Douglass North

Douglass North
Narození5. listopadu 1920
Cambridge
Úmrtí23. listopadu 2015 (ve věku 95 let)
Benzonia, Michigan
Příčina úmrtírakovina jícnu
Alma materKalifornská univerzita v Berkeley
Choate Rosemary Hall
Ashbury College
Povoláníekonom, ekonomický historik, historik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléWashingtonská univerzita
Washingtonova univerzita
Univerzita v Cambridgi
OceněníNobelova pamětní cena za ekonomii (1993)
Adam Smith Award (1994)
Honorary Doctor of Stockholm University of Economics (1994)
Významný člen Americké ekonomické asociace
Guggenheimovo stipendium
vymezení institucí, včetně jejich dělení na formální a neformální
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglass Cecil North (5. listopadu 1920 Cambridge, Massachusetts – 23. listopadu 2015) byl americký institucionální ekonom, známý hlavně jako historik hospodářství.

V roce 1993 spolu s Robertem Fogelem získal Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za „znovuobnovení výzkumu ekonomické historie prostřednictvím aplikování ekonomické teorie a kvantitativních metod za účelem vysvětlení ekonomických a institucionálních změn“.

Životopis

Douglass North se narodil 5. listopadu 1920 v Cambridge v americkém státě Massachusetts. Kvůli otcově práci se rodina často stěhovala – do Ottawy, Lausanne, New Yorku a do Wallingfordu. North studoval na Ashbury College v Ottawě a Choate Rosemary Hall ve Wallingfordu. Poté byl přijat na Harvard, nicméně kvůli otcově práci se museli znovu stěhovat, tentokrát na západní pobřeží Spojených států. Studoval na prestižní Kalifornské univerzitě v Berkeley a roku 1942 obdržel titul B. A. Vystudoval politologii, filosofii a ekonomii.[1]

Během druhé světové války působil jako navigátor u Merchant Marine. Poté se vrátil na Berkeley, aby získal doktorát z ekonomie. Roku 1952 začal působit na Washingtonské univerzitě jako asistující profesor, od roku 1956 jako docent a poté mezi lety 1960 a 1983 už jako profesor. Od roku 1960 editoval Journal of Economic History. Dále působil na William Marsh Rice University v Houstonu v Texasu a na britské Cambridgeské univerzitě. Roku 1991 se stal prvním ekonomickým historikem, který kdy obdržel prestižní Cenu Johna R. Commonse pro ekonomy.[1]

Douglass North zemřel 23. listopadu 2015 ve věku 95 let na rakovinu jícnu.[1]

Institucionalismus

Instituce jsou podle Northa „lidmi vytvořená omezení, která tvoří strukturu politické, ekonomické a sociální spolupráce.“ Objevují se v nich jak neformální omezení (tradice, zvyky, sankce, tabu), tak ty  formální (stanovené zákonem). North mezi ně řadí ústavy, zákony a vlastnická práva. Instituce v historii vznikaly, jelikož lidé chtěli vytvořit jednotný řád. Instituce tvoří ekonomiku státu, určují, jestli roste a nebo upadá. „Historii můžeme chápat jako příběh institucionální evoluce.“[2]

První ekonomická aktivita lidí byl směnný obchod ve společnosti lovců a sběračů. Trh se postupně rozšiřoval za hranice vesnice do regionu, do celého státu, i za jeho hranice, nebo i za oceán, díky zámořským objevům.[2]

Spolu s dálkovým obchodem roste i míra specializace jednotlivců a jejich soustředění se do větších center – měst i velkoměst. Společnost se urbanizuje. Dále rostou i transakční náklady spojené s cly, přepravou zboží a jeho ochranou např. před piráty. Proto jednotlivé instituce spolupracují a usilují často o volný obchod za účelem snížení těchto nákladů. [2]

V poslední etapě roste specializace ekonomických aktivit, pozorujeme ji v západních zemích. V zemědělství pracuje jen malé množství lidí. Trhy se stávají mezinárodními. Nejvíce lidí žije ve městech a pracuje v sektoru služeb. North nazývá současnou společnost jako „městskou.“  [2]

North se zabývá třemi primitivními typy směnného obchodu.

-       Zaprvé to byl obchod v rámci kmenové společnosti. Tamní zvyky byly dosti flexibilní, lidé často neznali své místo ve společnosti.

-       Druhou formu obchodu, která dosud existuje v Severní Africe a na Středním Východě, tvoří regionální výměnný obchod (Suq.) Tato forma je charakteristická velkou mírou drobného podnikání. Typický je enormní počet malých transakcí a obchod tzv. „tváří v tvář.“  Prodejci se snaží o „klientizaci," tedy o opakovaný obchod s každým nakupujícím. K této formě také patří smlouvání z ceny. Pokud by v Suq existovaly instituce, vedlo by to dle Northa k větší míře životaschopnosti a výdělečnosti prodejců.

-       Třetí druh směny je „karavan trade, který ilustruje neformální zábrany, které činily obchod možným i v místech, kde neexistoval organizovaný stát.“ [2]

Douglass North popisuje rozvoj institucí v Evropě. Hlavní slovo připisuje „inovacím,“ byly to například techniky pro obcházení lichvářských zákonů. Nedodržování těchto zákonů vedlo k upouštění od lichvy a zavádění úrokových měr, tudíž i vznik patřičných institucí a zánik lichvy. Druhou inovací byl vznik směnky. Třetí inovaci vidí North ve zveřejňování cen komodit a zavedení směnných kurzů mezi evropskými měnami. Poslední inovací bylo pojištění. To vše vedlo ke vzniku různých, především ekonomických institucí. [2]


Hlavní publikace

  • Location Theory and Regional Economic Growth, Journal of Political Economy 63(3):243-258, 1955
  • The Economic Growth of the United States, 1790–1860, Prentice Hall, 1961.
  • Institutional Change and American Economic Growth, Cambridge University Press, 1971 (with Lance Davis).
  • The Rise of the Western World: A New Economic History, 1973 (with Robert Thomas).
  • Growth and Welfare in the American Past, Prentice-Hall, 1974.
  • Structure and Change in Economic History, Norton, 1981.
  • Institutions and economic growth: An historical introduction, Elsevier, 1989
  • Constitutions and Commitment: The Evolution of Institutions Governing Public Choice in Seventeenth-Century England, Cambridge University Press, 1989
  • Institutions, Institutional Change and Economic Performance, Cambridge University Press, 1990.
  • Institutions, 1991, The Journal of Economic Perspectives, Vol. 5, No. 1, pp. 97–112
  • Economic Performance through Time, American Economic Association, 1994
  • Empirical Studies in Institutional Change, Cambridge University Press, 1996 (edited with Lee Alston & Thrainn Eggertsson).
  • Understanding the Process of Economic Change, Princeton University Press, 2005.
  • Violence and Social Orders: A Conceptual Framework for Interpreting Recorded Human History, Cambridge University Press, 2009 (with John Joseph Wallis and Barry R. Weingast).

[3][4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglass North na anglické Wikipedii.

  1. a b c The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 1993. NobelPrize.org [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f NORTH, Douglass C. Institutions. Journal of Economic Perspectives. 1991-02, roč. 5, čís. 1, s. 97–112. Dostupné online [cit. 2018-11-23]. ISSN 0895-3309. DOI 10.1257/jep.5.1.97. 
  3. [email protected]. Douglass C. North | IDEAS/RePEc. ideas.repec.org [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  4. [email protected]. Douglass C. North | IDEAS/RePEc. ideas.repec.org [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 

Literatura

GIDDENS, Anthony. Sociologie (Sociology). Překlad Jan Jařab. 1. vyd. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4 .

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglass North na Wikimedia Commons
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Douglass North
  • Autobiografie na Nobelprize.org (anglicky)
  • Kovanda, Lukáš: Čínu čekají krize. Ale ustojí to – rozhovor s Douglassem Northem
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Nobelovy ceny za ekonomii
1969–1975
1976–2000
2001–2025
  • George Akerlof / Michael Spence / Joseph Stiglitz (2001)
  • Daniel Kahneman / Vernon L. Smith (2002)
  • Robert F. Engle / Clive W. J. Granger (2003)
  • Finn E. Kydland / Edward C. Prescott (2004)
  • Robert Aumann / Thomas Schelling (2005)
  • Edmund S. Phelps (2006)
  • Leonid Hurwicz / Eric Maskin / Roger Myerson (2007)
  • Paul Krugman (2008)
  • Elinor Ostromová / Oliver E. Williamson (2009)
  • Peter A. Diamond / Dale T. Mortensen / Christopher A. Pissarides (2010)
  • Thomas J. Sargent / Christopher A. Sims (2011)
  • Alvin E. Roth / Lloyd Shapley (2012)
  • Eugene Fama / Lars Peter Hansen / Robert J. Shiller (2013)
  • Jean Tirole (2014)
  • Angus Deaton (2015)
  • Oliver Hart / Bengt Holmström (2016)
  • Richard Thaler (2017)
  • William Nordhaus / Paul Romer (2018)
  • Abhijit Banerjee / Esther Duflová / Michael Kremer (2019)
  • Paul Milgrom / Robert B. Wilson (2020)
  • Joshua Angrist / David Card / Guido Imbens (2021)
  • Ben Bernanke, Douglas Diamond, Philip Dybvig (2022)
  • Claudia Goldinová (2023)
  • Autoritní data Editovat na Wikidatech