Jánošíkova kolkáreň

Národní přírodní rezervace Jánošíkova kolkáreň
IUCN kategorie Ia (Přísná přírodní rezervace)
Základní informace
Vyhlášení	1964, 1993
Rozloha	243,37 ha
Poloha
Stát	Slovensko Slovensko
Okres	Ružomberok
Umístění	Veľká Fatra
Souřadnice	49°0′48″ s. š., 19°12′10″ v. d.
Jánošíkova kolkáreň
Další informace
Kód	278
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Jánošíkova kolkáreň (česky Jánošíkova kuželkárna) je národní přírodní rezervace v oblasti Velké Fatry na Slovensku.

Nachází se v katastrálním území města Ružomberok a obce Ľubochňa v okrese Ružomberok v Žilinském kraji. Území bylo vyhlášeno rozhodnutím Komisie SNR pre ŠaK č. 30 z 21. srpna 1964, Úprava Komisie SNR pre ŠaK č.58 906/64-osv./12/ŠaK 56002/1964-osv.4, novelizováno vyhláškou MŽP SR č.83/1993 Z.z. z 23. března 1993 na rozloze 243,37 ha. Ochranné pásmo nebylo stanoveno.^[1]

Předmět ochrany

Komplex zachovalých původních fytocenóz nejvyšších poloh Velké Fatry. Javorové a jeřabinové smrčiny pralesovitého charakteru ss smrkem ztepilým (Picea abies), v nejvyšších polohách přirozené řídké porosty s nízko zavětvenými kmeny. Výskumný objekt pro lesní hospodářství.

Rezervace s nejvyšším stupněm ochrany přírody chrání původní společenstva horských smrčin. Převážnou část rezervace tvoří jeřabinové smrčiny (sorbetu-Piceetum), převážně 100 a více leté. Lesní porosty jsou řídké a nízké, typické pro drsné horské podmínky vrcholových částí pohoří. V podrostu se na kyselých půdách vyvinuly společenství brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea), podbělice alpské (Homogyne alpina) a ďalších. Území je významným tokaništěm dnes už vzácného tetřeva hlušce (Tetrao urogallus). Rezervace poskytuje útočiště i slovenským nejvzácnějším velkým masožravcům medvědu hnědému (Ursus arctos) a rysu ostrovydovi (Lynx lynx).^[2] Svahy v pralesní lokalitě mají převážně vyšší sklon, okolo 25-30 °. Geologický podklad tvoří převážně granodiority, na kterých se vytvořily chudé podzolové půdy. Po okrajích lokality najdeme i karbonátový podklad a to především v severní části lokality. Klima je velmi chladná s krátkým vegetačním obdobím. Z lesních typů stanovišť zabírají největší plochu biotopy smrkových lesů borůvkových. V menší míře v dolince na sever od Malé Smrekovice a na severním okraji lokality se vyskytují i ​​smrkové lesy vysokostébelnaté a při východním okraji pralesní lokality se zachoval biotop bukových a bukovo-jedlových květnatých lesů. Smrkové lesy se vyskytují ve dvou výškových variantách, kde lesy přibližně nad 1 400 m n. m. mají vysokohorský a přirozeně rozvolnější charakter a strukturu, což je na jižním okraji částečně podmíněno i bývalou pastvou. Ostatní níže položené lesy mají charakter plně zapojených smrkových lesů borůvkových, kde se v podrostu prakticky vyskytuje jen borůvka. Výše položené místa jsou převážně ve stádiu rozpadu, případně už i ve stádiu dorůstání. Naopak níže položené části jsou převážně ve stadiu optima. Některé části pralesa se zdánlivě rozpadají i na větších plochách vlivem různých narušení a to především větru, sněhu a působením lýkožrouta smrkového (Ips typographus). Rozpad na těchto plochách je však dlouhodobý což dokazuje i ​​několik stomp a mrtvé dřevo, které je již delší dobu seschlé, jakož i výzkumy realizované na ploše pralesa v minulém století a také v posledním období. Například při výzkumu horských smrčin se zjistilo, že věky některých smrků dosahují více než 400 let.

