Epifyt

Epifyt (z řeckého ἐπί epí „na“ a φυτόν phytón „rostlina“) je organismus, který roste na žijící rostlině, ale vyživuje se samostatně, tzn. ani částečně na rostlině neparazituje. Obvykle se tímto termínem označují vyšší rostliny, které nekoření v půdě (rostou nad její úrovní, většinou na stromech). Existují však také epifytické bakterie, houby, řasy, mechy, kapraďorosty či lišejníky.

Epifytické vyšší rostliny se zachycují krátkými kořeny kmenů a větví stromů. Jsou hojné v tropických deštných lesích. Živí se organickými látkami, které se hromadí v trhlinách kůry. Vodu přijímají ze vzdušné vlhkosti, která bývá až 100%.

Epifytně roste také řada rostlin, které zpravidla rostou na zemi (teresticky). Takové druhy pak nazýváme příležitostnými (oportunními) epifyty.

Hemiepifyt

Hemiepifyt je rostlina, která alespoň část života žije epifytně. Rozlišujeme:

• Primární hemiepifyt – rostlina roste zpočátku jako epifyt, ale postupně spouští kořeny k zemi a zakoření v půdě, přičemž kořeny převezmou hlavní zásobování rostliny živinami. Rostlina někdy z těchto kořenů vytvoří samostatný kmen, který dokáže přežít nositele.
• Sekundární hemiepifyt – rostlina klíčí v zemi a pne se po kmeni nosné rostliny, kde postupně zakořeňuje, až dosáhne koruny. Spojení s půdou může zůstat zachováno, ale ve výživě převládají obvykle epifytní zdroje.

Vyšší rostliny

Významný počet epifytních druhů je v těchto čeledích:

• vstavačovité (Orchidaceae)
• broméliovité (Bromeliaceae) – zejména tilandsie
• árónovité (Araceae)
• kaktusovité (Cactaceae) – viz epifytické kaktusy, např. vánoční kaktus
• kysalovité (Begoniaceae)
• morušovníkovité (Moraceae)
• vřesovcovité (Ericaceae)
• podpětovité (Gesneriaceae)
• pepřovníkovité (Piperaceae)
• toješťovité (Apocynaceae)

Mezi epifytně rostoucí rostliny patří také některé masožravé rostliny – některé druhy rodu bublinatka (Utricularia), rodu láčkovka (Nepenthes) a druh Catopsis berteroniana.

Galerie

• 
  Osladič Polypodium glycyrrhiza jako epifyt mírného pásma – Tacoma, Washington (USA)
• 
  Parožnatka na kmeni
• 
  Bromélie na kmeni v Kostarice
• 
  Kaktusy rodu Mammillaria rostoucí v přírodě jako příležitostné epifyty
• 
  Cereus jako příležitostný epifyt na dřevěném sloupu – Porto Alegre

Odkazy

Literatura

• BENZING, David. Vascular epiphytes: general biology and related biota. 1st publ. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. xvii, 354 s. Cambridge tropical biology series. ISBN 0-521-26630-0.
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia I. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 25. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-1.php
• STUDNIČKA, Miloslav. Masožravé rostliny rodu Utricularia III. – orchidoidní druhy. In: Masožravé rostliny neboli masožravky – zelení dravci v rostlinné říši [online]. [22. dubna 2007], [cit. 25. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.masozravky.com/ostatni/originalni-clanky-ziva/mr-rodu-utricularia-3.php

Související články

• Raunkiærův systém životních forem

Externí odkazy

• bublinatka
• láčkovka
• catopsis
• Obrázky, zvuky či videa k tématu epifyt na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo epifyt ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.