Jitka Smutná
| Jitka Smutná | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. dubna 1952 (72 let) Praha Československo  Československo |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
| Děti | Tereza Nekudová |
| Příbuzní | Vladimír Smutný[1] (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jitka Smutná (* 16. dubna 1952 Praha) je česká herečka a moderátorka.
Život
Narodila se jako nejmladší ze čtyř dětí, má tři bratry. Dětství strávila v Nuslích.
Vystudovala DAMU (absolutorium 1974),[2] absolvovala jako Nerrisa v Shakespearově Kupci benátském a Zoja Berjozkinova v Majakovského Štěnicích (Disk, 1973). Dostala tři nabídky divadel – z Činoherního studia v Ústí na Labem, z brněnského Provázku a z Východočeského divadla Pardubice. Vybrala si Pardubice, protože si chtěla vyzkoušet běžný divadelní provoz. Setrvala dvě sezóny (1974–1976)[3] a zahrála si řadu pěkných rolí – Hyacintu ve hře Šibalství Scapinova, Celii v Jak se vám líbí nebo Haničku v Lucerně.[4]
V roce 1976 přijala nabídku Státního divadla v Ostravě,[2] protože chtěla hrát pod vedením režiséra Jana Kačera, který do Ostravy odešel z politických důvodů. Ztvárnila množství rolí a pracovala na inscenacích pro Ostravu kultovních: Sen noci svatojánské (Hermie), Lásky hra osudná (Isabella, Maria), Rváč (Máša Pěrekatovová), Třináct vůní (Maruška), Bouře (Miranda, Ariel), Loupežník (Fanka), Ženitba (Agáta), Pekař Jan Marhoul (Josefina) aj.[4]
Kromě toho natáčela pro televizi, psala poezii, skládala písně a vystupovala s nimi – byla jednou z mála folkařek v kraji. Zpívala také s Jaromírem Nohavicou. V Ostravě žila 14 let – provdala se za kameramana Jaromíra Nekudu, s nímž má syna Jakuba a dceru Terezu.[4]
S Ostravou se loučila rolemi v inscenacích Výhybka (1989) a Asanace (1990). V roce 1990 se vrátila do Prahy a stala se členkou činohry Národního divadla,[3] kam ji přizval režisér Ivan Rajmont. Hned v první inscenaci – Pekař Jan Marhoul v režii Jana Kačera – se setkala s dobře známou látkou a přáteli. Do titulní role pekaře byl obsazen Jan Vlasák, Jitka Smutná hrála pekařovu ženu Josefínu. V Národním divadle působila šestnáct let (do r. 2006), aniž by, až na výjimky, dostala výraznější hereckou příležitost z hlediska náročnosti role a typové rozmanitosti postav. Výjimkou byla zmíněná role Josefíny, role sekretářky v muzikálově laděné hře České sekretářky (2001) a role pokladní v Sigarevově Černém mléce (2004, rež. Jan Kačer), za niž byla nominována na Cenu Thálie.[5]
Hereckou potřebu naplňovala v jiných divadlech. S Töpfrovou hereckou společností nazkoušela v roce 1994 Romea a Julii (chůva) a Teatrum Passionale aneb Zrcadlo umučení Páně Ježíše (matka). V Divadle Bez zábradlí účinkovala v Rackovi (Polyna Andrejevna, 1998), Hlučné samotě (starší cikánka, 1999), v Takové spoušti (Pela, 2001) a v Rodině Tótů (Gizi, 2003). V Dejvickém divadle nazkoušela paní Jacobiovou ze Scén z manželského života (2003). Zhostila se i muzikálových rolí (předsedová ve Starcích na chmelu, 2001; Vonásková v Tančírně, 2003). Neváhala za zajímavou rolí dojíždět – v Ostravě hrála chůvu z domu Capuletů (Romeo a Julie, 1999), v Plzni v Divadle J. K. Tyla paní Johnstonovou v muzikálu Pokrevní bratři (2003).[5]
V roce 2006 přešla do Městských divadel pražských.[6] Hostuje na jevištích dalších pražských scén (Divadlo Bez zábradlí, Divadlo v Řeznické, Divadlo Na Prádle, Dejvické divadlo, Divadlo Palace, Divadlo v Celetné, Branické divadlo, Divadlo Letí, Strašnické divadlo, Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo Ungelt, Divadlo MANA).[2][6]
| „ | Herectví nelze dělat do mírného opocení. | “ |
| — Jitka Smutná[7] | ||
Od 13. září 2017 alternuje roli Erži Orbánové v Kočičí hře v královéhradeckém Klicperově divadle.
