Legendrovy polynomy

Prvních šest Legendrových polynomů

Legendrovy polynomy P n ( x ) , n = 0 , 1 , 2 , . . . {\displaystyle P_{n}(x),\,n=0,1,2,...} jsou polynomy reálné proměnné x {\displaystyle x} definované na intervalu 1 , 1 {\displaystyle \langle -1,1\rangle } , které popsal Adrien-Marie Legendre roku 1782. Přitom P n ( x ) {\displaystyle P_{n}(x)} je polynom stupně n {\displaystyle n} . Legendrovy polynomy se používají především v matematické fyzice a lze je definovat několika různými vzájemně ekvivalentními způsoby. Jedním z nich je požadovat, aby

  1. pro n m {\displaystyle n\neq m} platilo 1 1 P m ( x ) P n ( x ) d x = 0 {\displaystyle \int _{-1}^{1}P_{m}(x)P_{n}(x)\,dx=0} (podmínka vzájemné ortogonality Legendrových polynomů);
  2. pro každé n = 0 , 1 , 2 , . . . {\displaystyle n=0,1,2,...} platilo P n ( 1 ) = 1 {\displaystyle P_{n}(1)=1} (normující podmínka).

Legendrovy polynomy jsou zvláštním případem Gegenbauerových polynomů, které zase jsou zvláštním případem Jacobiho polynomů, jednoho z klasických polynomiálních systémů matematiky. Legendrovy polynomy sudého stupně jsou sudé funkce a Legendrovy polynomy lichého stupně jsou liché funkce.

Prvních několik Legendrových polynomů je:

P 0 ( x ) = 1 {\displaystyle P_{0}(x)=1}
P 1 ( x ) = x {\displaystyle P_{1}(x)=x}
P 2 ( x ) = 1 2 ( 3 x 2 1 ) {\displaystyle P_{2}(x)={\tfrac {1}{2}}(3x^{2}-1)}
P 3 ( x ) = 1 2 ( 5 x 3 3 x ) {\displaystyle P_{3}(x)={\tfrac {1}{2}}(5x^{3}-3x)}
P 4 ( x ) = 1 8 ( 35 x 4 30 x 2 + 3 ) {\displaystyle P_{4}(x)={\tfrac {1}{8}}(35x^{4}-30x^{2}+3)}
P 5 ( x ) = 1 8 ( 63 x 5 70 x 3 + 15 x ) {\displaystyle P_{5}(x)={\tfrac {1}{8}}(63x^{5}-70x^{3}+15x)}

Vlastnosti

Rodriguesova formule a její důsledky

Pro Legendrovy polynomy platí Rodriguesova formule (1818)

P n ( x ) = 1 2 n n ! d n d x n ( x 2 1 ) n , {\displaystyle P_{n}(x)={\frac {1}{2^{n}n!}}{\frac {d^{n}}{dx^{n}}}(x^{2}-1)^{n}\,,}

jež umožňuje odvodit další vzorce, vyjadřující tyto polynomy explicitně, například

P n ( x ) = 1 2 n k = 0 n ( n k ) 2 ( x 1 ) n k ( x + 1 ) k , P n ( x ) = k = 0 n ( n k ) ( n + k k ) ( x 1 2 ) k , P n ( x ) = 1 2 n k = 0 [ n 2 ] ( 1 ) k ( n k ) ( 2 n 2 k n ) x n 2 k , P n ( x ) = 2 n k = 0 n x k ( n k ) ( n + k 1 2 n ) , {\displaystyle {\begin{aligned}P_{n}(x)&={\frac {1}{2^{n}}}\sum _{k=0}^{n}{\binom {n}{k}}^{2}(x-1)^{n-k}(x+1)^{k},\\P_{n}(x)&=\sum _{k=0}^{n}{\binom {n}{k}}{\binom {n+k}{k}}\left({\frac {x-1}{2}}\right)^{k},\\P_{n}(x)&={\frac {1}{2^{n}}}\sum _{k=0}^{[{\frac {n}{2}}]}(-1)^{k}{\binom {n}{k}}{\binom {2n-2k}{n}}x^{n-2k},\\P_{n}(x)&=2^{n}\sum _{k=0}^{n}x^{k}{\binom {n}{k}}{\binom {\frac {n+k-1}{2}}{n}},\end{aligned}}}

Generující funkce a rekurentní vztah

Legendre své polynomy původně definoval pomocí generující funkce, tedy jako koeficienty Taylorova rozkladu:

1 1 2 x t + t 2 = n = 0 P n ( x ) t n . {\displaystyle {\frac {1}{\sqrt {1-2xt+t^{2}}}}=\sum _{n=0}^{\infty }P_{n}(x)t^{n}\,.}

Derivováním této rovnice podle t {\displaystyle t} a algebraickými úpravami lze odvodit Bonnetovu rekurzivní formuli

( n + 1 ) P n + 1 ( x ) = ( 2 n + 1 ) x P n ( x ) n P n 1 ( x ) . {\displaystyle (n+1)P_{n+1}(x)=(2n+1)xP_{n}(x)-nP_{n-1}(x)\,.}

Legendre své polynomy objevil v souvislosti se studiem Newtonova potenciálu[1] (gravitační potenciál hmotného bodu nebo Coulombův potenciál bodového náboje), který lze rozložit na sumu těchto polynomů:

1 | x x | = 1 r 2 + r 2 2 r r cos γ = = 0 R r + 1 P ( cos γ ) , {\displaystyle {\frac {1}{\left|\mathbf {x} -\mathbf {x} '\right|}}={\frac {1}{\sqrt {r^{2}+{r'}^{2}-2r{r'}\cos \gamma }}}=\sum _{\ell =0}^{\infty }{\frac {{R'}^{\ell }}{r^{\ell +1}}}P_{\ell }(\cos \gamma ),}

kde r a r′ jsou délky vektorů x a x′ a γ je úhel mezi těmito vektory. Vyjádření může být užitečné například integrujeme-li potenciál přes spojitou distribuci hmoty nebo náboje.

Legendrova diferenciální rovnice a úplnost

Legendrovy polynomy jsou řešeními diferenciální rovnice, pojmenované rovněž po Legendrovi:

d d x [ ( 1 x 2 ) d P n ( x ) d x ] + n ( n + 1 ) P n ( x ) = 0 . {\displaystyle {\frac {d}{dx}}\left[\left(1-x^{2}\right){\frac {dP_{n}(x)}{dx}}\right]+n(n+1)P_{n}(x)=0\,.}

Z toho plyne, že tyto polynomy jsou vlastními vektory odpovídajícího diferenciálního operátoru:

d d x ( ( 1 x 2 ) d d x ) P ( x ) = λ P ( x ) , {\displaystyle {\frac {d}{dx}}\left(\left(1-x^{2}\right){\frac {d}{dx}}\right)P(x)=-\lambda P(x)\,,}

z čehož lze dále podle Sturmovy–Liouvilleovy teorie odvodit, že jde o úplný a ortogonální systém polynomů na definičním intervalu.

Jako úplný a ortogonální systém polynomů mají Legendrovy polynomy tyto vlastnosti:

1 1 P m ( x ) P n ( x ) d x = 2 2 n + 1 δ m n , {\displaystyle \int _{-1}^{1}P_{m}(x)P_{n}(x)\,dx={\frac {2}{2n+1}}\delta _{mn},}

kde δ m n {\displaystyle \delta _{mn}} je Kroneckerovo delta, rovné jedné, pokud m = n , {\displaystyle m=n,} a nule jinak.

Máme-li po částech spojitou funkci f ( x ) {\displaystyle f(x)} na intervalu 1 , 1 {\displaystyle \langle -1,1\rangle } , tak suma

f n ( x ) = = 0 n a P ( x ) {\displaystyle f_{n}(x)=\sum _{\ell =0}^{n}a_{\ell }P_{\ell }(x)}

konverguje v průměru k f ( x ) {\displaystyle f(x)} pro n {\displaystyle n\to \infty } , pokud vezmeme koeficienty jako

a = 2 + 1 2 1 1 f ( x ) P ( x ) d x . {\displaystyle a_{\ell }={\frac {2\ell +1}{2}}\int _{-1}^{1}f(x)P_{\ell }(x)\,dx.}

Reference

  1. LEGENDRE, A.-M. Mémoires de Mathématiques et de Physique, présentés à l'Académie Royale des Sciences, par divers savans, et lus dans ses Assemblées. Paris: [s.n.], 1785. Kapitola Recherches sur l'attraction des sphéroïdes homogènes, s. 411–435. (French) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Legendreovy polynomy na Wikimedia Commons
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph135787
  • BNF: cb12122983h (data)
  • GND: 4333222-5
  • LCCN: sh85075779
  • NDL: 00567364
  • NLI: 987007560402505171
  • SUDOC: 029649501