Jacco Eltingh
| Jacco Eltingh | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. srpna 1970 (53 let) Heerde |
| Bydliště | Monte Carlo |
| Povolání | tenista |
| Ocenění | rytíř Oranžsko-nasavského řádu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacco Folkert Eltingh (* 29. srpna 1970, Heerde) je bývalý nizozemský tenista. Byl deblovým specialistou. V mužské čtyřhře byl světovou jedničkou (leden 1995) a dosáhl kariérního grand slamu, když vyhrál Australian Open (1994, 1998), French Open (1995, 1998), Wimbledon (1998) i US Open (1994). Ke všem těmto úspěchům mu dopomohl krajan Paul Haarhuis, s výjimkou druhého triumfu v Melbourne Parku, kde byl jeho spoluhráčem Švéd Jonas Björkman. S Haarhuisem vyhrál dvakrát i Turnaj mistrů (1993, 1998). Hráli spolu i na olympijských hrách v Atlantě roku 1996, kde skončili na 4. místě.[1] V mixu bylo jeho maximem finále na Wimbledonu, které roku 1992 prohrál spolu s Nizozemkou Miriam Oremansovou. Méně se mu dařilo ve dvouhře, jeho grandslamovým maximem bylo čtvrtfinále, dosáhl ho roku 1995 ve Wimbledonu a na Australian Open. Vedle toho vyhrál čtyři turnaje ATP (Manchester Open 1992, Verizon Tennis Challenge 1993, OTB Open 1994 a Malaysian Open 1994). V Davis Cupu měl bilanci 10 výher a 6 proher.[2] Za svou kariéru na turnajích vydělal 4,9 milionu dolarů.[3] V roce 2005 byl zvolen do vedení ATP jako zástupce Evropy.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacco Eltingh na Wikimedia Commons
| Světové jedničky ve čtyřhře žebříčku ATP | |
|---|---|
| Bob Hewitt (1976 – 6 t.) • Raúl Ramírez (1976/1977 – 62 t.) • Frew McMillan (1977/1979 – 85 t.) • Tom Okker (1979 – 11 t.) • John McEnroe (1979/1989 – 269 t.) • Stan Smith (1981 – 8 t.) • Paul McNamee (1981 – 3 t.) • Peter Fleming (1982/1984 – 17 t.) • Tomáš Šmíd (1984/1985 – 34 t.) • Anders Järryd (1985/1992 – 107 t.) • Robert Seguso (1985/1988 – 62 t.) • Ken Flach (1985/1986 – 5 t.) • Stefan Edberg (1986/1987 – 15 t.) • Yannick Noah (1986/1987 – 19 t.) • Slobodan Živojinović (1986 – 7 t.) • Andrés Gómez (1986 – 13 t.) • Emilio Sánchez (1989 – 6 t.) • Jim Grabb (1989/1993 – 13 t.) • Jim Pugh (1989/1990 – 26 t.) • Danie Visser (1990 – 27 t.) • Rick Leach (1990 – 9 t.) • Pieter Aldrich (1990 – 19 t.) • David Pate (1991 – 25 t.) • John Fitzgerald (1991/1992 – 40 t.) • Todd Woodbridge (1992/2001 – 204 t.) • Kelly Jones (1992 – 1 t.) • Mark Woodforde (1992/2000 – 83 t.) • Richey Reneberg (1993 – 5 t.) • Patrick Galbraith (1993/1994 – 4 t.) • Jonathan Stark (1994 – 6 t.) • Grant Connell (1993/1994 – 17 t.) • Paul Haarhuis (1994/1999 – 71 t.) • Byron Black (1994 – 8 t.) • Jacco Eltingh (1995/1998 – 63 t.) • Maheš Bhúpatí (1999 – 4 t.) • Leander Paes (1999/2000 – 39 t.) • Jared Palmer (2000/2002 – 39 t.) • Alex O'Brien (2000 – 5 t.) • Jonas Björkman (2000/2005 – 74 t.) • Donald Johnson (2002 – 20 t.) • Mark Knowles (2002/2005 – 65 t.) • Daniel Nestor (2002/2012 – 108 t.) • Max Mirnyj (2003/2012 – 57 t.) • Bob Bryan (2003/2015 – 439 t.) • Mike Bryan (2003/2019 – 506 t.) • Nenad Zimonjić (2008/2010 – 40 t.) • Marcelo Melo (2015/2018 – 56 t.) • Jamie Murray (2016 – 9 t.) • Nicolas Mahut (2016/2017 – 39 t.) • Henri Kontinen (2017 – 26 t.) • Łukasz Kubot (2018 – 19 t.) • Mate Pavić (2018/2022 – 57 t.) • Juan Sebastián Cabal (2019/2020 – 29 t.) • Robert Farah (2019/2021 – 68 t.) • Nikola Mektić (2021 – 3 t.) • Joe Salisbury (2022 – 26 t.) • Rajeev Ram (2022/2023 – 9 t.) • Wesley Koolhof (2022/2023 – 34 t.) • Neal Skupski (2022/2023 – 35 t.) • Austin Krajicek (2023/2024 – 26 t.) • Rohan Bopanna (2024 – 8 t.) • Matthew Ebden (2024 – 9 t.) • Marcel Granollers (2024 – 5 t.) • Horacio Zeballos (2024 – 5 t.) | |
| Žebříček ATP byl zaveden 1. března 1976 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 8. července 2024 | |
