Frekvenční modulace

Principem frekvenční modulace (FM) je závislost okamžité frekvence nosné vlny na změnách amplitudy modulačního signálu. Můžeme říct, že okamžitá úhlová frekvence Ω ( t ) {\displaystyle \Omega (t)} je funkcí času a mění se v rytmu okamžité výchylky modulačního signálu. Informace je tedy kódována nikoliv změnou amplitudy nebo fáze, ale změnou frekvence nosné vlny. Maximální amplitudě napětí modulačního průběhu U m {\displaystyle U_{m}} odpovídá maximální změna frekvence nosné, kterou nazýváme frekvenční zdvih a značíme Δ f {\displaystyle \Delta f} , čemuž odpovídá úhlová frekvence Δ Ω {\displaystyle \Delta \Omega } .

Matematický popis

Ukázka časového průběhu frekvenčně modulovaného signálu.

Obecně bude mít nosná vlna následující průběh:

u n ( t ) = U n sin ( Ω t + ϕ ) {\displaystyle u_{n}(t)=U_{n}\sin(\Omega t+\phi )\,}
kde U n {\displaystyle U_{n}} je amplituda nosné, Ω {\displaystyle \Omega } je úhlová frekvence nosné a ϕ {\displaystyle \phi } fáze.
V případě frekvenční modulace je funkcí času právě úhlová frekvence Ω {\displaystyle \Omega } .

Úhlovou frekvenci jako harmonickou funkci času můžeme vyjádřit vztahem:

Ω ( t ) = Ω + Δ Ω cos ( ω t ) {\displaystyle \Omega (t)=\Omega +\Delta \Omega \cos(\omega t)\,}
kde Δ Ω {\displaystyle \Delta \Omega } je frekvenční zdvih, ω {\displaystyle \omega } pak úhlová frekvence modulační vlny.

Po dosazení do rovnice nosné vlny a položením fázového posuvu ϕ = 0 {\displaystyle \phi =0} (jeho velikost je konstantní a nemá vliv na výsledek dalších odvození a výpočtů) dostáváme vztah:

u n ( t ) = U n sin ( ( Ω + Δ Ω cos ( ω t ) ) t ) = U n sin ( Φ ( t , ω ) ) {\displaystyle u_{n}(t)=U_{n}\sin((\Omega +\Delta \Omega \cos(\omega t))t)=U_{n}\sin(\Phi (t,\omega ))\,}
kde funkce Φ ( t , ω ) {\displaystyle \Phi (t,\omega )} je okamžitá fáze napětí a pro ϕ = 0 {\displaystyle \phi =0} je integrálem úhlové frekvence Ω ( t ) {\displaystyle \Omega (t)} podle t {\displaystyle t} . Platí tedy:
Φ ( t , ω ) = Ω ( t ) d t = ( Ω + Δ Ω cos ( ω t ) ) d t = Ω t + Δ Ω ω sin ( ω t ) {\displaystyle \Phi (t,\omega )=\int \Omega (t)\,\mathrm {d} t=\int (\Omega +\Delta \Omega \cos(\omega t))\mathrm {d} t=\Omega t+{\frac {\Delta \Omega }{\omega }}\sin(\omega t)}

Dále zavádíme parametr zvaný modulační index FM označený m F M {\displaystyle m_{FM}} :

m F M = Δ Ω ω = 2 π Δ f 2 π f m {\displaystyle m_{FM}={\frac {\Delta \Omega }{\omega }}={\frac {2\pi \Delta f}{2\pi f_{m}}}}
kde Δ f {\displaystyle \Delta f} je frekvenční zdvih a f m {\displaystyle f_{m}} frekvence modulačního signálu.

Dosazením funkce Φ ( t , ω ) {\displaystyle \Phi (t,\omega )} zpět do rovnice u n = U n sin ( Φ ( t , ω ) ) {\displaystyle u_{n}=U_{n}\sin(\Phi (t,\omega ))\,} dostáváme obvyklý tvar rovnice frekvenčně modulované vlny:

u n = U n sin ( Ω t + m F M sin ( ω t ) ) {\displaystyle u_{n}=U_{n}\sin(\Omega t+m_{FM}\sin(\omega t))\,}
kde u n {\displaystyle u_{n}} je okamžitá hodnota napětí modulovaného signálu, U n {\displaystyle U_{n}} amplituda nosné vlny, Ω {\displaystyle \Omega } úhlová frekvence nosné vlny, m F M {\displaystyle m_{FM}} modulační index a ω {\displaystyle \omega } frekvence modulační vlny.

Spektrum frekvenčně modulovaného signálu

Úpravou rovnice frekvenčně modulované vlny podle vzorce pro součin argumentů funkce sinus získáme rovnici ve tvaru:

u n = U n ( sin ( Ω t ) cos ( m F M sin ( ω t ) ) + cos ( Ω t ) sin ( m F M sin ( ω t ) ) ) {\displaystyle u_{n}=U_{n}(\sin(\Omega t)\cos(m_{FM}\sin(\omega t))+\cos(\Omega t)\sin(m_{FM}\sin(\omega t)))\,}

Dále platí, že lze provést tento rozvoj:

sin ( m F M sin ( ω t ) ) = 2 J 1 ( M F M ) sin ( ω t ) + 2 J 3 ( M F M ) sin ( 3 ω t ) + 2 J 5 ( M F M ) sin ( 5 ω t ) + {\displaystyle \sin(m_{FM}\sin(\omega t))=2J_{1}(M_{FM})\sin(\omega t)+2J_{3}(M_{FM})\sin(3\omega t)+2J_{5}(M_{FM})\sin(5\omega t)+\cdots \,}
cos ( m F M sin ( ω t ) ) = J 0 ( M F M ) + 2 J 2 ( M F M ) cos ( 2 ω t ) + 2 J 4 ( M F M ) cos ( 4 ω t ) + {\displaystyle \cos(m_{FM}\sin(\omega t))=J_{0}(M_{FM})+2J_{2}(M_{FM})\cos(2\omega t)+2J_{4}(M_{FM})\cos(4\omega t)+\cdots \,}

Vidíme, že vzniká nekonečná řada součinů. Funkce označené jako J n ( m F M ) {\displaystyle J_{n}(m_{FM})} jsou Besselovy funkce I. druhu n-tého řádu s argumentem m F M {\displaystyle m_{FM}} , což je modulační index FM. Dosazením do poslední rovnice a další úpravou podle vzorců pro součiny goniometrických funkcí získáme nekonečnou řadu diskrétních složek o úhlových frekvencích:

Ω , Ω ω , Ω 2 ω , Ω 3 ω , Ω 4 ω , Ω 5 ω , {\displaystyle \Omega ,\Omega -\omega ,\Omega -2\omega ,\Omega -3\omega ,\Omega -4\omega ,\Omega -5\omega ,\dots \,}
Ω + ω , Ω + 2 ω , Ω + 3 ω , Ω + 4 ω , Ω + 5 ω , {\displaystyle \Omega +\omega ,\Omega +2\omega ,\Omega +3\omega ,\Omega +4\omega ,\Omega +5\omega ,\dots \,}
Spektrum frekvenčně modulovaného signálu pro modulační index 3.3, používaného pro přenos TV zvuku.

Z výše uvedeného rozvoje vyplývá, že frekvenční modulace jednou frekvencí ω {\displaystyle \omega } vytvoří nekonečně mnoho postranních frekvencí, jež jsou rozmístěny symetricky na obě strany od nosné frekvence ve vzdálenostech daných násobky modulační frekvence ω {\displaystyle \omega } . Amplitudy nosné vlny i jednotlivých postranních frekvencí jsou dány hodnotami Besselových funkcí I. druhu J n ( m F M ) {\displaystyle J_{n}(m_{FM})} a jsou tedy závislé na modulačním indexu. Směrem od nosné tyto amplitudy postupně klesají, nikoliv však monotónně. Pro některé konkrétní hodnoty modulačního indexu mohou jednotlivé složky zcela vymizet (hodnota funkce J n ( m F M ) {\displaystyle J_{n}(m_{FM})} je právě nulová). Stejně tak může vymizet i nosná vlna, platí-li, že J 0 ( m F M ) = 0 {\displaystyle J_{0}(m_{FM})=0} . Vzhledem ke klesajícím hodnotám amplitud jednotlivých složek klesá jejich vliv na kvalitu přenosu. Pro dostatečně kvalitní přenos pak stačí přenášet pouze několik prvních postranních frekvencí. Kolik je jich v konkrétním případě třeba závisí na modulačním indexu a přípustné degradaci přenášeného signálu. Pro kvalitní přenos je třeba modulační index zhruba 3 až 5. Nižší způsobuje větší zkreslení, vyšší zhoršuje odstup signál / šum. Pro zlepšení šumových poměrů se při FM přenosu běžně používá nadzvednutí vyšších frekvencí modulačního spektra (nízkofrekvenční preemfáze a deemfáze).

Potřebná šířka přenosového pásma je závislá na modulačním indexu m F M {\displaystyle m_{FM}} . Pro hodnotu m F M = 5 {\displaystyle m_{FM}=5} se uvádí následující empirický vzorec:

B 2 ( Δ f + f m a x ) {\displaystyle B\geq 2(\Delta f+f_{max})\,}
kde Δ f {\displaystyle \Delta f} je frekvenční zdvih a f m a x {\displaystyle f_{max}} je maximální modulační frekvence.

Využití

FM je běžně využívána v pásmu VHF pro kvalitní přenos zvuku. Zvuk u klasických analogových televizních soustav je také přenášen za použití frekvenční modulace, pro komerční i radioamatérské komunikační účely je využívána její úzkopásmová forma. Dalším využitím je FM syntéza, která získala oblibu díky raným syntezátorům a stala se standardním způsobem syntézy zvuku u několika generací zvukových karet. Bez FM by se taktéž neobešel analogový magnetický záznam obrazu, kde je s malým modulačním indexem používána pro snížení oktávového rozsahu zaznamenávaného signálu, a to z cca 18 oktáv na méně než 3 oktávy.

Parametry některých aplikací FM

Služba f m a x {\displaystyle f_{max}} Δ f {\displaystyle \Delta f} m F M {\displaystyle m_{FM}}
FM rozhlas mono 15 kHz 75 kHz 5
FM rozhlas stereo 53 kHz 75 kHz 1,42
TV zvuk 15 kHz 50 kHz 3,33
Komunikační účely < 0,5

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu frekvenční modulace na Wikimedia Commons
  • Metody frekvenční modulace a demodulace
  • Problémy s příjmem FM
  • Norsko skončilo s FM a přešlo na DAB, Lupa.cz, 15.12.2017
Druhy modulace
Analogové modulace
AM | FM | PM
Digitální modulace
Lineární
ASK | PSK | BPSK | QPSK | 8-PSK | QAM | APSK | DPSK
Nelineární
FSK | CPFSK | MSK | GMSK
S více nosnými kmitočty (MCM)
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • PSH: 9865
  • BNF: cb11950829t (data)
  • GND: 4155410-3
  • LCCN: sh85110474
  • NLI: 987007558365005171