Eliška Misáková

Eliška Misáková
Narození12. října 1925
Kojetice
Úmrtí14. srpna 1948 (ve věku 22 let)
Uxbridge
Příčina úmrtídětská obrna
Povolánísportovní gymnastka
PříbuzníMiloslava Misáková[1] (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Sportovní gymnastika na LOH
zlato LOH 1948 družstva

Eliška Misáková (12. října 1925 Kojetice u Třebíče[2] – 14. srpna 1948 Londýn, Velká Británie) byla česká sportovní gymnastka, členka zlatého československého družstva na olympijských hrách v Londýně v roce 1948.

Vedoucími tohoto družstva byly Marie Provazníková a Vlasta Děkanová. Sestavu s Eliškou Misákovou dále tvořily její sestra Miloslava Misáková, Zdeňka Honsová, Věra Růžičková (původně náhradnice), Božena Srncová, Milena Müllerová, Zdeňka Veřmiřovská, Olga Šilhánová a Marie Kovářová.

Eliška Misáková sice odcestovala do dějiště olympijských her, ale do bojů o medaile za ni nastoupila náhradnice Věra Růžičková. Již během cesty do Londýna se u Misákové objevily zdravotní potíže a vyšetření ukázala, že se jedná o dětskou obrnu, v té době neléčitelnou.[3] Eliška zemřela v londýnské nemocnici v Uxbridgi v sobotu v 7.30 londýnského času, jen několik hodin poté, co její přítelkyně získaly zlato.[4][5] Ve Velké Británií bylo její tělo i zpopelněno.[5] Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou.[6] O úspěchu gymnastek se podle slov Věry Růžičkové později moc nemluvilo a nepsalo také proto, že jejich vedoucí Marie Provazníková ihned po olympiádě volila emigraci a pro komunisty tak byla zrádkyní.[7]

Oba rodiče sester Misákových již byli v roce 1948 po smrti.[5] Eliška měla kromě sestry Miloslavy ještě druhou sestru Marii. Byl to právě Mariin manžel-pilot, který sportovkyně přepravil po olympiádě z Londýna do Československa.[5]

Mezinárodní olympijský výbor jí jako jedinému sportovci v historii udělil čestnou zlatou medaili in memoriam.[8]

Pohřbena byla 4. září 1948 na hřbitově ve Vyškově.[4]

O této tragické události, i o přípravách a samotném průběhu gymnastické soutěže žen na londýnské olympiádě natočil režisér Miroslav Kačor v roce 2012 dokument Zlato pro Elišku.[5][9]

dívka na kladině
Eliška Misáková na kladině

Odkazy

Reference

  1. ↑ Olympedia. 2006. Dostupné online. [cit. 2020-08-10].
  2. ↑ Eliška Misáková (1926-1948): Vyškov. www.vyskov-mesto.cz [online]. [cit. 2017-06-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ POHNUTÉ OSUDY: Slzy štěstí? Kdepak, zlaté gymnastky oplakávaly v Londýně mrtvou kamarádku | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2015-12-26 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Zlatá olympionička Molislava Čamková-Misáková. Sokol. 2010, roč. 68, čís. 5, s. 16–17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-19. ISSN 0489-6718. 
  5. ↑ a b c d e Zlato pro Elišku, dokument. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. ↑ WALLECHINSKY, David. The Complete Book of the Olympics. London: Aurum Press, 2004. ISBN 1-85410-990-1. S. 863. 
  7. ↑ Smrt, která zastínila olympijské zlato československých gymnastek | Zprávy | Tiscali.cz. zpravy.tiscali.cz [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ JAKOUBEK, Jiří. Zlatou radost poznamenal smutek. S. 18. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2013-04-06. S. 18. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  9. ↑ Zlato pro Elišku (2012). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliška Misáková na Wikimedia Commons
  • www.vyskov-mesto.cz
  • gymnastika.cstv.cz
  • Zlato gymnastek orámovaly slzy kvůli smrti kolegyně
  • Beseda k 60. výročí úmrtí E. Misákové Archivováno 29. 9. 2018 na Wayback Machine. (obsahuje dobové fotografie)
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Olympijské vítězky ve sportovní gymnastice - družstva
Disciplína v roce 1932 nebyla v programu olympijských her.
Autoritní data Editovat na Wikidatech