Holubinka sličná

Jak číst taxoboxHolubinka sličná
alternativní popis obrázku chybí
Russula lepida
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Oddělenístopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Řádholubinkotvaré (Russulales)
Čeleďholubinkovité (Russulaceae)
Rodholubinka (Russula)
Binomické jméno
Russula lepida
Fr. 1836
Rozšíření holubinky sličné
Rozšíření holubinky sličné
Rozšíření holubinky sličné
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Holubinka sličná (Russula lepida), je nejedlá houba z čeledi holubinkovitých.[1] Vůně holubinky sličné připomíná ovoce, její lupeny chutnají hořce.[2]

Vědecká synonyma

  • Agaricus lacteus Pers.[1]
  • Russula incarnata sensu Rea[1]
  • Russula lactea (Pers.) Fr.[1]
  • Russula lepida var. lactea (Pers.) F.H. Møller & Jul. Schäff.[1]
  • Russula linnaei sensu auct.[1]
  • Russula rosea Pers.[1]

Další názvy

  • holubinka jitřenková[1]
  • holubinka sličná var. žlutá[1]
  • holubinka růžová[2]

Vzhled

Nákres holubinky sličné
Holubinky sličné
Řez holubinkou sličnou
Model holubinky sličné

Makroskopický

Klobouk má v průměru 50-120 milimetrů,[3] polokulovitý, vyklenutý až plochý, časem se v jeho středu vytváří prohlubeň. Povrch klobouku je hladký, suchý, tvrdý, za sucha odlupující. Barva je světle růžová až načervenalá, vybledající.

Lupeny bohatě větvené, tenké, bílé až smetanové, při okrajích načervenalé,[3] přímo srůstají se tření.

Třeň 50-100 × 10–25 milimetrů,[3] válcovitá, bílá, ve spodní části načervenalá, u starších exemplářů vrásčitá.[2]

Dužnina bílá, pevná, nepoddajná, se slabě pryskyřičnou chutí.[3]

Mikroskopický

Výtrusný prach má bílou až krémově bílou barvu.[2] Spory jsou elipsoidní, bradavčité, velikost přibližně 8–10 × 7-8 µm.[4]

Výskyt a ekologie

Hojně se vyskytující téměř v celé Evropě, jednotlivě nebo ve skupinách, ve všech lesích.[3] Typická ektomykorhizní houba. Najdeme ji z pravidla v blízkosti jehličnatých i listnatých stromů, převážně pod buky, často na prosvětlených místech.[3] Vyskytuje se i za suchého počasí, od léta do podzimu.[2]

Význam

Holubinka sličná je v některých publikacích uváděna jako jedlá,[5] nepříliš chutná, v malém množství vhodná do směsí.[4] Kvůli jejímu obtížnému odlišení od ostatních hořkých druhů nelze její používání doporučit.[2]

Možnost záměny

  • Holubinka nejhořčejší (R. amarissima) má podobnou barvu klobouku, střed bývá okrově skvrnitý. Její dužina chutná obzvláště hořce. S holubinkou sličnou žije často ve společenstvu.[2]
  • Holubinka ruměná (R. pseudointegra) má podobnou barvu klobouku. Lupeny dlouho bělavé, ve stáří světle okrové. Třeň není načervenalá. Voní po ovoci, chuť je však velice hořká.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i NOVÁK, Jiří. biolib.cz, 6.1.2007, rev. 21.5.2013. Dostupné online. 299800. 
  2. ↑ a b c d e f g h GRÜNERT, Helmut; GRÜNERT, Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-7176-183-4. 
  3. ↑ a b c d e f HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 1999. ISBN 80-7151-131-5. S. 314. 
  4. ↑ a b SVOBODOVÁ, Věra. botany.cz, 8.12.2008. Dostupné online. 
  5. ↑ ANTONÍN, Vladimír. Encyklopedie hub a lišejníků. Praha: Libri : Academia, 2006. 472 s. ISBN 80-7277-164-7, ISBN 80-200-1476-4. S. 109. 

Externí odkazy

Identifikátory taxonu