Josef Kalousek

Josef Kalousek
Josef Kalousek
Josef Kalousek
Narození2. dubna 1838
Vamberk, Rakouské císařství
Úmrtí22. listopadu 1915 (ve věku 77 let)
Praha, Rakousko-Uhersko
Alma materVídeňská univerzita
Povoláníhistorik, vysokoškolský učitel, filozof, novinář a akademik
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kalousek (2. dubna 1838, Vamberk[1] – 22. listopadu 1915, Praha[2]) byl český historik, docent a profesor českých dějin na Karlově univerzitě v Praze.

Život

Josef Kalousek se narodil v chudé rolnické rodině ve Vamberku. Po absolvování obecné a měšťanské školy se vyučil tkalcovskému řemeslu. Po maturitě na reálce v Ječné v roce 1852, studoval na Technické universitě ve Vídni, kde roku 1859 vyhrál cenu vypsanou vídeňským měšťanem Šebkem za nejlepší stylisticky čistou práci českých žáků na vídeňských školách, kterou věnoval Jiřímu z Poděbrad. Kalousek studoval nejdříve polytechniku, později přešel na žurnalistiku a historii. Za studií překládal pro Pražské noviny. Stal se předním českým historikem v období státoprávního zápasu, byl prvním životopiscem Františka Palackého, jeho pokračovatelem a vykladačem. Největší vliv mělo na Kalouska rostoucí národní hnutí, které proniklo v 60. letech 19. století na venkov. Stal se členem redakce staročeského časopisu Národ, kde uveřejňoval své příspěvky proticentralistického a protidualistického ražení. Žil v rodině Františka Ladislava Riegera v Praze, kde působil jako vychovatel Palackého vnučky Marie Riegrové, později provdané Červinkové.

V roce 1868 získal doktorát filosofie a na počátku 70. let 19. století, kdy česká inteligence věřila optimisticky ve státoprávní vyrovnání s Vídní, vydal jako čerstvě habilitovaný docent na pražské universitě svoji největší práci České státní právo (1871). Zde Kalousek poukázal na to, že české země byly vždy svébytným, státním, mezinárodně uznávaným útvarem a že nikdy nebyly skutečným lénem římskoněmecké říše.

Stal se velmi úspěšným obhájcem a bojovníkem za české státoprávní nároky proti tendenčním výkladům německých historiků. Jeho zájem o českou otázku ho přivedl i do politiky, v roce 1880 se stal zemským poslancem. V roce 1887 získal řádné členství v Královské české společnosti nauk, kde v letech 18831890 působil jako tajemník.

Zemřel tři roky před koncem 1. světové války, která znamenala také konec Rakouska-Uherska a vznik samostatného československého státu. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Dílo

Byl autor břitkých polemik za národní zájmy (například O obraně knížete Václava svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze, 1901, Karel IV., Otec vlasti, 1878, O historii kalicha v dobách předhusitských, 1881). Celý život obhajoval pravost Rukopisů.[3]

Vedle prací zaměřených státoprávně se věnoval dějinám selského lidu, kde vytvořil rozsáhlou edici Řády selské a instrukce hospodářské (od 1905), které však nestačil dokončit. Kalouskovo historické dílo mělo ve své době značný ohlas. Jeho práce se vyznačovaly důkladností, promyšleností konstrukce i zpracováním.

Bibliografie v českém jazyce

  • České státní právo (1871)
  • Nástin životopisu Františka Palackého (1876)
  • Karel IV., Otec vlasti (1878)
  • Děje Královské České společnosti nauk (1885)
  • Tři historické mapy k dějinám českým (1885)
  • Výklad k historické mapě Čech (1894)
  • O vůdčích myšlenkách v historickém díle Františka Palackého (1896)
  • Obrana knížete Václava Svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze (1901)
  • O potřebě prohloubiti vědomosti o Husovi a jeho době (1915)

Bibliografie v německém jazyce

  • Einige Grundlagen des böhmischen Staatsrechts. Prag 1871.
  • Die Behandlung der Geschichte Přemysl Otakars II in Professor O. Lorenz' Deutscher Geschichte im 13. und 14. Jahrhundert. Prag 1874.
  • Geschichte der Königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften: sammt einer kritischen Übersicht ihrer Publicationen aus dem Bereiche der Philosophie, Geschichte und Philologie, aus Anlass des hundertjährigen Jubelfestes der Gesellschaft 1884 in ihrem Auftrage verfaßt von Josef Kalousek. Prag: Königlich Böhmische Ges. der Wiss., 1884.

Časopisecké příspěvky

  • O historii výtvarného umění v Čechách, Osvěta (1877)
  • O zřízení a původu obce velkoruské (1880)
  • O historii kalicha v dobách předhusitských, Výroční školní zpráva nižšího reálného gymnasia v Praze III, (1881)
  • Jan z Jenštejna – archiepiscopus Pragensis, Zprávy KČSN (1882)
  • Historie a materialismus, ČČM (1883)
  • O staročeském právě dědickém a královském právě odúmrtním na statcích svobodných v Čechách i v Moravě, Rozpravy České akademie (1894)
  • Řády selské a instrukce hospodářské, Archiv Český, sv. 5.

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1814-1844 ve Vamberku , sign. 168-9, ukn. 10232, str.64. Dostupné online
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z15, s. 75
  3. TREPEŠ, Matěj. „Co všechno pane kolego, můj mozek nedovede si nějak srovnati…“ (aneb variety vzájemných vztahů T. G. M. a J. Kalouska). Časopis Národního muzea : řada historická. 2009, roč. 178, čís. 1–2, s. 55–88. ISSN 0139-9543. 

Literatura

  • Josef Pekař: Josef Kalousek 1838–1915, Český časopis historický 22/1916, (1916)
  • Otakar Josek: Život a dílo Josefa Kalouska, Praha (1922)
  • Bohumil JIROUŠEK, Josef Kalousek: historik v národní společnosti druhé poloviny 19. století. 1. vydání. Praha: ARSCI, 2018.
  • Pavel FABINI (ed.), Historik Josef Kalousek. Historiografie, politika, kultura a společnost druhé poloviny 19. století. Praha 2016.
  • Josef KALOUSEK, Deníky Josefa Kalouska II. Praha: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., 2016.
  • K. Kazbunda: Stolice dějin na pražské univerzitě II–III, (1965, 1968)
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech