Jiří Raška

Jiří Raška
Jiří Raška (2008)
Jiří Raška (2008)
Datum narození4. února 1941
Místo narozeníFrenštát pod Radhoštěm,
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí20. ledna 2012 (ve věku 70 let)
Místo úmrtíNový Jičín,
ČeskoČesko Česko
StátČeskoslovensko
DětiJiří Raška
PříbuzníJan Mazoch (vnuk)
Jiří Mazoch (vnuk)
Sportovní informace
Sportskoky na lyžích
Medaile ve skocích na lyžích
Olympijské hry1 – 1 – 0
Mistrovství světa0 – 1 – 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Skoky na lyžích na ZOH
zlato 1968 Grenoble střední můstek
stříbro 1968 Grenoble velký můstek
Mistrovství světa v klasickém lyžování
stříbro MS 1970 velký můstek - K120
Mistrovství světa v letech na lyžích
bronz MSL 1972 skoky, jednotlivci
Turné čtyř můstků
zlato 1970/71 jednotlivci
stříbro 1967/68 jednotlivci
stříbro 1968/69 jednotlivci

Jiří Raška (4. února 1941 Frenštát pod Radhoštěm20. ledna 2012 Nový Jičín) byl český skokan na lyžích, olympijský vítěz a český lyžař století.

Život

Když bylo Jiřímu Raškovi devět let, jeho otec zemřel na leukemii, a matka tak musela následně sama vychovávat čtyři děti. Raškova záliba v zimních sportech nebyla překvapivá; sám uvedl, že „u nás se říkalo, že se tam děti rodí s lyžema na nohou.“[1] Bratranec a strýc, aktivní skokani, ho přivedli k jeho budoucí hvězdné disciplíně. Raška ovšem pěstoval i řadu jiných sportů (od fotbalu přes cyklistiku po házenou).

Jako mladý skokan se dostal do skupiny kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, nechal jej převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. Právě od Remsy pochází Raškova přezdívka „Franta“, neboť poznamenal, že jeho svěřenec má chůzi jako skokan František Felix. V roce 1964 odjel Raška na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka. Sledoval zde boj Josefa Matouše, který po prvním kole vedl a mohl se stát prvním českým vítězem na zimních olympijských hrách, ale nakonec skončil bez medaile.

Díky čtvrtému místu na MS 1966 a druhé příčce na Intersport turné o rok později odjížděl na ZOH 1968 v Grenoblu jako jeden z favoritů. Sám doufal v umístění do pátého místa a i desátou příčku by nepovažoval za zklamání. Spisovatel Ota Pavel popsal jeho skok v závodě na středním můstku takto: „Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.“ Raška skočil 79 metrů, což sice bylo o metr méně než v případě Rakušana Baldura Preimla, avšak díky lepšímu stylu po prvním kole vedl. Při druhém skoku netrefil odraz a přidal jen 72,5 metru, ale prvenství uhájil a stal se tak prvním českým vítězem na ZOH v historii. K tomu přidal stříbro z velkého můstku, kde jej porazil pouze Rus Vladimir Bělousov. Za vítězství na olympiádě dostal tajně deset tisíc korun a televizor. Nabízený automobil Škoda 1000 MB nesměl jako olympijský amatér přijmout, a tak rok jezdil s továrním číslem a poté „embéčko“ se slevou koupil.

Týž rok dokázal vyhrát šest závodů v řadě. Na mistrovství světa ve Vysokých Tatrách na něj přišlo sto tisíc diváků. Obsadil druhou příčku na velkém a osmou příčku na středním můstku. Byl také signatářem manifestu Dva tisíce slov.

V roce 1969 se na jeden den stal i světovým rekordmanem. Na novém můstku v Planici skočil 164 metrů a o čtyři metry tak překonal den starý rekord svého velkého soka, Nora Bjørna Wirkoly. Nicméně hned následující den mu rekord vzal Manfred Wolf (165 m) z NDR. Další Raškovy úspěchy čítají stříbro na MS na velkém můstku v roce 1970, vítězství v Intersport turné rok poté a bronz na historicky prvním MS v letech na lyžích. Startoval také na ZOH 1972 v Sapporu, kde skončil pátý na středním můstku a desátý na velkém můstku.

V roce 1974 vyšel Otou Pavlem převyprávěný životopis Jiřího Rašky pod názvem Pohádka o Raškovi.

Od roku 1974 působil jako trenér a z počátku i souběžně skákal. Uvedl: „Řekl jsem si, že skončím okamžitě, jakmile mě porazí první junior.“[2] Učinil tak v roce 1976 poté, co ho porazil František Novák. Skokanské lyže naposledy obul při závodě veteránů v roce 1979.

