Kós

Kós
Κως (řecky)
Přístav v Kóu, hlavním městě ostrova
Lokalizace	Egejské moře
Stát	Řecko Řecko
• kraj	Jižní Egeis
• reg. jednotka	Kós
• obec	Kós
• obecní jednotky	3
• komunity	6
• sídla	16
Topografie
Rozloha	290,3 km²
Zeměpisné souřadnice	36°48′55″ s. š., 27°6′37″ v. d.
Délka	45 km
Šířka	10 km
Nejvyšší vrchol	Dikaio (843 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	33 388 (2011)
Hustota zalidnění	115 obyv./km²
Největší sídlo	Kós
Používané jazyky	Řečtina, Turečtina
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kós (druhý pád Kóu nebo Kósu, řecky Κως, turecky İstanköy, italsky Coo) je řecký ostrov v Egejském moři v Dodekanésu u tureckého pobřeží na okraji Kóské zátoky, oddělený pleistocenním zlomem od 4 km severovýchodně položeného Bodrumu na pobřeží Malé Asie. Úzkou šíjí se v západní části ostrova vyčleňuje poloostrov Kéfalos. Jihovýchodní částí ostrova téměř po celé jeho délce prochází pohoří Díkeos. S rozlohou 290 km² je Kós třetím největším ostrovem Dodekanésu. Na délku ostrov měří zhruba 45 km a na šířku asi 10 km. Celková délka pobřeží činí 112 km. Spolu s ostrovem Nisyros a okolními menšími ostrovy tvoří regionální jednotku Kós v rámci kraje Jižní Egeis.

V červenci 2017 došlo několik kilometrů od východního cípu ostrova k zemětřesení o síle 6,6. Kvůli tomuto otřesu zde zemřeli 2 lidé.

Historie

Ostrov Kós a sousední ostrovy jsou osídleny cca 3500 let př. n. l., cca od r. 1100 př. n. l. se datuje dórské osídlení. V řecko-perských válkách se Kós připojil k aténskému námořnímu spolku. V roce 460 př. n. l. se na Kóu narodil věhlasný lékař Hippokratés. O něco později byl postaven Asklépion, který se stal slavným léčebným, lázeňským i náboženským centrem. V roce 366 př. n. l. Bylo založeno hlavní město ostrova na místě dnešního města Kós.

V dalších stoletích byl Kós součástí makedonské říše Alexandra Velikého, egyptské říše a od r. 82 př. n. l. součástí římské říše. Po jejím rozdělení v r. 395 byl Kós součástí východořímské říše, později byzantské říše. od 13. století ostrov vlastnili Benátčané, Janované a od roku 1309 rytířský řád Johanitů. V roce 1523 Kós dobyli Turci, kteří byli vypuzeni italskými vojenskými jednotkami v roce 1912. Od r. 1923 byl Kós oficiálně součástí italského státu. V době italského státu byla v hlavním městě postavena řada nových správních a veřejných budov. Dne 23. dubna 1933 velkou část města Kós zpustošilo zemětřesení. To následně umožnilo rozsáhlý archeologický výzkum a dílčí rekonstrukci památek. Během 2. světové války ostrov obsadily německé jednotky, od r. 1945 byl pod britskou správou. Od 7. března 1948 jsou všechny ostrovy Dodekanésu včetně Kóu součástí Řecka.

Obyvatelstvo

V roce 2011 žilo na ostrově 33 388 obyvatel. Hlavním a největším městem ostrova je stejnojmenné město Kós a tvoří také jednu ze tří obecních jednotek obce Kós. Obecní jednotky se dále skládají z komunit a ty z jednotlivých sídel, tj. měst a vesnic. V závorkách je uveden počet obyvatel obecních jednotek, komunit a sídel.

• Obecní jednotka a město Kós (19432) se na komunity a sídla nedělí a jeho částí je Lambi.
• Obecní jednotka Dikeios (7130)
  • Komunita Asfendio (4094) — Agios Dimitrios (8), Asfendio (87), Lagoudi-Zia (151), Linopotis (258), Tigaki (363), Zipari (3227).
  • Komunita Pyli (3036) — Marmari (567), Pyli (2469).
• Obecní jednotka Irakleides (6826)
  • Komunita Andimachia (2538) — Andimachia (2068), Mastichari (470).
  • Komunita Kardamena (1650) obsahuje jen jedno sídlo.
  • Komunita Kefalos (2638) — Kamarion (154), Kampos (228), Kéfalos (2156), Onia (100).

Pamětihodnosti a zajímavosti

Ostrov je rodištěm slavného antického lékaře Hippokrata z Kóu. Většina památek se nachází v hlavním městě a okolí. Jsou to Archeologické muzeum, Asklépion (asi 4 km od města Kós), Antická agora , Západní archeologický areál, Ódeion, Casa Romana, Dionýsium, Defterdarova mešita, Hassanova mešita, Johanitská přístavní pevnost, Hippokratův platan.

Zemědělství a průmysl

Na ostrově je jako hlavní průmysl cestovní ruch, a to díky dlouhým plážím. Většina lidí pracuje v zemědělství, kde se nejvíce pěstuje vinná réva, olivy, mandle, fíky a obiloviny jako je pšenice a kukuřice.

Galerie

• 
  Město Kós, pevnost
• 
  Kós, poloostrov Kéfalos
• 
  Kós, termální pramen Embrós

Literatura

Weiss Helmuth, Kós, nakladatelství Jan Vašut 2009, 128 s.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kós na Wikimedia Commons
• Střípky z ostrova Kos (pohřebiště z doby knidské, pevnosti johanitské i současné, Asklepeion, Hippokratův platan.
• Od stařičkého platanu pěšky až k antickému divadlu
• Informace o řeckém ostrově Kos
• castle on Kos.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.