Kyselina dusitá

Kyselina dusitá



Obecné
Systematický název	Kyselina dusitá
Anglický název	Nitrous acid
Německý název	Salpetrige Säure
Sumární vzorec	HNO₂
Vzhled	Slabě namodralý vodný roztok
Identifikace
Registrační číslo CAS	7782-77-6
Vlastnosti
Molární hmotnost	47,014 g/mol
Molární koncentrace c_M	28,16 mol/dm³ (20 °C, 50% vodný roztok)
Hustota	1,135 g/cm³ (20 °C, 50% vodný roztok)
Disociační konstanta pK_a	3,37 (12 °C) 2,44 (20 °C)
Bezpečnost
GHS05 GHS06 GHS09 ^[1] Nebezpečí^[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina dusitá HNO₂ je nestálá, slabá jednosytná kyselina, která je stabilní jen ve studených, zředěných, slabě modře zbarvených vodných roztocích.

Příprava

Teoreticky ji lze připravit reakcí oxidu dusitého s vodou:

N₂O₃ + H₂O → 2HNO₂,

ale vzniklá kyselina dusitá rychle disproporcionuje za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:

3HNO₂ → HNO₃ + 2NO + H₂O.

Při reakci oxidu dusičitého s vodou vzniká směs kyseliny dusičné s kyselinou dusitou:

N₂O₄ + H₂O → HNO₂ + HNO₃.

V přírodě byla prokázána jako nepatrná součást smogu (až 10 μg/m³), kde vzniká již uvedenou reakcí oxidu dusičitého s vodní párou, ale téměř okamžitě se dále rozpadá.

Kyselinu dusitou také připravit rozkladem dusitanů silnými kyselinami, např. kyselinou chlorovodíkovou:

NaNO₂ + HCl → HNO₂ + NaCl.

Kyselina dusitá tvoří jednu řadu solí, které se nazývají dusitany, a jsou stálé. Například dusitan sodný můžeme připravit reakcí oxidu dusitého s hydroxidem sodným:

N₂O₃ + 2NaOH → 2NaNO₂ + H₂O.

Oxid dusičitý reaguje s vodou za vzniku kyseliny dusité a kyseliny dusičné.^[2]

2 NO₂ + H₂O → HNO₃ + HNO₂

Rozklad

Zředěné a chladné roztoky kyseliny dusité se rychle rozkládají na oxid dusičitý, oxid dusnatý a vodu.

2 HNO₂ → NO₂ + NO + H₂O

V horkých koncentrovaných roztocích kyseliny dusité při rozkladu vzniká kyselina dusičná, oxid dusnatý a voda.

3 HNO₂ → HNO₃ + 2 NO + H₂O

Použití

V organické chemii se používá při přípravě nestálých diazoniových solí z primárních aminů, zejména aromatických. Všeobecně reakcí s kyselinou dusitou jako činidlem lze od sebe odlišit primární, sekundární a terciární aminy; kyselina dusitá se přitom získává uvolněním z dusitanů silnou kyselinou přímo v reakční směsi.

Literatura

VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

KAMEOKA, Yohji; PIGFORD, Robert. Absorption of Nitrogen Dioxide into Water, Sulfuric Acid, Sodium Hydroxide, and Alkaline Sodium Sulfite Aqueous. Ind. Eng. Chem. Fundamen.. February 1977, s. 163–169. DOI 10.1021/i160061a031. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Reference

↑ ^a ^b Nitrous acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ KAMEOKA, Yohji; PIGFORD, Robert. Absorption of Nitrogen Dioxide into Water, Sulfuric Acid, Sodium Hydroxide, and Alkaline Sodium Sulfite Aqueous. Ind. Eng. Chem. Fundamen.. February 1977, s. 163–169. DOI 10.1021/i160061a031. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina dusitá na Wikimedia Commons

Anorganické kyseliny s prvkem v oxidačním čísle III.

Kyslíkaté kyseliny: Kyselina arsenitá (H₃As O₃) • Kyselina boritá (H₃BO₃) • Kyselina bromitá (H Br O₂) • Kyselina dithioničitá (H₂S₂O₄) • Kyselina dusitá (H N O₂) • Kyselina fosforitá (H₃P O₃) • Kyselina chloritá (H Cl O₂) • Kyselina joditá (H I O₂)

Související články: Kyselina isokyanatá (H N C O) • Kyselina thiokyanatá (H N C S) • Kyselina chlorozlatitá (H AuCl₄)

Bezkyslíkaté dvouprvkové kyseliny: Arsan (As H₃) • Kyselina azidovodíková (H N₃) • Fosfan (P H₃) • Stiban (Sb H₃)

Související články: Difosfan (P₂H₄)