Druhá vídeňská škola : Příslušníci, Název, Literatura, Externí odkazy Wikipedie, otevřená encyklopedie

Druhá vídeňská škola

Periody, etapy a hnutí západní klasické hudby
Rané období
Středověk asi 500–1420
Ars antiqua asi 1170–1310
Ars nova asi 1310–1377
Ars subtilior asi 1360–1420
Renesance asi 1400–1600
Období pratica comune (melodicko-harmonická perioda)
Baroko asi 1600–1750
Galantní styl asi 1720–1780
Pocitový styl asi 1740–1790
Klasicismus asi 1750–1820
Mannheimská škola asi 1740–1780
Sturm und Drang asi 1770–1780
Romantismus asi 1800–1909
Od konce 19. století do 20. a 21. století
Modernismus asi 1890–1980
Impresionismus asi 1890–1930
Postromantismus asi 1890–1930
Modernistický nacionalismus asi 1890–1990
Expresionismus asi 1900–1930
Druhá vídeňská škola asi 1900–1970
Neoklasicismus asi 1920–1950
Serialismus asi 1920–1980
Postmoderna asi od 1930
Neoromantismus asi od 1930
Současná hudba asi od 1950
Experimentalismus asi od 1950
Minimalismus asi od 1960
Postminimalismus asi od 1980

Jako Druhá vídeňská škola je označována skupina skladatelů, soustředěných v prvé polovině 20. století ve Vídni kolem Arnolda Schönberga a zahrnující především jeho žáky. Tvorba těchto skladatelů vychází z principů expresionismu. Skladatelé odmítají tradiční hudební prostředky a snaží se je nahrazovat novými. Od rozšířené tonality dospívají k atonalitě, dodekafonii a serialismu.

Příslušníci

Nejvýznamnějšími příslušníky této školy byli, vedle Arnolda Schönberga, Alban Berg a Anton Webern. Oba skladatelé měli již za sebou bohatou tvorbu v pozdně romantickém duchu, ale studium u Schoenberga jim pokytlo nový směr a pevný řád. Dalšími skladateli této generace byli Ernst Krenek, Heinrich Jalowetz, Erwin Stein, Egon Wellesz a o něco později také Eduard Steuermann, Hanns Eisler, Rudolf Kolisch, Paul Amadeus Pisk, Karl Rankl, Josef Rufer a Viktor Ullmann. Za příslušníka této školy bývá také považován Schoenbergův bratranec Alexander Zemlinsky, ačkoliv nebyl přímým Schoenbergovým žákem a nikdy se zcela nevzdal tradiční tonality. Několik dalších skladatelů, jako Winfried Zillig, Roberto Gerhard, Norbert von Hannenheim a Nikos Skalkottas nestudovalo ve Vídni, ale byli účastníky Schoenbergových kurzů v Berlíně. V jistém rozšíření jsou mezi příslušníky 2. vídeňské školy počítáni i zámořští skladatelé John Cage, Leon Kirchner, Gerald Strang či kanadský klavírista Glenn Gould a žáci Weberna a Berga Hans Erich Apostel, René Leibowitz, Leopold Spinner a Ludwig Zenk.

Název

Jako „První vídeňská škola“ je označován hudební styl v dějinách evropské hudby převládající v letech 1780–1827. Ve středoevropské tradici je toto období označováno zpravidla jako Vídeňský klasicismus. Patří sem zejména skladatelé Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, či Ludwig van Beethoven. Mezi další skladatele tohoto období je možné zahrnout také Antonia Salieriho, Michaela Haydna, či Karla Ditterse von Dittersdorf.

Za „Třetí vídeňskou školu“ bývá někdy považována skupina skladatelů sdružených okolo vídeňského komorního orchestru Klangforum Wien včetně jeho zakladatele Beata Furrera a dalších (Helmut Lachenmann, Olga Neuwirth, Friedrich Cerha, Bernhard Lang). Jejich snahou je zlomit prokletí Nové hudby a najít kompromis mezi novostí hudby a přístupností širšímu publiku.

Literatura

Leibowitz, René: Schoenberg et son école. Paris, Editeur J B Janin, 1947
Perle, George: Serial Composition and Atonality: An Introduction to the Music of Schoenberg, Berg, and Webern. 1977. Berkeley, Los Angeles, and London: University of California Press. ISBN 0-520-03395-7
Carl Dahlhaus (ed.): Die Wiener Schule heute. Veröffentlichungen des Instituts für Neue Musik und Musikerziehung Bd.24, Mainz 1983.
Fukač, Jiří: Druhá vídeňská škola a český kulturní kontext. In: Hudební věda. Praha, Ústav pro hudební vědu Akademie věd České republiky 34, č. 1, (1997,) s. 74-84.