548-5
  • LCCN: sh85035532
  • NLI: 987007540968605171