Faktoralgebra

Koncept faktoralgebry je vyrobit z nosné množiny původní algebry hrubší objekt se stejnou strukturou. Formálně faktoralgebru tvoří vhodná ekvivalence {\displaystyle \sim \,\!} na nosné množině algebry A {\displaystyle A\,\!} , nosná množina faktoralgebry se pak bude skládat z bloků ekvivalence A / {\displaystyle A/\sim \,\!} .

Faktoralgebry odpovídají homomorfním obrazům algeber a jsou zobecněním faktorgrupy a faktorokruhu.

Definice

Nechť je A = ( A , F ) {\displaystyle A=(A,F)\,\!} algebra. Ekvivalence {\displaystyle \sim \,\!} na A {\displaystyle A\,\!} se nazývá kongruence algebry pokud:

  • Pro každou operaci F A {\displaystyle F_{A}\,\!} a a 1 b 1 , . . . , a a r ( F A ) b a r ( F A ) {\displaystyle a_{1}\sim b_{1},...,a_{ar(F_{A})}\sim b_{ar(F_{A})}\,\!} platí F A ( a 1 , . . . , a a r ( F A ) ) F A ( b 1 , . . . , b a r ( F A ) ) {\displaystyle F_{A}(a_{1},...,a_{ar(F_{A})})\sim F_{A}(b_{1},...,b_{ar(F_{A})})\,\!}

Operace faktoralgebry B = ( A / , G ) {\displaystyle B=(A/\sim ,G)\,\!} pak definujeme na blocích ekvivalence takto:

  • Pro každé F A {\displaystyle F_{A}\,\!} a a 1 , . . . , a a r ( F A ) A {\displaystyle a_{1},...,a_{ar(F_{A})}\in A\,\!} je G A ( [ a 1 ] , . . . , [ a a r ( F A ) ] ) [ F A ( a 1 , . . . , a a r ( F A ) ) ] {\displaystyle G_{A}([a_{1}],...,[a_{ar(F_{A})}])\sim [F_{A}(a_{1},...,a_{ar(F_{A})})]\,\!}

Jinak řečeno, prvky bloku ekvivalence jsou z hlediska operací zaměnitelné. Proto si také můžeme z každého bloku zvolit reprezentanta, tím dostaneme množinu reprezentantů, která je izomorfní nosné množině faktoralgebry.

Vlastnosti

  • Faktoralgebra má stejnou signaturu jako původní algebra.
  • Kongruence algebry je ekvivalence respektující strukturu algebry.
  • Každá algebra ma alespoň dvě nevlastní faktoralgebry definovány kongruencemi:
    • i d = { ( a , a ) : a A } {\displaystyle id=\{(a,a):a\in A\}\,\!}
    • A × A = { ( a , b ) : a A b A } {\displaystyle A\times A=\{(a,b):a\in A\land b\in A\}\,\!}
Tedy ekvivalencí rovnosti a ekvivalencí všech prvků algebry.

Příklady

Uvažujme relaci x y x + y 2 {\displaystyle x\sim y\Leftrightarrow x+y\mid 2\,\!} v grupě celých čísel ( Z , + , , 0 ) {\displaystyle (\mathbb {Z} ,+,-,0)\,\!} . Ta má zřejmě dva bloky ekvivalence a to sudá a lichá čísla. Nyní je třeba ověřit, že její operace splňují definici faktorgupy. Tedy že:

  • pro operaci sčítání ( + ) {\displaystyle (+)\,\!} : a 1 b 1 , a 2 b 2 {\displaystyle \forall a_{1}\sim b_{1},a_{2}\sim b_{2}\,\!} platí a 1 + a 2 b 1 + b 2 {\displaystyle a_{1}+a_{2}\sim b_{1}+b_{2}\,\!}
  • pro operaci inverze ( ) {\displaystyle (-)\,\!} : a b {\displaystyle \forall a\sim b\,\!} platí a b {\displaystyle -a\sim -b\,\!}
  • konstantni prvek (operace arity 0) se zobrazí na konstantní prvek 0 0 {\displaystyle 0\sim 0\,\!} (je splněno vždy).

Což jde jednoduše ověřit. Například pro operaci sčítání máme čtyři možnosti a 1 b 1 {\displaystyle a_{1}\sim b_{1}\,\!} je buď sudé, nebo liché a stejně tak a 2 b 2 {\displaystyle a_{2}\sim b_{2}\,\!} .

Nosnou množinu faktorgrupy reprezentovat například jako { 0 , 1 } {\displaystyle \{0,1\}\,\!} , neboť 0 {\displaystyle 0\,\!} je reprezentantem sudých čísel a 1 {\displaystyle 1\,\!} je reprezentantem čísel lichých.


Mějme grupu permutací na n {\displaystyle n\,\!} prvcích S n {\displaystyle S_{n}\,\!} a relaci ekvivalence π σ s g n ( π ) = s g n ( σ ) {\displaystyle \pi \sim \sigma \Leftrightarrow sgn(\pi )=sgn(\sigma )\,\!} . Tedy dvě permutace jsou ekvivalentní, pokud mají stejné znaménko. Pak faktoralgebra bude izomorfní s faktoralgebrou v předchozím případě. (Stačí si uvědomit, že inverzní permutace má stejné znaménko, složení permutací má znaménko s g n ( π ) s n g ( σ ) {\displaystyle sgn(\pi )*sng(\sigma )\,\!} a nulovým prvkem, je identita.)

Věta o izomorfismu

Je-li φ : A B {\displaystyle \varphi :A\rightarrow B\,\!} homomorfismus algeber, pak platí A / k e r ( φ ) I m ( φ ) {\displaystyle A/ker(\varphi )\simeq Im(\varphi )\,\!} .

Tedy algebra určená rozkladem nosné množiny algebry A {\displaystyle A\,\!} podle jádra homomorfismu k e r ( φ ) {\displaystyle ker(\varphi )\,\!} je isomorfní s obrazem homomorfismu I m ( φ ) {\displaystyle Im(\varphi )\,\!} .

Myšlenka důkazu:

  • Je li φ {\displaystyle \varphi \,\!} homomorfismus A B {\displaystyle A\rightarrow B\,\!} pak jádro zobrazení k e r ( φ ) {\displaystyle ker(\varphi )} je kongruence algebry A {\displaystyle A\,\!} .
  • Je li φ {\displaystyle \varphi \,\!} homomorfismus A B {\displaystyle A\rightarrow B\,\!} a {\displaystyle \sim \,\!} kongruence na A {\displaystyle A\,\!} taková, že a b φ ( a ) = φ ( b ) {\displaystyle a\sim b\Rightarrow \varphi (a)=\varphi (b)\,\!} , pak je zobrazení ψ : A / ∼→ B , [ a ] φ ( a ) {\displaystyle \psi :A/\sim \rightarrow B,[a]\rightarrow \varphi (a)\,\!} je homomorfismus.
  • Pak A / ker ( φ ) I m ( ψ ) = I m ( φ ) {\displaystyle A/\ker(\varphi )\rightarrow Im(\psi )=Im(\varphi )\,\!} je prostý a na a je tedy izomorfismem.


Každá kongruence na algebře {\displaystyle \sim \,\!} je tedy jádrem vhodného homomorfismu, ten můžeme sestrojit jako zobrazení z φ : a [ a ] {\displaystyle \varphi :a\rightarrow [a]_{\sim }\,\!} , tedy A A / ∼≃ B {\displaystyle A\rightarrow A/\sim \simeq B\,\!} .

Naopak každé jádro homomorfismu k e r ( φ ) {\displaystyle ker(\varphi )\,\!} je kongruence a b φ ( a ) = φ ( b ) {\displaystyle a\sim b\Leftrightarrow \varphi (a)=\varphi (b)\,\!} .

Dále pak každá faktoralgebra odpovídá obrazu homomorfismu, tedy A / ∼≃ I m ( φ ) {\displaystyle A/\sim \simeq Im(\varphi )\,\!} pro φ : A B A / {\displaystyle \varphi :A\rightarrow B\simeq A/\sim \,\!} .

A naopak projekce ψ : A A / {\displaystyle \psi :A\rightarrow A/\sim \,\!} je homomorfismem pro kongruenci na algebře {\displaystyle \sim \,\!} .

Příklad

V předchozím případě bychom mohli zvolit homomorfismus zobrazující sudá čísla na prvek 0 {\displaystyle 0} a lichá čísla na prvek 1 {\displaystyle 1} , příslušné operace by byly zadefinovány takto:

  • Operace ( + ) {\displaystyle (+)\,\!}
+ 0 1
0 0 1
1 1 0
  • Operace ( ) {\displaystyle (-)\,\!}

-0 = 0, -1 = 1

  • Operace 0 {\displaystyle 0\,\!}

Konstanta 0 se zobrazí na 0.

Pak jádro homomorfismu bude relace ekvivalence rozdělená na blok sudých a blok lichých čísel a faktoralgebra podle jádra zobrazení bude izomorfní s algebrou určenou obrazem homomorfismu.

Literatura

  • STANOVSKÝ, David. Praha: matfyzpress, 2010. 153 s. ISBN 978-80-7378-105-7. 

Související články

  • Kongruence
  • Faktorgrupa
  • Faktorokruh
  • Varieta algeber