Patří k úspěšným filmovým, dabingovým, televizním i rozhlasovým herečkám a moderátorkám. Vyučovala herectví na pražské Vyšší odborné škole herecké.[8][7]
Její partnerkou je spisovatelka Petra Braunová.[9]
Filmografie
- 1973 Inženýr
- 1973 Milenci v roce jedna
- 1974 Všechno nejlepší
- 1980 Kluci z bronzu
- 1985 Velké sedlo
- 1988 Sedm hladových
- 1989 Dva lidi v zoo
- 1989 Osmý div světa
- 1990 Začátek dlouhého podzimu
- 1991 Co teď a co potom?
- 1991 Lhát se nemá, princezno!
- 1992 Správná šestka
- 1993 Hotýlek v srdci Evropy
- 1995 Když se slunci nedaří
- 1995 Mutters Courage
- 1996 Draculův švagr
- 1996 Manželská tonutí
- 1997 Četnické humoresky
- 1997 Mandragora
- 1997 Zákeřná diagnóza
- 1998 Tři králové
- 1999 Návrat idiota
- 1999 Cesta bez průvodce
- 2000 Otesánek
- 2001 Karlínská balada
- 2002 Svědek
- 2003 Černí baroni
- 2005 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem
- 2005 Bazén
- 2005 Ordinace v růžové zahradě
- 2005 Černá karta
- 2005 Sám doma IV.
- 2006 Naši furianti
- 2007 Láska In Memoriam
- 2007 Stop
- 2007 V hlavní roli
- 2008 Kouzla králů
- 2008 Nemocnice na kraji města – nové osudy
- 2008 Soukromé pasti
- 2010 Cesty domů
- 2014 Vinaři
- 2015 Přístav
- 2016 Ostravak Ostravski
- 2017 Milada
- 2017 Muzzikanti
- 2017 Úkryt v zoo
- 2018 Ohnivý kuře
- 2018 Ulice
- 2018 Ten, kdo tě miloval
- 2019 Zakleté pírko
- 2021 Hvězdy nad hlavou
Ostatní činnost
Jitka Smutná je od května 2023 ambasadorkou projektu Podpora Ukrajiny www.podporaukrajiny.cz
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b c Český film: herci a herečky III, s. 171.
- ↑ a b Jitka Smutná [online]. Národní divadlo. Dostupné online.
- ↑ a b c BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 13. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- ↑ a b BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 14. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- ↑ a b Jitka Smutná [online]. Městská divadla pražská. Dostupné online.
- ↑ a b BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 72. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- ↑ Český film: herci a herečky III, s. 172.
- ↑ Jana Ciglerová, jup. Zamilovala jsem se do ženy, přiznává Jitka Smutná v otevřené zpovědi. OnaDnes.cz [online]. 16. 05. 2012 [cit. 2012-05-16]. Dostupné online.
Literatura
- BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010. 92 s., 2 příl. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Filozofická fakulta UK, Katedra divadelní vědy. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 340, 532.
- FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. III. díl: S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 171–172.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 644.
- SMUTNÁ, Jitka a HRDINOVÁ, Jarmila. Herečka Jitka Smutná: Matka má jen své syny, které chrání. Novinky.cz [online]. 5. 2. 2020, 14:55 [cit. 21. 3. 2020]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/kultura/clanek/herecka-jitka-smutna-matka-ma-jen-sve-syny-ktere-chrani-40312408
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jitka Smutná na Wikimedia Commons 
Osoba Jitka Smutná ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jitka Smutná
- Jitka Smutná v databázi Archivu Národního divadla
- Jitka Smutná v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jitka Smutná ve Filmové databázi
- Jitka Smutná na Kinoboxu
- Jitka Smutná v Internet Movie Database (anglicky)
- Jitka Smutná na Dabingforum.cz
- Jitka Smutná na stránkách Českého rozhlasu
- Jitka Smutná: V každém vztahu musí zůstat napětí – rozhovor na Novinky.cz, 20. 4. 2013
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: Film | Televize
