Lidský výkal

Lidský výkal

Lidský výkal (stolice, lat. faeces; exkrement, lejno, vulg. hovno) jsou nestravitelné zbytky potravy, odloupané střevní buňky, množství střevních bakterií a ze 70 % voda. Stolice se tvoří i při hladovění.[1]

Tvar, barva a konzistence stolice se liší podle stavu trávicí soustavy, ovlivněné potravou a zdravím. Obvykle je polotuhá se slizovým obalem. Sliz (hlen) chrání stěnu střevní a zabezpečuje snadnější posouvání případné tuhé stolice. Posouvání stolice je dáno peristaltikou (ta je zprostředkována hladkými svaly ve stěně orgánů a řízena autonomní nervovou soustavou; je nezávislá na vůli). Hnědé zbarvení stolice je způsobeno žlučovými barvivy (sterkobilin – jedna z odpadních látek vznikajících odbouráním bilirubinu ve střevě). Pokud do střeva nepřichází žluč (např. při kaméncích ve žlučovodu), je stolice světlá (tzv. acholická).

Bristolská škála typů stolice

K objektivizaci konzistence a tuhosti stolice slouží Bristolská škála, která rozděluje stolice do sedmi typů.[2] [3]

  • Typ 1: oddělené, tvrdé hrudky (bobky), podobné ořechu (obtížná pasáž)
  • Typ 2: tvar jitrnice s naznačeným hrudkováním
  • Typ 3: tvar jitrnice s rýhami na povrchu
  • Typ 4: tvar jitrnice či hada, vyhlazená na povrchu a poddajná
  • Typ 5: hladké hrudky, jasně oddělené okraje (snadná pasáž)
  • Typ 6: kypré částečky s členitými okraji, kašovitá stolice
  • Typ 7: vodnatá, bez pevných kousků, úplně tekutá stolice

Typ 1 a 2 indikují zácpu.

Laboratorní testy výkalů

Výkaly jsou někdy potřebné pro mikrobiologické testy na určení střevních patogenů, a proto se provádějí příslušné odběry. Doma lze provést samovyšetření okultního krvácení ve stolici, které se doporučuje osobám starším 50 let jako prevence rakoviny tlustého střeva.[4]

Odstraňování výkalů

Viz též články Záchod, Latrína, Kanalizace.

Zjistilo se, že důkladná eliminace výkalů je z hygienického hlediska nutná, protože výkaly přispívají k rozšiřování infekcí a střevních parazitů.

Toalety znali lidé již ve starověké Indii (před asi 4500 lety), v Římě, Egyptě a Číně.

Výraz „stolice“

V medicíně se výkaly nazývají stolice. Kmen „stol“ se v obměnách vyskytuje i v mnoha slovanských a dalších indoevropských jazycích. Stolice jako termín pro označení lidských výkalů je odvozována z německého Stuhl (stolice ve smyslu sedadlo) – Stuhlgang (vylučování stolice, původně Gang zum Stuhl, chůze na stoličku) nebo Nachtstuhl (noční výkalová stolice).

Odkazy

Reference

  1. Velký lékařský slovník [online]. [Praha]: Maxdorf, ©1998-2020 [cit. 19. 8. 2020]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/faeces
  2. Bristolská škála typů stolice. In: MUDr.org [online]. 11. červen 2008 22:34 [cit. 19. 8. 2020]. Dostupnné z: http://www.mudr.org/web/bristolska-skala-typu-stolice
  3. Proč stolice plave? Ptají se cestovatelé. Můžou za to střevní plyny. iDnes.cz [online]. 22. července 2015 12:00, aktualizováno 12:44 [cit. 19. 8. 2020]. Dostupnné z: https://www.idnes.cz/technet/internet/trabanti-vyprava-proc-plave-stolice.A150720_141432_sw_internet_pka
  4. Test okultního krvácení do stolice (TOKS). Kolorektum.cz [online]. Poslední aktualizace 2. 2. 2015 [cit. 19. 8. 2020]. ISSN 1804-0888. Dostupnné z: https://www.kolorektum.cz/index.php?pg=pro-verejnost--kolorektalni-screening--co-me-ceka--test-okultniho-krvaceni-do-stolice Archivováno 9. 8. 2020 na Wayback Machine.

Literatura

  • DYLEVSKÝ, Ivan, DRUGA, Rastislav a MRÁZKOVÁ, Olga. Funkční anatomie člověka. Praha: Grada, 2000. 664 s. ISBN 80-7169-681-1.
  • HOLUB, Josef a LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 4. vyd. Praha: SPN, 1992. 483 s. Odborné slovníky. ISBN 80-04-23715-0.
  • REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3.

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech