Italské námořnictvo

Italské námořnictvo
Vlajka italského námořnictva
Země	Itálie Itálie
Vznik	1946
Velikost	2 letadlové lodě 4 torpédoborce 10 fregat 8 ponorek 3 vrtulníkové výsadkové lodě 10 minolovek 13 oceánských hlídkových lodí
Podřízené jednotky	Aviazione Navale Italská pobřežní stráž
Nadřazené jednotky	Italské ozbrojené síly

Italské námořnictvo je jednou ze čtyř složek ozbrojených sil Itálie. Je pokračovatelem Italského královského námořnictva, jež nahradilo roku 1946 při změně státního zřízení země z monarchie na republiku. Oficiálním svátkem námořnictva je 10. červen. Jedná se o výročí potopení rakousko-uherského dreadnoughtu SMS Szent István dvojicí italských torpédových člunů MAS roku 1918.

Situace po druhé světové válce

Italské námořnictvo vzniklo z pozůstatků někdejšího královského námořnictva, které vstupovalo do druhé světové války jako čtvrté nejsilnější námořnictvo světa, ale utrpělo v ní velké ztráty. Italská kapitulace roku 1943 znamenala předání části lodí do rukou Spojenců a ukořistění dalších lodí Německem (řada z nich byla postupně potopena v přístavech spojeneckým letectvem). Větší část lodí, které válku přečkaly, si poté rozdělily vítězné státy — například lehké křižníky Attilio Regolo a Scipione Africano převzalo francouzské námořnictvo, Duca d'Aosta sovětské námořnictvo a Eugenio di Savoia řecké námořnictvo. Rovněž italské přístavy byly po válce poškozené a mnohdy zablokované potopenými plavidly.

Mírová smlouva podepsaná Itálií roku 1947 přinesla obnovovanému námořnictvu řadu omezení — nesmělo vlastnit jaderné zbraně, bitevní lodě, ponorky a rovněž mělo zakázáno provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí. Během několika let však kulminovala studená válka a z Itálie se brzy stal důležitý spojenec USA proti Sovětskému svazu ve strategickém prostoru Středomoří.

Studená válka

Itálie se proto stala 4. dubna 1949 zakládajícím členem NATO. Jelikož nemohla provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí, zaměřila se na stavbu vrtulníkových nosičů. V polovině 60. let na sebe italské námořnictvo připoutalo poznornost zavedením trojice vrtulníkových křižníků tříd Andrea Doria a Vittorio Veneto. Ke stavbě lehké letadlové lodi Giuseppe Garibaldi se země odhodlala až v polovině 80. let.

Současnost

Nároky kladené v současnosti na italské námořnictvo zahrnují operace ve Středozemním moři i mimo něj. Prioritou je zesílení kapacity výsadkových sil. Nejnovější letadlová loď Cavour je proto víceúčelové konstrukce s možností nesení až 400 námořních pěšáků. Cavour nahradila ve funkci vlajkové lodě letadlovou loď Giuseppe Garibaldi, která byla převedena k podpoře výsadkových sil. Trojici obojživelných výsadkových lodí třídy San Giorgio navíc mají v nejbližších letech nahradit mnohem větší plavidla.^[1] Mimo letadlové lodi Cavour však v posledních letech probíhá obměna i v dalších kategoriích. Zaváděny jsou například moderní torpédoborce a fregaty tříd Orizzonte a FREMM či ponorky třídy Todaro. Všechny tyto lodě jsou vyvíjeny v mezinárodní spolupráci.

Italské námořnictvo je v oblasti Libanonu součástí mezinárodních sil OSN a jejich mírové mise UNIFIL.^[2] Po vypuknutí konfliktu Libanonu s Izraelem roku 2006 vysadily Giuseppe Garibaldi a ostatní výsadkové lodi mezinárodní kontingent 1000 mužů.

V současnosti se Itálie zapojila do boje proti modernímu námořnímu pirátství v oblasti Somálska. Italské námořnictvo je součástí protipirátské mise EU (EU NAVFOR) — Operace Atalanta. Mezi lednem a dubnem 2010 dokonce bude této operaci velet. Italský kontradmirál Giovanni Gumiero velí svazu Task Force 465 z paluby zásobovací a podpůrné lodi Etna.^[3]

Složení

Letadlové lodě

• Cavour (550) – víceúčelová střední letadlová loď s letouny V/STOL
• Giuseppe Garibaldi (551) – lehká letadlová loď s letouny V/STOL

Torpédoborce

• Třída Orizzonte – univerzální stealth torpédoborec
  • Andrea Doria (D553)
  • Caio Duilio (D554)

• Třída Durand de la Penne – univerzální torpédoborec
  • Luigi Durand de la Penne (D560)
  • Francesco Mimbelli (D561)

Fregaty

• Třída Bergamini – univerzální a protiponorkové stealth fregaty typu FREMM
  • Carlo Bergamini (F 590) – univerzální
  • Virginio Fasan (F 591) – protiponorková
  • Carlo Margottini (F 592) – protiponorková
  • Carabiniere (F 593) – protiponorková
  • Alpino (F 594) – protiponorková
  • Luigi Rizzo (F 595) – víceúčelová
  • Federico Martinengo (F 596) – víceúčelová
  • Antonio Marceglia (F 597) – víceúčelová

• Třída Maestrale – univerzální fregata
  • Grecale (F571)
  • Libeccio (F572)

Vrtulníkové výsadkové lodě

• Třída San Giorgio
  • San Giorgio (L9892)
  • San Marco (L9893)
  • San Giusto (L9894)

Hlídkové lodě

• Třída Thaon di Revel (3 ks)
• Třída Sirio (2 ks)
• Třída Comandanti (4 ks)
• Třída Cassiopea (4 ks)

• Třída Angelo Cabrini (2 ks)
• Třída Esploratore (4 ks)

Minolovky

• Třída Lerici (2 ks)
• Třída Gaeta (8 ks)

Ponorky

• Třída Todaro – diesel-elektrická útočná ponorka
  • Salvatore Todaro (S526)
  • Sciré (S527)
  • Pietro Venuti (S528)
  • Romeo Romei (S529)

• Třída Primo Longobardo – diesel-elektrická útočná ponorka
  • Primo Longobardo (S524)
  • Gianfranco Gazzana Priaroggia (S525)
• Třída Salvatore Pelosi – diesel-elektrická útočná ponorka
  • Salvatore Pelosi (S522)
  • Giuliano Prini (S523)

Pomocné lodě

• Třída Vulcano – zásobovací podpůrná loď
  • Vulcano (A5335)

• Třída Stromboli – zásobovací tanker
  • Stromboli (A5327)

• Třída Etna – zásobovací tanker
  • Etna (A5326)

• Elettra (A5340) – zpravodajská loď

Plánované akvizice

• Ponorky typ 212NFS (3 ks)
• Fregaty třídy Bergamini / FREMM (2 ks)
• Víceúčelové oceánské hlídkové lodě třídy Thaon di Revel (6 ks) s termínem dodání v letech 2021–2025.^[4]
• Oceánská hlídková loď FCX-20 varianta koncernu Fincantieri (3 ks, opce na další 3)^[5]
• V červenci 2015 koncerny Fincantieri a Finmeccanica získaly kontrakt ve výši 1,1 miliardy euro na stavbu víceúčelové vrtulníkové výsadkové lodě (LHD) Trieste (L9890) s délkou 200 metrů a výtlakem asi 20 000 t. Plavidlo má být dokončeno v roce 2022.^[6]
• Zásobovací podpůrná loď třídy Vulcano (2 ks)
• Podpůrné plavidlo pro potápění a záchranná loď ponorek SDO-SuRS (Special and Diving Operations - Submarine Rescue Ship) - náhrada plavidla Anteo (A5309). Plavidlo postaví italská loděnice T. Mariotti. Dokončení je plánováno na rok 2025.^[7]
• Hydrografická výzkumná loď NIOM (1 ks, velká) - náhrada plavidla Ammiraglio Magnaghi (A5303). Financováno EU. Objednána u koncernu Fincantieri.^[8]
• Hydrografické výzkumné lodě NIOC (2 ks, menší než NIOM) – náhrada plavidel Aretusa a Galatea. Financováno EU.^[9]
• Minolovky (12 ks) – Náhrada tříd Lerici a Gaeta. Vývojem pověřena společnost Intermarine. Plánovány jsou dvě verze o délce 60 a 80 metrů.^[10]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Související články

• Aviazione Navale

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské námořnictvo na Wikimedia Commons
• (italsky) Oficiální web

Italské ozbrojené síly
Armáda Letectvo Námořnictvo Karabiniéři