Fotografický papír

Starší balení fotografických papírů značky ORWO, normální bílý, matný, karton
Dvě fotografie na instantním filmu
Typy fotografických papírů; jednotlivé vrstvy

Fotografický papír (též fotopapír) je papír potažený fotocitlivou vrstvou a určený k výrobě fotografických snímků.

Fotografický papír se kontrolovaně exponuje světlu, buď přiložením negativu přímo na papír (vznikne kontaktní snímek), anebo s použitím zvětšovacího přístroje (vznikne zvětšenina), případně ve speciálním fotoaparátu (vznikne negativní snímek), osvětlováním pomocí modulovaného zdroje světla či osvětlením přes naaranžované předměty (vznikne fotogram). Osvětlením vznikne v citlivé vrstvě latentní (skrytý) obraz, který se následně vyvolá do podoby viditelného obrazu.

Historie

Účinky světla na tmavnutí připraveného papíru byly objeveny M. Charlesem v roce 1800 nebo Thomasem Wedgwoodem v roce 1802.[1]

Fotografické papíry se používají od počátku negativně-pozitivního fotografického procesu, rozvoj a popularitu mu přinesl William Fox Talbot (Velká Británie, 1841 - kalotypie). Tradiční fotografické prapíry se dodnes běžně prodávají.

  • 1856 – 13. května A. Parkes patentoval citlivé desky a filmy pro přímé zhotovení pozitivů.[2]
  • 1878 - 14. května O. Sarony a J. R. Johnson patentovali stroj na výrobu citlivých papírů s želatinovou vrstvou.[2][3]
  • 1910 – 10. května G. E. Leighton a Ch. Babrock patentovali papír se šťavelanem železitým a stříbrnou solí.[2]

V jižní Itálii patentoval fotocitlivý papír Roberto Rive.

Druhy fotografických papírů

Fotografické papíry se dělí do tří hlavních kategorií:

  • Papíry pro negativně-pozitivní procesy. Sem patří všechny běžné černobílé a chromogenní barevné papíry.
  • Papíry pro pozitivně-pozitivní procesy, kde je papír současně i „filmem“ (exponuje se přímo na něj – např. proces Polaroid – instantní film).
  • Papíry pro pozitivně-pozitivní procesy, kdy se pozitivní snímek získá z filmu (např. proces Ilfochrome).

Všechny fotografické papíry se skládají z fotocitlivé emulze, která obsahuje halogenidy stříbra rozptýlené v koloidním materiálu (například želatině), a z papíru obyčejného, barytovaného či laminovaného nebo plastové podložky.

U černobílých papírů se emulze připravuje s citlivostí na modré a zelené světlo, ovšem na dlouhovlnné světlo (nad 600 nm) má citlivost malou, takže lze pracovat pod červeným či oranžovým (někdy též žlutohnědým až žlutozeleným) světlem.[4]

U chromogenních barevných papíru jsou jednotlivé vrstvy citlivé na červené, zelené a modré světlo a tvoří při vyvolání azurové, purpurové a žluté barvivo.

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Photographic paper na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sydney Smith, Francis Jeffrey Jeffrey, Macvey Napier, William Empson, George Cornewall. The Edinburgh Review. [s.l.]: London: Longman, Orme, Brown, Green, and Longmans; and Edinburgh: Adam and Charles Black, 1843. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. ↑ a b c ORBIS. Kalendář patentů. Československá FOTOGRAFIE. 5. 1960, roč. 1960, čís. 5, s. 76. 
  3. ↑ Archivovaná kopie. bulk.resource.org [online]. [cit. 2012-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-20. 
  4. ↑ SOWERBY (ED.), A.L.M. Dictionary of Photography: A Reference Book for Amateur and Professional Photographers. London: Illife Books Ltd., 1961 (19th Ed.). Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech