Filip z Milly

Filip z Milly

Narození	1120
Choť	Isabelle
Děti	Renier of Milly^[1] Helena of Milly^[1] Stephanie of Milly^[1]
Rodiče	Guy de Milly a Étiennette de Naplouse
Rod	house of Milly
Příbuzní	Renier of Ramla^[1], Helvis z Ramly^[1], Guy Francinega^[1] a Henri de Milly^[1] (sourozenci)
Funkce	velmistr templářského řádu (1169–1171)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip z Milly známý též jako Filip z Nábulusu (okolo 1120 – 3. dubna 1171) byl sedmý velmistr Templářských rytířů v letech 1169–1171.

Život

Jeho rod pocházel z Pikardie. Byl nejstarším synem Guye z Milly, který vlastnil pozemky u Nábulusu a Jeruzaléma. Ve sporech mezi jeruzalémskou královnou vdovou Melisendou a jejím synem Balduinem III. stál Filip na straně královny. Po Balduinově vítězství se mu v roce 1161 podařilo zbavit Filipa nábuluského léna výměnou za méně výhodné zajordánské panství.^[2]

Pravděpodobně po smrti své manželky vstoupil jako vdovec do řádu templářů 17. ledna 1166. Při té příležitosti věnoval řádu větší množství pozemků včetně hradu Ahamant.^[3] Po smrti velmistra Bertranda de Blanchefort v lednu 1169 se v srpnu stal jeho nástupcem. Jako jediný vytvořil ozbrojené jednotky, které bránily Gazu před vojáky Saladina. Počátkem roku 1171 vedl poselství jeruzalémského království do Konstantinopole a z tohoto důvodu rezignoval na funkci velmistra řádu templářů. Během této mise 3. dubna 1171 zemřel.^[4] Jeho nástupcem na místě velmistra byl Odo de St Amand.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Charles Cawley: Medieval Lands. Dostupné online.
↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 119. Dále jen Noví rytíři.
↑ Noví rytíři, s. 101
↑ Noví rytíři, s. 120

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip z Milly na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Velmistři řádu templářů

Hugues de Payens (1118–1136) • Robert z Craonu (1136–1146) • Evrard z Barres (1146–1149) • Bernard z Tremelay (1149–1153) • André z Montbardu (1153–1156) • Bertrand z Blancfortu (1156–1169) • Filip z Milly (1169–1171) • Odo ze Saint-Amandu (1171–1179) • Arnold z Torrojy (1179–1184) • Gérard z Ridefortu (1185–1189) • Robert ze Sablé (1191–1193) • Gilbert Erail (1193–1200) • Filip z Plessis (1201–1208) • Vilém ze Chartres (1209–1219) • Petr z Montaigu (1219–1230) • Armand z Périgordu (1232–1244) • Richard z Bures (1244/5–1247) • Vilém ze Sonnacu (1247–1250) • Renaud z Vichiers (1250–1256) • Tomáš Bérard (1256–1273) • Vilém z Beaujeu (1273–1291) • Theobald Gaudin (1291–1292) • Jakub z Molay (1292–1314)

Velmistři řádu templářů

Hugues de Payens (1118–1136) • Robert z Craonu (1136–1146) • Evrard z Barres (1146–1149) • Bernard z Tremelay (1149–1153) • André z Montbardu (1153–1156) • Bertrand z Blancfortu (1156–1169) • Filip z Milly (1169–1171) • Odo ze Saint-Amandu (1171–1179) • Arnold z Torrojy (1179–1184) • Gérard z Ridefortu (1185–1189) • Robert ze Sablé (1191–1193) • Gilbert Erail (1193–1200) • Filip z Plessis (1201–1208) • Vilém ze Chartres (1209–1219) • Petr z Montaigu (1219–1230) • Armand z Périgordu (1232–1244) • Richard z Bures (1244/5–1247) • Vilém ze Sonnacu (1247–1250) • Renaud z Vichiers (1250–1256) • Tomáš Bérard (1256–1273) • Vilém z Beaujeu (1273–1291) • Theobald Gaudin (1291–1292) • Jakub z Molay (1292–1314)