František Xaver Faulhaber

Jeho Milost
Msgre. ThDr. PhDr. František Xaver Faulhaber
Sídelní kanovník litoměřické kapituly
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
ZnakZnak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • vyučující na Karlově univerzitě (1805–1814)
  • vyučující na vídeňské univerzitě (1814–1816)
  •  sídelní kanovník v Litoměřicích (1816–1822)
  • Generální vikář litoměřické diecéze (1822–1825)
Osobní údaje
Datum narození1760
Místo narozeníMěcholupy
Datum úmrtí10. ledna 1832 (ve věku 71–72 let)
Místo úmrtíLitoměřice
Povolánířímskokatolický duchovní, vysokoškoský pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Faulhaber (1760 Mělocholupy – 10. ledna 1832 Litoměřice) byl katolickým knězem, vyučující na Karlově univerzitě od roku 1805 a na vídeňské univerzitě od roku 1814, generálním vikářem litoměřické diecéze a děkanem litoměřické kapituly v letech 1822–1832.

Život

Pocházel z německy mluvící rodiny. Narodil se v Měcholupech, na kněze byl vysvěcen v roce 1787. Nejdříve působil jako kaplan v Chomutově. V roce 1805 začal učit německy pastorální teologii na pražské Karlově univerzitě. Ve výuce pokračoval v letech 1814-1816 na univerzitě ve Vídni. Zde také zasáhl do některých dějů, které jsou zmiňovány v teologické literatuře. Byl rektorem kněžského alumnátu a ředitelem teologických studií. Osvojil si kromě své mateřské němčiny také češtinu, takže se vyrovnal rodilým Čechům. V důsledku toho povzbuzoval alumny ke studiu češtiny a dobré české literatury.

V roce 1816 se vrátil do litoměřické diecéze a stal se sídelním kanovníkem katedrály sv. Štěpána. V roce 1822 byl jmenován generálním vikářem litoměřické diecéze a děkanem katedrální kapituly. Jako profesor se stal později také kanovníkem kolegiátní kapituly u Všech Svatých na pražském hradě, která je vyhrazena kněžím-vysokoškolským pedagogům.

Jako konzistorní rada v Litoměřicích pečoval o vyznamenání pro zasloužité duchovní pastýře. Byl vzdělaný; povahy tiché, laskavé a vlídné při jednání.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ PETERA Václav: Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964

Literatura

  • MILLAUER M.X.: Žiwotopisy, in: Časopis katolického duchovenstva, 1839.
  • SVOBODA R.: The Process of Appointing Arnošt Konstantin Růžička a Bishop in České Budějovice During 1815 - 1816, Based on the Sources from Archivio Segreto Vaticano, in E-Theologos, Vol. 1, No. 2., Warsaw 2010, s. 173.

Související články

Externí odkazy

  • Prolegomena a prosopografie k dějinám institucí teologického výzkumu a výuky Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.