Fluorid curitý

Fluorid curitý
Obecné
Systematický názevFluorid curitý
Anglický názevCurium(III) fluoride
Německý názevCurium(III)-fluorid
Sumární vzorecCmF3
Vzhledbezbarvá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13708-79-7
PubChem101943145
SMILESF[Cm](F)F
InChIInChI=1S/Cm.3FH/h;3*1H/p-3
Key: GBBPOGITEOLJJQ-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost304,06556 g/mol
Teplota tání1406 ± 20 °C
Rozpustnost ve vodě10 mg·l−1
Struktura
Krystalová strukturaklencová soustava
Hrana krystalové mřížkya = 699,9 pm
c = 717,9 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1660 kJ·mol−1
Standardní molární entropie S°121 J·mol−1*K−1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid curitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem CmF3.

Příprava

Hydrát fluoridu curitého lze připravit reakcí vodného roztoku curia s ionty fluoru ve slabě kyselém prostředí:

Cm3+ (aq) + 3 F− (aq) → CmF3 (s)↓

Další možností je reakce hydroxidu curitého s kyselinou fluorovodíkovou, čímž také vzniká hydrát.

Bezvodou sůl lze pak získat vysoušením v exsikátoru s oxidem fosforečným nebo sušením horkým plynným fluorovodíkem.[1]

Vlastnosti

Fluorid curitý je bezbarvá pevná látka s teplotou tání přibližně 1406 °C, která je téměř nerozpustná ve vodě. Krystalizuje stejně jako fluorid lanthanitý v klencové soustavě s hranami mřížky a = 699,9 pm a c = 717,9 pm.[2] Fluorid curitý je radioaktivní.

Využití

Fluorid curitý lze redukovat na curium kovovým baryem. Reakce musí probíhat bez přístupu vody a kyslíku v reakční aparatuře z tantalu a wolframu.[3]

2 CmF3 + 3 Ba → 2 Cm + 3 BaF2

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Curium(III) fluoride na anglické Wikipedii a Curium(III) fluoride na německé Wikipedii.

  1. ↑ LUMETTA, Gregg J.; THOMPSON, Major C.; PENNEMAN, Robert A. Curium. Příprava vydání Lester R. Morss, Norman M. Edelstein, Jean Fuger. Dordrecht: Springer Netherlands Dostupné online. ISBN 978-1-4020-3555-5, ISBN 978-1-4020-3598-2. DOI 10.1007/1-4020-3598-5_9. S. 1397–1443. (anglicky) 
  2. ↑ MAPLE, T. G. Gmelins Handbuch der Anorganischen Chemie. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg 102 s. Dostupné online. ISBN 978-3-662-13295-1, ISBN 978-3-662-13294-4. 
  3. ↑ WALLMANN, J. C.; CRANE, W. W. T.; CUNNINGHAM, B. B. The Preparation and Some Properties of Curium Metal. Journal of the American Chemical Society. 1951-01, roč. 73, čís. 1, s. 493–494. Dostupné online [cit. 2023-10-11]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01145a537. (anglicky) 
Fluoridy s prvkem v oxidačním čísle III.
Fluorid aktinitý (AcF3) • Fluorid stříbřitý (AgF3) • Fluorid hlinitý (AlF3) • Fluorid americitý (AmF3) • Fluorid arsenitý (AsF3) • Fluorid zlatitý (AuF3) • Fluorid boritý (BF3) • Fluorid bismutitý (BiF3) • Fluorid berkelitý (BkF3) • Fluorid bromitý (Br2F6) • Fluorid ceritý (CeF3) • Fluorid kalifornitý (CfF3) • Fluorid chloritý (Cl2F6) • Fluorid curitý (CmF3) • Fluorid kobaltitý (CoF3) • Fluorid chromitý (CrF3) • Fluorid dysprositý (DyF3) • Fluorid erbitý (ErF3) • Fluorid einsteinitý (EsF3) • Fluorid europitý (EuF3) • Fluorid železitý (FeF3) • Fluorid gallitý (GaF3) • Fluorid holmitý (HoF3) • Fluorid joditý (IF3) • Fluorid inditý (InF3) • Fluorid iriditý (IrF3) • Fluorid lanthanitý (LaF3) • Fluorid lutecitý (LuF3) • Fluorid manganitý (MnF3) • Fluorid dusitý (NF3) • Fluorid niobitý (NbF3) • Fluorid neodymitý (NdF3) • Fluorid niklitý (NiF3) • Fluorid neptunitý (NpF3) • Fluorid fosforitý (PF3) • Fluorid promethitý (PmF3) • Fluorid praseodymitý (PrF3) • Fluorid plutonitý (PuF3) • Fluorid rhoditý (RhF3) • Fluorid ruthenitý (RuF3) • Fluorid siřitý (SF3) • Fluorid antimonitý (SbF3) • Fluorid skanditý (ScF3) • Fluorid samaritý (SmF3) • Fluorid terbitý (TbF3) • Fluorid titanitý (TiF3) • Fluorid thallitý (TlF3) • Fluorid thulitý (TmF3) • Fluorid uranitý (UF3) • Fluorid vanaditý (VF3) • Fluorid yttritý (YF3) • Fluorid ytterbitý (YbF3) • Fluorid zirkonitý (ZrF3)