Jan Macháček

Jan Macháček
Narození	2. června 1965 (58 let) Praha Československo Československo
Povolání	spisovatel, novinář a hudebník
Témata	Reflex a The Plastic People of the Universe
Ocenění	Cena Ferdinanda Peroutky (2009) účastník odboje a odporu proti komunismu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Macháček (* 2. června 1965^[1] Praha) je český novinář, hudebník a bývalý disident, signatář Charty 77.^[2] Jako novinář působil mj. v týdeníku Respekt a Hospodářských novinách, od roku 2015 píše pro Lidové noviny jako komentátor a analytik politicko-ekonomického dění.^[3] Je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost hnutí ANO 2011. Jako hudebník je nejvíce známý jako kytarista skupiny Garage.

Osobní život

V roce 1983 vystudoval gymnázium v Radotíně. Studium na VŠE nedokončil. Na přelomu 70. a 80. let byl členem oddílu vodních turistů (tzv. Pětka) a měl v něm přezdívku Musala.

Hudební dráha

V letech 1983 až 1986 byl členem hudební skupiny The Plastic People of the Universe a od roku 1985 působí jako kytarista skupiny Garage. Působí též v kapele Velvet Underground Revival Band.

Novinářská dráha

Spoluzaložil týdeník Respekt, kde působil v letech 1989 až 2002, nejdříve jako redaktor, v roce 2000 jako zástupce šéfredaktora.^[4][5] Zabýval se ekonomickou tematikou, především pak procesem privatizace.^[5] V roce 1998 získal stipendium na University of Michigan.

Psal komentáře pro Prague Business Journal, krátce působil jako komentátor deníku MF DNES a poté v letech 2002 až 2008 jako komentátor deníku Hospodářské noviny.^[4] Do roku 2015 psal pravidelné glosy pro portály Ihned.cz a Respekt.cz a pro Ihned.cz redigoval rubriku Macháčkova výměna – diskusi ekonoma, bankéře a publicisty, se kterými diskutoval aktuální ekonomická témata.^[6] Své komentáře pro Respekt z let 2008–2009 vydal v roce 2009 knižně pod názvem Mistři světa amoleta.^[5] V lednu 2015 odešel do Lidových novin.^[7]

Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.^[8][9]

Další aktivity

Vedle novinářské dráhy působil i jako ekonom knižních nakladatelství Československý spisovatel, Mladá fronta a Paseka.^[10]

Do ledna 2015 působil jako předseda správní rady Knihovny Václava Havla.^[5] Působil též jako předseda správní rady Transparency International.^[5] V únoru 2015 se stal předsedou správní rady think-tanku Institut pro politiku a společnost.^[11] Think-tank založilo v roce 2014 hnutí ANO 2011 jako svoji ideologickou a programovou základnu, s cílem debatovat o českých národních zájmech a vychovávat nové politiky hnutí.^[12]

Dne 30. dubna 2015 oznámila odcházející redaktorka Lidových novin Kateřina Šafaříková, že Macháček působí zároveň jako novinář i zahraničněpolitický konzultant Andreje Babiše, tehdejšího ministra financí. Spojení rolí novináře a spolutvůrce politiky je podle Šafaříkové nepřijatelné.^[13]

Kritika a kontroverze

Kritika Slobody a Solidarity

V roce 2011 ostře kritizoval^[14][15][16] slovenskou stranu Sloboda a Solidarita, jejíž poslanci hlasovali proti účasti Slovenska v Evropském nástroji finanční stability (tzv. Euroval), které vláda Ivety Radičové spojila s hlasováním o důvěře (vláda kvůli tomu padla).^[17] Macháček mimo jiné nazval Slobodu a Solidaritu „militantní částí slovenské koalice“^[15] a „sektou" a uvedl, že Na seznam ‚nebezpečných ideologií‘ bych zahrnul i ultraliberalismus či libertariánství [...] Osobně považuji libertariány a jejich v uvozovkách jehovistické příručky a ideologismy za jedno z největších nebezpečí současného světa. Tito dogmatici, kterým vždy do sebe vše perfektně zapadá, otravují a kazí politické ovzduší i v Americe, kde ovládají fanatickou Tea Party“.^[14] Dále ocenil „rozumný a zodpovědný“ přístup bývalého slovenského premiéra Fica k Eurozóně.^[14] Za tyto postoje byl Macháček kritizován.^[18][19][20] Například podle politologa Alexandra Tomského Macháček „podlehl amoku“, jeho komentáře v této záležitosti jsou „nepříčetné nadávky“ a, dle Tomského, „tady snad mohla zasáhnout šéfredaktorská cenzura“.^[19]

Debata v Českém rozhlase

15. listopadu 2017 se spolu s Monikou MacDonagh-Pajerovou, Jefimem Fištejnem a Igorem Chaunem zúčastnil debaty na stanici Český rozhlas Plus věnované blížícímu se výročí Sametové revoluce. MacDonagh-Pajerová se s poukazem na jeho předlistopadové aktivity kriticky vyjadřovala k práci Jana Macháčka v institucích spojených s Andrejem Babišem. Macháček poté ještě před koncem vysílání odešel ze studia. MacDonagh-Pajerovou údajně označil velmi vulgárním výrazem.^[21] Moderátor pořadu Petr Schwarz uvádí, že Macháček „něco odsekl ve dveřích“.^[21] Český rozhlas vydal v reakci stanovisko, že „paní Pajerová od počátku diskuze nerespektovala pravidla určená moderátorem a zcela ignorovala téma pořadu“. Dále uvedl, že nahrávka vysílání invektivy neobsahuje a že „žádná urážlivá slova nezazněla“.^[22] Podle Pajerové Jefim Fištejn celý incident a následné nervozní chování zaměstnanců rozhlasu okomentoval slovy: „Takhle začíná normalizace.“^[23] Igor Chaun vulgarity potvrdil, ale slova prý nepadla jako otevřená nadávka.^[24]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Macháček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Macháček
• Homepage Jana Macháčka Archivováno 6. 7. 2009 na Wayback Machine.
• Články v Respektu
• Články na ihned.cz
• Jan Macháček na Facebooku
• MACHÁČEK, Jan. Mistři světa amoleta. Praha: Respekt publishing, 2009. 272 s. ISBN 978-80-87331-02-6. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.