Josef Pilnáček

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Josef Pilnáček
Josef Pilnáček
Josef Pilnáček
Narození9. února 1883
Černá Hora
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. února 1952 (ve věku 69 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Povoláníregionální historik, heraldik, spisovatel, genealog, historik, historik umění a prozaik
Témataregionální dějiny, heraldika, genealogie a topografie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Pilnáček (9. února 1883, Černá Hora[1] u Brna – 21. února 1952, Vídeň) byl moravský historik a genealog.

Život

Pamětní tabule na rodném domě Josefa Pilnáčka v Černé Hoře

Narodil se jako nejmladší syn ze 4 dětí Josefa Pilnáčka, řezníka a pololáníka. Jeho matka, rozená Přibylová, pocházela z Jestřebí. Vystudoval I. české gymnasium v Brně a vyšší hospodářskou školu v Přerově. Po její absolvování sloužil jeden rok prezenční služby u vozatajstva v Praze a poté se stal aktivním důstojníkem. Po skončení první světové války odešel na odpočinek jako rytmistr vozatajstva ve výslužbě a žil ve Vídni. Oženil se ještě před první světovou válkou, vzal si vdovu po bankéři (vdovské jméno Mediánská Mery), která byla velmi bohatá. Byla Němka a pocházela z Budína, česky vůbec neuměla. Spolu pak hodně cestovali po Evropě.

Pilnáček byl se intenzivně zajímal o moravskou topografii, heraldiku a genealogii. Přes nedostatečnou odbornou průpravu upozornil na řadu důležitých pramenů pro lokální dějiny a vlastivědu a jeho práce jsou dodnes využívány.

Výsledky své práce uveřejňoval v Časopise vlasteneckého muzea v Olomouci, v Časopise rodopisné společnosti československé v Praze, ve Vlastivědném věstníku moravském a jinde.

Dílo

  • Královéhradecké, chrudimské, pražské a jiné rodiny erbovní a měšťanské (1919),
  • Dějiny rodu Pilniaczků z Radostic a svobodnické rodiny Pilniaczků (1920),
  • Paměti městyse Černé Hory (1926),
  • Rodokmen a vývod T. G. Masaryka (1927),
  • Paměti města Blanska a okolních hradů (1927),
  • Nový hrad u Blanska (1927),
  • Adamovské železárny 1350-1928 (1928),
  • Genealogie Podstatských z Prusinovic (1929),
  • Staromoravští rodové (1930),
  • Genealogie Lipovských z Lipovic (1936)
  • Poslední jeho dílo, které dokončil, jsou "Slezské rody" - dílo toto psal pro studijní ústav slezský v Opavě a množství genealogických vývodů. Cht.

V roce 2009 vyšla autorova publikace Občanské znaky, kterou vydavatel sestavil na základě autorovy sbírky občanských znaků. Obsahuje 1738 hesel. V publikaci je barevná autorova malba znaku a pak následují údaje o uživateli a jeho rodině, odkazy na použité prameny a literaturu.

Ve své závěti odkázal celý svůj majetek (bytové zařízení, velkou odbornou knihovnu, obsáhlou literární pozůstalost, pohledávky po honorářích ve výši 100 000 Kčs) zemskému archívu v Brně.

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Literatura

  • Ottova encyklopedie naučná
  • Paměti Městýse Černá Hora
  • Pamětní knihy Černé Hory
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • PILNÁČEK, Josef a Mojmír ŠVÁBENSKÝ. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno: Ivo Sperát, 2010. ISBN 9788090431225.
  • PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. Brno: Ivo Sperát, 2009. ISBN 9788090431218.
  • PILNÁČEK, Josef. Paběrky z vídeňských archivů. Brno: Ivo Sperát, 2012. ISBN 9788087542002.
  • PILNÁČEK, Josef, MÜLLER, Karel, ed. Rody starého Slezska. 3. vyd., (2. úplné). Brno: Ivo Sperát, 2010. ISBN 9788090431232.
  • PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. 5. vyd., (4. úplné). Brno: Ivo Sperát, 2011. ISBN 9788090431287.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech