Ichtyosauři

Jak číst taxoboxIchtyosauři
Stratigrafický výskyt: Trias až křída, před 250 až 90 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Fosilie ichtyosaura z německého Holzmadenu
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
PodtřídaDiapsida?
NadřádIchthyopterygia
ŘádIchthyosauria (Ichthyosauria)
Blainville, 1835
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ichtyosauři ("rybí ještěři") nebo česky ryboještěři byli skupinou značně přizpůsobených vodních plazů, kteří žili v mořích a oceánech po většinu druhohorní éry (asi před 250 až 90 miliony let).[1] Některé objevy naznačují, že tito mořští plazi žili už nejpozději 2 miliony let po hromadném vymírání na přelomu permu a triasu (před 252 miliony let) a mohli tak vzniknout už v období permu (na konci prvohorní éry). Dosud se přitom předpokládalo, že se vyvinuli až počátkem triasu.[2]

Jejich charakteristickým znakem byl hydrodynamický tvar těla, značně podobný dnešním delfínům a většině ryb. Díky tomu byli ryboještěři rychlými a obratnými plavci, dokázali se pohybovat rychlostí až kolem 40 km/h. Evoluce této skupiny mořských plazů byla velmi rychlá až překotná - jejich biodiverzita byla od začátku značně vysoká.[3]

Popis

Jejich velikost kolísala mezi drobnými formami o délce několika decimetrů až k obřím formám velikosti dnešních velryb (např. Shonisaurus, délka 17 až 23 m).[4] V roce 2018 byla zveřejněna studie o obří čelisti ichtyosaura objevené v Anglii, na jejímž základě bylo určeno, že tito obří jedinci dosahovali délky až kolem 26 metrů.[5][6] Fosilie obřích ichtyosaurů s tělesnou délkou přes 20 metrů byly objeveny také ve švýcarských Alpách a pocházejí až ze samotného konce triasového období (zhruba před 210 až 201 miliony let).[7]

Moderní výzkum histologie a anatomie ichtyosauřích obratlů ukazuje, že jejich tvarová variabilita byla velká, a že také rychlost jejich růstu byla velmi vysoká.[8] Některé výzkumy naznačují, že tito mořští plazi mohli být homoiotermní (udržovali si tedy stálou tělesnou teplotu).[9]

Přinejmenším některé rody ichtyosaurů (např. Mixosaurus) měly již v období triasu prokazatelně vyvinutou hřbetní ploutev, která jim sloužila při manévrování pod vodou.[10]

Historie objevů

Fosilie těchto pravěkých tvorů byly objeveny nejpozději již v roce 1699 ve Walesu, vědecky rozpoznány však byly až počátkem 19. století. První kompletní kostru ichtyosaura odkryla britská amatérská sběratelka fosílií Mary Anningová v roce 1811.[11] Fosilie ichtyosaurů byly objeveny na mnoha místech světa, včetně například Indie.[12][13] Ukazuje se také, že v rámci popsaných druhů existuje velká míra variability a tvarové rozmanitosti jednotlivých kosterních elementů (například u kostry zadních končetin), proto je třeba být opatrný při stanovování nových druhů. Biodiverzita skupiny mohla být ve skutečnosti poněkud menší.[14]

Původní objev první kompletní kostry, objevený Mary Anningovou roku 1818 v Lyme Regis a představený vědecké veřejnosti v roce 1819 Everardem Homem, nazvaný "Proteo-saurus", byl zničen roku 1941 při německém bombardování Londýna v průběhu Druhé světové války. V roce 2022 ale byly oznámeny objevy dvou replik původních fosilií, a to v USA a Německu.[15][16]

Fosilie jurských zástupců této skupiny mořských plazů byly objeveny také na území Antarktidy.[17]

Výzkum skvěle dochovaných exemplářů ichtyosaurů umožnil detailní rekonstrukci jejich anatomie a fyziologie, a to včetně vytvoření velmi přesných modelů těchto vyhynulých vodních plazů.[18]

Paleobiologie

Ve fosilní kosti zhruba 183 milionů let starého ichtyosaura byly údajně objeveny biomolekuly typu cholesterolu a kolagenu.[19] Výzkumy také ukázaly, že ichtyosauři často procházeli tělesným zraněním rozpoznatelným na jejich fosilní kostře, přičemž tyto paleopatologie jsou nejčastěji objevovány u jurských druhů.[20] V roce 2018 byl oznámen objev několika raně jurských ichtyosauřích embryí v anglickém Yorkshiru.[21] Ukazuje se také, že ocasní ploutev ichtyosaurů mohla být ve skutečnosti mnohem výraznější, než jak byla dosud na paleo-rekonstrukcích zobrazována.[22] Nevyřešenou otázkou zůstává, jak se tito mořští plazi zbavovali přebytečné soli v těle. Pravděpodobně měli k tomuto účelu vyvinuty speciální vnitřní tělní orgány (solné žlázy).[23] Výzkum patologií na fosilních kostech 41 jedinců rodu Temnodontosaurus ukázal, že tito draví ichtyosauři zřejmě často zápasili a způsobovali si při vnitrodruhových soubojích četná zranění na lebce, hrudním koši apod.[24][25][26]

Velcí ichtyosauři byli nepochybně megakarnivory, tedy obřími predátory, schopnými ulovit a pozřít velkou kořist. Dokládá to napřáklad objev fosilie 5 metrů dlouhého ryboještěra rodu Guizhouichthyosaurus, který má ve své břišní dutině pozřené tělo čtyři metry dlouhého thalattosaura.[27] Některé druhy vykazují pravděpodobný přechod k hyperkarnivorii, jak ukazují například objevy fosilií z Kanady.[28]

Vzácně se dochovaly také původní "měkké tkáně" ichtyosaurů, které domáhají vědcům vytvořit přesnější představu o vzhledu těchto druhohorních mořských plazů.[29]

Paleontologové objevili také množství fosilních exemplářů samic v době rození mláďat. Nekladly tedy vajíčka, ale rodily živá mláďata přímo do vody.[30]

Taxonomie

  • Nadřád Ichthyopterygia
    • Čeleď Grippidae
      • Chaohusaurus[31]
      • Grippia
    • Čeleď Utatsusauridae
      • Utatsusaurus
    • Řád ICHTHYOSAURIA
    • Cymbospondylus
    • Čeleď Mixosauridae
    • Podřád Merriamosauriformes
      • Guanlingsaurus
    • (nezařazen) Merriamosauria
    • Infrařád Shastasauria
    • Infrařád Ichthyosauria (=Euichthyosauruia)
      • Čeleď Ichthyosauridae
      • Čeleď Leptopterygiidae
        • Leptonectes
        • Eurhinosaurus
        • Excalibosaurus
      • Čeleď Temnodontosauridae
      • Čeleď Ophthalmosauridae
        • Aegirosaurus
        • Argovisaurus[34]
        • Brachypterygius
        • Caypullisaurus
        • Nannopterygius
        • Ophthalmosaurus
        • Platypterygius[35]
        • Leninia
      • Čeleď Stenopterygiidae
        • Stenopterygius[36]
        • ?Chacaicosaurus
      • Čeleď Teretocnemidae
        • Californosaurus
        • Qianichthyosaurus
        • Teretocnemus
      • Čeleď Suevoleviathanidae
        • Suevoleviathan
    • Infrařád Parvipelvia
      • Hudsonelpidia
      • Macgowania

Odkazy

Reference

  1. ↑ Giovanni Serafini, Erin E. Maxwell, Eliana Fornaciari & Cesare A. Papazzoni (2022). Revision of platypterygiine rostral material from the Northern Apennines (Italy): new insights on distal neurovascular anatomy and tooth replacement in Cretaceous ichthyosaurs. Cretaceous Research. 105167. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105167
  2. ↑ Benjamin P. Kear, Victoria S. Engelschiøn, Øyvind Hammer, Aubrey J. Roberts & Jørn H. Hurum (2023). Earliest Triassic ichthyosaur fossils push back oceanic reptile origins. Current Biology. 33 (5): R178-R179. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.12.053
  3. ↑ Benjamin C. Moon & Thomas L. Stubbs (2020). Early high rates and disparity in the evolution of ichthyosaurs. Communications Biology. 3: 68. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-020-0779-6
  4. ↑ P. Martin Sander, Eva Maria Griebeler, Nicole Klein, Jorge Velez Juarbe, Tanja Wintrich, Liam J. Revell & Lars Schmitz (2021). Early giant reveals faster evolution of large body size in ichthyosaurs than in cetaceans. Science. 374 (6575). doi: 10.1126/science.abf5787
  5. ↑ Dean R. Lomax, Paul De la Salle, Judy A. Massare & Ramues Gallois (2018). A giant Late Triassic ichthyosaur from the UK and a reinterpretation of the Aust Cliff 'dinosaurian' bones. PLoS ONE. 13 (4): e0194742. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0194742
  6. ↑ https://phys.org/news/2018-04-jaw-bone-british-beach-huge.html
  7. ↑ P. Martin Sander, Pablo Romero Pérez de Villar, Heinz Furrer & Tanja Wintrich (2022). Giant Late Triassic ichthyosaurs from the Kössen Formation of the Swiss Alps and their paleobiological implications. Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e2046017. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.2046017
  8. ↑ Alexandra HOUSSAYE, Yasuhisa NAKAJIMA & P. Martin SANDER (2018). Structural, functional, and physiological signals in ichthyosaur vertebral centrum microanatomy and histology. Geodiversitas. 40 (7): 161-170. doi: https://doi.org/10.5252/geodiversitas2018v40a7
  9. ↑ Johan Lindgren; et al. (2018). Soft-tissue evidence for homeothermy and crypsis in a Jurassic ichthyosaur. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-018-0775-x
  10. ↑ Silvio Renesto, Cristiano Dal Sasso, Fabio Fogliazza, and Cinzia Ragni (2020). New findings reveal that the Middle Triassic ichthyosaur Mixosaurus cornalianus is the oldest amniote with a dorsal fin. Acta Palaeontologica Polonica. doi: https://doi.org/10.4202/app.00731.2020
  11. ↑ SOCHA, Vladimír. Mary Anningová. OSEL.cz [online]. 18. srpna 2020. Dostupné online.  (česky)
  12. ↑ Prasad G. V. R., et al. (2017). Discovery of the first ichthyosaur from the Jurassic of India: Implications for Gondwanan palaeobiogeography. PLoS ONE 12(10): e0185851. doi.org/10.1371/journal.pone.0185851.
  13. ↑ https://phys.org/news/2017-10-jurassic-ichthyosaur-fossil-india.html
  14. ↑ Judy A. Massare & Dean R. Lomax (2018). Hindfins of Ichthyosaurus: effects of large sample size on 'distinct' morphological characters. Geological Magazine. doi: https://doi.org/10.1017/S0016756818000146
  15. ↑ Dean R. Lomax and Judy A. Massare (2022). Rediscovery of two casts of the historically important ‘Proteo-saurus’, the first complete ichthyosaur skeleton. Royal Society Open Science. 9 (11): 220966. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.220966
  16. ↑ https://phys.org/news/2022-11-prehistoric-reptile-priceless-fossil-wwii.html
  17. ↑ L. Campos, M. S. Fernández, Y. Herrera, M. Talevi, A. Concheyro, S. Gouiric-Cavalli, J. P. O'Gorman, S. N. Santillana, L. Acosta-Burlaille, J. J. Moly & M. A. Reguero (2021). Bridging the southern gap: First definitive evidence of Late Jurassic ichthyosaurs from Antarctica and their dispersion routes. Journal of South American Earth Sciences. 103259. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2021.103259
  18. ↑ https://phys.org/news/2022-03-reconstruct-ancient-fish-lizard.html
  19. ↑ Chloé Plet, Kliti Grice, Anais Pagès, Michael Verrall, Marco J. L. Coolen, Wolfgang Ruebsam, William D. A. Rickard & Lorenz Schwark (2017). Palaeobiology of red and white blood cell-like structures, collagen and cholesterol in an ichthyosaur bone. Scientific Reports 7, Article number: 13776. doi:10.1038/s41598-017-13873-4 https://www.nature.com/articles/s41598-017-13873-4
  20. ↑ J. M. Pardo‐Pérez, B. P. Kear, M. Gómez, M. Moroni & E. E. Maxwell (2018). Ichthyosaurian palaeopathology: evidence of injury and disease in fossil ‘fish lizards’. Journal of Zoology 304(1): 21–33. doi: 10.1111/jzo.12517
  21. ↑ M. J. Boyd and D. R. Lomax (2018). The youngest occurrence of ichthyosaur embryos in the UK: A new specimen from the Early Jurassic (Toarcian) of Yorkshire. Proceedings of the Yorkshire Geological Society. doi: https://doi.org/10.1144/pygs2017-008
  22. ↑ https://pteroformer.blogspot.com/2018/05/are-we-shrink-wrapping-ichthyosaur-tails.html
  23. ↑ https://www.livescience.com/63851-sea-monster-salt-glands.html
  24. ↑ Judith M. Pardo-Pérez; et al. (2018). Pathological survey on Temnodontosaurus from the Early Jurassic of southern Germany. PLoS ONE 13(10): e0204951. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0204951
  25. ↑ https://blogs.plos.org/paleocomm/2018/10/29/its-a-hard-knock-life-for-an-ichthyosaur/
  26. ↑ Judith M. Pardo-Pérez, Benjamin Kear and Erin E. Maxwell (2019). Palaeoepidemiology in extinct vertebrate populations: factors influencing skeletal health in Jurassic marine reptiles. Royal Society Open Science 6: 190264. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.190264
  27. ↑ Da-Yong Jiang, Ryosuke Motani, Andrea Tintori, Olivier Rieppel, Cheng Ji, Min Zhou, Xue Wang, Hao Lu & Zhi-Guang Li (2020). Evidence Supporting Predation of 4-m Marine Reptile by Triassic Megapredator. iScience. doi: https://doi.org/10.1016/j.isci.2020.101347
  28. ↑ https://phys.org/news/2021-11-extinct-swordfish-shaped-marine-reptile.html
  29. ↑ Mats E. Eriksson, Randolph De La Garza, Esben Horn & Johan Lindgren (2022). A review of ichthyosaur (Reptilia, Ichthyopterygia) soft tissues with implications for life reconstructions. Earth-Science Reviews. 103965. doi: https://doi.org/10.1016/j.earscirev.2022.103965
  30. ↑ Feiko Miedema, Nicole Klein, Daniel G. Blackburn, P. Martin Sander, Erin E. Maxwell, Eva M. Griebeler & Torsten M. Scheyer (2023). Heads or tails first? Evolution of fetal orientation in ichthyosaurs, with a scrutiny of the prevailing hypothesis. BMC Ecology and Evolution. 23: 12. doi: https://doi.org/10.1186/s12862-023-02110-4
  31. ↑ Bi, Z.; et al. (2022). New research progress on a specimen of Chaohusaurus zhangjiawanensis (Diapsida: Ichthyosauromorpha). Acta Geologica Sinica. 96 (3): 769-782. doi: 10.19762/j.cnki.dizhixuebao.2021167
  32. ↑ Antoine Laboury, Rebecca F Bennion, Ben Thuy, Robert Weis & Valentin Fischer (2022). Anatomy and phylogenetic relationships of Temnodontosaurus zetlandicus (Reptilia: Ichthyosauria). Zoological Journal of the Linnean Society. zlab118. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlab118
  33. ↑ Larkin, N. R.; et al. (2023). Excavating the ‘Rutland Sea Dragon’: The largest ichthyosaur skeleton ever found in the UK (Whitby Mudstone Formation, Toarcian, Lower Jurassic). Proceedings of the Geologists' Association (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.pgeola.2023.09.003
  34. ↑ Feiko Miedema, Dylan Bastiaans, Torsten M. Scheyer, Christian Klug and Erin E. Maxwell (2024). A large new Middle Jurassic ichthyosaur shows the importance of body size evolution in the origin of the Ophthalmosauria. BMC Ecology and Evolution. 24: 34. doi: https://doi.org/10.1186/s12862-024-02208-3
  35. ↑ Lisandro Campos, Marta S. Fernández, Victor Bosio, Yanina Herrera & Agustina Manzo (2024). Revalidation of Myobradypterygius hauthali Huene, 1927 and the phylogenetic signal within the ophthalmosaurid (Ichthyosauria) forefins. Cretaceous Research. 105818. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105818
  36. ↑ Feiko Miedema & Erin E. Maxwell (2022). Ontogenetic variation in the skull of Stenopterygius quadriscissus with an emphasis on prenatal development. Scientific Reports. 12: 1707. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-05540-0

Literatura

  • Ellis, R. (2003). Sea Dragons - Predators of the Prehistoric Oceans. University Press of Kansas ISBN 0-7006-1269-6
  • Maisch, M. W. & Matzke, A. T. (2000) The ichthyosauria. Stuttgarter Beitraege zur Naturkunde. Serie B. Geologie und Palaeontologie. 2000; (298): 1-159.
  • McGowan, Christopher (1992) Dinosaurs, Spitfires and Sea Dragons, Harvard University Press, ISBN 0-674-20770-X
  • McGowan, Christopher & Motani, Ryosuke, (2003) Ichthyopterygia, Handbook of Paleoherpetology, Part 8, Verlag Dr. Friedrich Pfeil
  • Motani, R. (2000), Rulers of the Jurassic Seas. Scientific American, vol. 283, no. 6.
  • Nicholls, E. L. & Manabe, M. 2001. A new genus of ichthyosaur from the Late Triassic Pardonet Formation of British Columbia: bridging the Triassic-Jurassic gap. Canadian Journal of Earth Sciences 38, 983-1002.
  • Benjamin C. Moon (2017). A new phylogeny of ichthyosaurs (Reptilia: Diapsida). Journal of Systematic Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2017.1394922
  • Susana Gutarra, Benjamin C. Moon, Imran A. Rahman, Colin Palmer, Stephan Lautenschlager, Alison J. Brimacombe and Michael J. Benton (2019). Effects of body plan evolution on the hydrodynamic drag and energy requirements of swimming in ichthyosaurs. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences 286(1898): 20182786. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2018.2786
  • Zou Yarui, Zhao Bi, Chen Gang, Li Jiangli, Cheng Long, Yan Chunbo & Tan Qiuming (2020). New forefin specimens and comparison of Early Triassic Ichthyopterygia from the Hubei Province. Acta Geologica Sinica, 94(4): 1017-1026.
  • Jian-dong Huang, Ryosuke Motani, Da-yong Jiang, Xin-xin Ren, Andrea Tintori, Olivier Rieppel, Min Zhou, Yuan-chao Hu & Rong Zhang (2020). Repeated evolution of durophagy during ichthyosaur radiation after mass extinction indicated by hidden dentition. Scientific Reports, 10, Article number: 7798. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-64854-z
  • Thomas Bang Holm, Lene Liebe Delsett & Peter Alsen (2022). Vertebral size ratios and the ichthyosaurian vertebral column – a case study based on Late Jurassic fossils from North-East Greenland. Bulletin of the Geological Society of Denmark. 70: 1-17. doi: https://doi.org/10.37570/bgsd-2022-70-01

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ichtyosauři na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo ichtyosaurus ve Wikislovníku
  • Úvod k ichtyosaurům na webu UCMP (anglicky)
Identifikátory taxonu
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • PSH: 5001
  • LCCN: sh85064056
  • NLI: 987007538535905171