V letech 1994–1996 byl společně s Medalem a poté Malcem trenérem české reprezentace. V devadesátých letech působil i jako trenér české reprezentace, mládeže a místopředseda Svazu lyžařů ČR. V anketě svazu byl zvolen českým lyžařem století, od Českého klubu fair play dostal za rok 2005 hlavní cenu za celoživotní činnost. Dne 28. října 2011 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy.[3]

Raška zemřel po dlouhé nemoci 20. ledna 2012.[4][5] Dne 28. září téhož roku byly jeho ostatky uloženy na Valašském Slavíně v areálu Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.[6]

Rodina

Jeho bratrem byl Zdeněk Raška, nestor leteckého modelářství, konstruktér, aktivní přispěvatel do modelářských časopisů a propagátor nejen historických modelů.

Skokům na lyžích se věnovali i jeho vnuci Jan a Jiří Mazochovi.

Odkazy

Reference

  1. Zemřel Jiří Raška, olympijský vítěz a legenda skoku na lyžích [online]. Lidovky.cz, 2012-01-20 [cit. 2014-10-01]. Dostupné online. 
  2. http://www.ihned.cz/2-13715330-004000_d-dc
  3. http://zpravy.idnes.cz/prehledne-osobnosti-ktere-dostaly-vyznamenani-od-prezidenta-pug-/domaci.aspx?c=A111028_172443_domaci_jan
  4. Lyžař století je mrtvý. Raška podlehl nemoci
  5. Jiří Raška bude pohřben na Valašském Slavíně poblíž Emila Zátopka
  6. Sbohem! Valaši uložili sportovní legendu Jiřího Rašku na Slavín, idnes.cz, 28. 12. 2012

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 801–802. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 23. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 543–544. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 583. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 178. 
  • SLAVÍK, Herbert, a kol. Naše hory & lyže & sníh. Praha: WWA photo, 2020. ISBN 978-80-905398-4-6. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Raška na Wikimedia Commons
  • Osoba Jiří Raška ve Wikicitátech
  • Zpráva Zemřel Jiří Raška, první český zimní olympijský vítěz ve Wikizprávách
  • Jiří Raška v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
  • Jiří Raška v databázi Olympedia (anglicky)
  • Jiří Raška na olympic.cz
Olympijští vítězové ve skocích na lyžíchstřední můstek
Vítězové Turné čtyř můstků
1952/1953 Sepp Bradl • 1953/1954 Olaf B. Bjørnstad • 1954/1955 Hemmo Silvennoinen • 1955/1956 Nikolaj Kamenskij • 1956/1957 Pentti Uotinen • 1957/1958 Helmut Recknagel • 1958/1959 Helmut Recknagel • 1959/1960 Max Bolkart • 1960/1961 Helmut Recknagel • 1961/1962 Eino Kirjonen • 1962/1963 Toralf Engan • 1963/1964 Veikko Kankkonen • 1964/1965 Torgeir Brandtzag • 1965/1966 Veikko Kankkonen • 1966/1967 Bjørn Wirkola • 1967/1968 Bjørn Wirkola • 1968/1969 Bjørn Wirkola • 1969/1970 Horst Queck • 1970/1971 Jiří Raška • 1971/1972 Ingolf Mork • 1972/1973 Rainer Schmidt • 1973/1974 Hans-Georg Aschenbach • 1974/1975 Willi Pürstl • 1975/1976 Jochen Danneberg • 1976/1977 Jochen Danneberg • 1977/1978 Kari Yliantilla • 1978/1979 Pentti Kokkonen • 1979/1980 Hubert Neuper • 1980/1981 Hubert Neuper • 1981/1982 Manfred Deckert • 1982/1983 Matti Nykänen • 1983/1984 Jens Weissflog • 1984/1985 Jens Weissflog • 1985/1986 Ernst Vettori • 1986/1987 Ernst Vettori • 1987/1988 Matti Nykänen • 1988/1989 Risto Laakkonen • 1989/1990 Dieter Thoma • 1990/1991 Jens Weissflog • 1991/1992 Toni Nieminen • 1992/1993 Andreas Goldberger • 1993/1994 Espen Bredesen • 1994/1995 Andreas Goldberger • 1995/1996 Jens Weissflog • 1996/1997 Primož Peterka • 1997/1998 Kazujoši Funaki • 1998/1999 Janne Ahonen • 1999/2000 Andreas Widhölzl • 2000/2001 Adam Małysz • 2001/2002 Sven Hannawald • 2002/2003 Janne Ahonen • 2003/2004 Sigurd Pettersen • 2004/2005 Janne Ahonen • 2005/2006 Jakub Janda • 2006/2007 Anders Jacobsen • 2007/2008 Janne Ahonen • 2008/2009 Wolfgang Loitzl • 2009/2010 Andreas Kofler • 2010/2011 Thomas Morgenstern • 2011/2012 Gregor Schlierenzauer • 2012/2013 Gregor Schlierenzauer • 2013/2014 Thomas Diethart • 2014/2015 Stefan Kraft • 2015/2016 Peter Prevc • 2016/2017 Kamil Stoch • 2017/2018 Kamil Stoch • 2018/2019 Rjójú Kobajaši • 2019/2020 Dawid Kubacki • 2020/2021 Kamil Stoch • 2021/2022 Rjójú Kobajaši • 2022/2023 Halvor Egner Granerud
Autoritní data Editovat na Wikidatech