Obnova těchto lesů probíhá spontánně na malých ploškách, resp. mozaikách, kde na některých místech se obnovuje přímo smrk - obvykle na spadaném mrtvém dřevě a místy se les obnovuje přes přechodné stádium, přes jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Velikost takových plošek je však jen několik metrů čtverečních a plošky obnovovaných lesíků mají ještě k tomu různý věk v závislosti na postupného rozpadu ploch. Území je proto velmi vhodné k pozorování dynamiky přirozených pralesních horských a vysokohorských smrkových lesů. Velmi zajímavý je také přechod k bukovým pralesovými formacím na východním okraji, které se však nedochovaly na větší výměře vhodné pro zachování přirozené dynamiky těchto lesů. Přechod k těmto typům stanovišť je však poměrně ostrý, což může být podmíněno řadou faktorů (východní expozice, změna podkladu apod.). Ve struktuře pralesů se zachovaly různé znaky, které dokumentují to, že pralesy se tu minimálně dvě generace vyvíjejí bez vlivů po lidských zásazích (např. Poměrně časté tzv. Chodící smrky nebo starší smrky, které naznačují vznik na mrtvém dřevě). Při odečtení věku smrků na nalezeno zlomech bylo zjištěno, že smrky v části, kterou můžeme považovat za stadium optima mají věk v rozmezí 150 až 250 let, výjimečně i více a to přesto že jejich tloušťka byla přibližně stejná.^[3]

Pověst

Janošík byl velkým přítelem chudého slovenského lidu a kde jen mohl, hned přišel na pomoc. V Liptově ve vesnici Štiavnice bylo mnoho zemanů, kteří si často zábavy dělávali v blízkém lese. Měli tam kuželnu. Jednou jednomu pánovi napadlo, že místo dřevěných kuželek by byly lepší kuželky živé. Dal hned vyhodit dřevěné kuželky a rozkázal, aby sluhové přivedli devět želiarských chlapců z blízké vesnice. Pánové měli z tohoto žertu velkou radost, chudí rodiče ale plakali, že jejich synové musí sloužit pánům k surové zábavě. Jakmile se o tom Janošík dozvěděl, vzkázal pánům, že je při jejich zábavě navštíví. Pánové se na to přichystali a ozbrojili se puškami. Když byli v nejlepší zábavě, přišel Jánošík a vyčítal pánům nelidskost. Pánové se chopili svých pušek, ale dřív než mohli vystřelit, vyřítili se na ně z houštiny Jánošíkovi kamarádi a svázali je. Pak museli jít všichni na vrch, kde již byla kuželna připravena. Devět pánů se muselo postavit místo kuželek a Jánošíkovi kamarádi se do nich strefovali. Pustili je až tehdy, když každý z nich dostal koulí do zadku. Tak ukázal Janošík pánům surovost jejich zábavy. Ještě dnes si ukazují lidé při Štiavnici Jánošíkovu kuželnu.^[4]

Přístupnost

Po zelené turistické značené trase č. 5600 (prochází NPR), po Po červené turistické značené trase č. 0857 (prochází v krátkém úseku po okraji NPR).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jánošíkova kolkáreň na Wikimedia Commons
• Národní přírodní rezervace Jánošíkova kolkáreň, Štátny zoznam osobitne chránených častí prírody SR (slovensky)
• Chránené územia, Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky (slovensky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Velká Fatra
Geomorfologické podcelky	Bralná Fatra • Hôľná Fatra • Lysec • Revúcké podolie • Šiprúň • Šípská Fatra • Zvolen
Velkoplošné chráněné území	Národní park Velká Fatra
Národní přírodní rezervace	Borišov • Čierny kameň • Harmanecká tisina • Jánošíkova kolkáreň • Kornietová • Kundračka • Lysec • Madačov • Padva • Rumbáre • Skalná Alpa • Suchý vrch • Šíp • Tlstá • Velká Skalná
Přírodní rezervace	Biela skala • Katova skala • Korbeľka • Močiar • Rojkovská travertínová kopa • Rojkovské rašelinisko • Smrekovica
Přírodní památky	Blatné • Dogerské skaly • Horná Túfna a Dolná Túfna • Jazierske travertíny • Krkavá skala • Majerova skala • Matejkovský kamenný prúd • Mažarná • Prielom Teplého potoka • Vlčia skala
Evropsky významné území	Močiar
Chráněný areál	Dekretov porast • Háj pred Teplou dolinou • Jazernické jazierko • Krásno • Revúca • Žarnovica
Lokality Světového dědictví UNESCO	Vlkolínec
Slovenské kulturní a historické památky	Blatnický hrad • Sklabinský hrad • Sučanský hrad • Vlkolínec
Vybrané vrcholy Velké Fatry	Ostredok (1596 m n. m.) • Frčkov (1585) • Krížna (1574) • Rakytov (1567) • Suchý vrch (1550) • Ploská (1532) • Smrekovica (1560) • Borišov (1510) • Malá Smrekovica (1485) • Čierny kameň (1479) • Skalná Alpa (1463) • Šiprúň (1461) • Smrekov (1441) • Lubená (1414) • Zvolen (1403) • Minčol (1398) • Kračkov (1398) • Kľak (1394) • Biela skala (1385) • Kráľova studňa (1384) • Lysec (1381) • Kráľova skala (1377) • Tlstá (1373) • Chyžky (1342) • Čierna hora (1335) • Javorina (1328) • Jarabiná (1314) • Magura (1309) • Štefanová (1300) • Majerova skala (1283) • Drienok (1267) • Ostrá (1263) • Malinné (1209) • Tlstá hora (1208) • Šíp (1169) • Japeň (Velká Fatra) (1154) • Kečky (1138) • Sidorovo (1099) • Šturec (1075) • Ostré (1066) • Zadný Japeň (1065) • Magura (1059) • Čebrať (1054) • Lučenec (1041)
Sedla Velké Fatry	Brestová • Ľubochnianské • Malý Šturec • Nižné Šiprúňské • Ploské • pod Červeným grúňom • pod Smrekovom • Prašnické • Východní Prašnické • Príslop • Rakytovské jižní • Rakytovské severní • Rybovské • Veľký Šturec • Vyšné Šiprúnske • za Drieňkom
Jezera Velké Fatry	Blatné
Horské chaty Velké Fatry	Chata pod Borišovom • Horský hotel Kráľova Studňa
Údolí na Velké Fatře	Belianska dolina • Blatnická dolina • Blatná dolina • Bystrická dolina • Čutkovská dolina • Dedošová dolina • Gaderská dolina • Harmanecká dolina • Hlavná dolina • Hornojasenská dolina • Kantorská dolina • Komjatnianska dolina • Konský dol • Ľubochnianska dolina • Mača • Necpalská dolina • Nižné Matejkovo • Rakytovská dolina • Revúcka dolina • Rožková dolina • Selenec • Skalné • Sklabinská dolina • Suchá dolina • Teplá dolina • Trlenská dolina • Túfna • Vápenná dolina • Veľká dolina • Vyšné Matejkovo • Zalámaná dolina • Zelená dolina • Žarnovická dolina •
Turistické značené trasy ve Velké Fatře	0801 (Cesta hrdinů SNP) • 0853 • 0856 • 0857 • 0858 • 0870 (Velkofatranská magistrála) • 0871 • 5432 • 5435 • 5570 • 5600 • 5603 • 5628 • 5630 • 5634 • 5635 • 5639 • 5641 • 5649 • 2628 • 2704 • 2705 • 2718 • 2719 • 2720 • 2721 • 2722 • 2724 • 2731 • 2732 • 2733 • 8435 • 8436 • 8452 • 8454 • 8601 • 8602 • 8603 • 8604 • 8605 • 8607 • 8611 • 8612 • 8613 • 8614 • 8630 • 8631 • 8633 • 8636 • 8638 • 8639 • 8641 • 8643 • 8645 • 8646 • 8647 • 8648 • 8681 • Naučná stezka Hubovský okruh • Naučná stezka Gaderská dolina • Naučná stezka Ľubochňa – Ľubochnianska dolina • Švošovská naučná stezka • Naučná stezka Vlkolínec • Naučná stezka Čierny kameň • Naučná stezka J. D. Matejovie • Naučná stezka Čutkovská dolina • Naučná stezka Hrebeňom Veľkej Fatry •