Jindřich Mořeplavec

Jindřich Mořeplavec
vévoda z Viseu, portugalský infant
Jindřich Mořeplavec
Doba vlády	1415–1460
Narození	4. březen 1394 Porto, Portugalské království
Úmrtí	13. listopad 1460 Sagres, Království Algarve
Pohřben	Klášter Batalha
Nástupce	Ferdinand z Viseu
Rod	Avizové
Otec	Jan I. Portugalský
Matka	Filipa z Lancasteru
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princ Jindřich Mořeplavec či Jindřich Plavec (portugalsky Infante Dom Henrique o Navegador; 4. března 1394 Porto – 13. listopadu 1460 Sagres) byl člen portugalského vládnoucího rodu Avizů (Avis), mladší bratr krále Eduarda I. Proslavil se jako podporovatel námořních objevitelských cest a obchodu, čímž položil základy portugalské koloniální říše. V rozporu se svou přezdívkou se osobně zřejmě nikdy nikam neplavil.

Životopis

Jindřich se narodil jako čtvrtý syn portugalského krále Jana I. a anglické princezny Filipy z Lancasteru. Žil převážně ve svém sídle v Sagres a v Lisabonu. Dne 20. srpna 1415 uskutečnil výpravu proti Ceutě, ovládané arabskými piráty.^[1] Do bitvy vyplulo 212 portugalských lodí. Po dobytí Ceuty byl spolu se svými bratry pasován na rytíře. Získali majetek a posílili svůj vliv v severní Africe.

V roce 1417 byl jmenován velmistrem Kristova řádu (Lopo Dias de Sousa). Užíval tituly governador a administrator, pán Gouvelly, správce rytířů z Avisu, starosta Gardy a dalších měst. V řádu zbohatl a zisky investoval do objevitelských cest. Zemřel 13. listopadu 1460 v Sagresu.

Zájem o zámořské objevy

Počátkem 15. století usilovali Portugalci o přenesení války s Maury na jejich území a o ovládnutí obchodu se slonovinou, zlatem a otroky, které přivážely karavany přes Saharu z nitra Afriky. Představovali si, že kdyby pluli dostatečně dlouho podél břehů „černého kontinentu“, mohli by objevit cestu do Indie a zapojit se do výnosného obchodu s kořením a jiným luxusním orientálním zbožím, který doposud monopolně ovládali Benátčané a Janované. Hledání této nové cesty se stalo velkým životním dílem prince Jindřicha, ačkoli se sám kolem západoafrických břehů nikdy neplavil a přídomek „Mořeplavec“ dostal teprve v 19. století.

Pro dlouhotrvající plavby do neznámých vod chyběly v té době vhodné lodi a navigační metody. Pověrčiví námořníci navíc věřili, že mořská voda na rovníku vře a palčivé slunce mění bělochy v černochy, a obávali se, že na vlnách oceánu narazí spíše na příšery a mořské hady než na „rajské ostrovy“. Princ však na ně neustále naléhal, odměňoval odvážné a povzbuzoval bázlivé.

Až do konce života všechny portugalské výpravy nejen inspiroval, ale i organizoval a především financoval, přičemž využíval i značných prostředků rytířského Kristova řádu, jehož velmistrem se stal.

Každoročně vyslal jednu až dvě lodi na korzárské či výzvědné plavby k jihu. Postupně se těmto expedicím podařilo znovuobjevit a ovládnout atlantické ostrovy: Kanárské ostrovy, Madeiru, Kapverdy a Azory, které pak sloužily jako námořní základny. Roku 1434 po patnácti předešlých neúspěšných výpravách se kapitánovi Gilovi Eanesovi podařilo obeplul mys Bojador, neblaze proslulé místo asi 1500 km severně od nejzápadnějšího výběžku Afriky, za nímž prý bylo jen mělké moře a strašlivé proudy. Nakonec strach předčily výnosný obchod s pepřem, zlatem, slonovinou a otroky, což připomínají názvy částí pobřeží – Pepřonosné, Slonoviny, Zlatonosné a Otročí.

Přes svou výjimečnost a nadšení pro objevy zůstával Jindřich Mořeplavec člověkem své doby. Sám se násilně snažil šířit křesťanství a v zotročování afrických domorodců nespatřoval nic nepatřičného, ačkoli papež Evžen IV. ve své encyklice Sicut dudum z roku 1435 otrokářství všem křesťanům pod hrozbou exkomunikace přísně zapověděl. V době jeho smrti pronikli už Portugalci na africké pobřeží až k 8° s. š. do oblasti dnešní Sierry Leone), roku 1471 dosáhli rovníku, v roce 1485 ústí řeky Kongo a pouhé tři roky je dělily od překonání mysu Dobré naděje.

Objevy výprav, které financoval

V Sagresu shromáždil kapitány, kartografy, stavitele lodí a založil Námořní akademii, kde dohlížel na stavbu lodí. Zásluhou akademie později se Portugalsko stalo velmocí v zámořských objevech. V roce 1418 byl objeven ostrov Porto Santo a Madeira. Poté podnikl výpravu proti marockému Tangeru, kde byl poražen. Jeden z bratrů padl do arabského zajetí, v němž zemřel. Další výpravy mezitím objevily Bílý mys, Senegambii, Zelený mys. V roce 1441 založil společnost pro obchod s Kanárskými ostrovy a v roce 1444 další koloniální obchodní společnost, která měla monopol pro obchod s Afrikou. Jeho lodě v následujících letech pronikly až k ústí řeky Senegal, do Gambie a do míst, kde dnes leží město Conakry.

Zajímavost

V televizní anketě Naši velcí Portugalci v roce 2007 se umístil na sedmém místě.

Vývod z předků

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Mořeplavec na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Portugalští mořeplavci a cestovatelé
Afonso de Albuquerque • Jean Alphonse • Fernão Pires de Andrade • António de Abreu • Afonso Gonçalves Baldaia • Gaspar Boccaro • Goncalvo Velho Cabral • Pedro Álvares Cabral • Juan Rodriguez Cabrillo • Alviso Cadamosto • Diogo Cão • Hermenegildo Cardos de Brito Capelo • João de Castro • Gaspar Corte-Real • João Vaz Corte-Real • Pedro da Covilhã • Tristão da Cunha • Bartolomeu Dias • Dinis Dias • Diogo Dias • Pêro Dias • Gil Eanes • Pêro Escobar • Antonio Fernandes • Dinis Fernandes • Vasco da Gama • Diogo Gomes • Estêvão Gomes • Antão Gonçalves • Jindřich Mořeplavec • Lançarote de Freitas • Manuel Felix Lima • Fernão de Magalhães • Pedro Mascarenhas • Jorge de Meneses • Antão de Miranda • João da Nova • Bartolomeu Perestrelo • Pedro Fernandes de Queirós • Diogo Rodrigues • João de Santarém • Ruy de Sequeira • Alexandre de Serpa Pinto • Fernão Mendes Pinto • Francisco Serrão • Antão Francisco Silva Porto • Pedro de Sintra • Juan Diaz de Solís • Gabriel Soares de Souza • Fernão Suares • Pedro Teixeira • Tristão Vaz Teixeira • Luis Váez de Torres • Nuňo Tristão • João Gonçalves Zarco