Loutkové divadlo

Loutkové divadlo je divadlo, jehož základním (i když často ne jediným) vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejtypičtěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku, je typickým projevem mnoha národů zejména Asie a Evropy, i když s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa (např. bunraku v Japonsku).

Formy loutkového divadla

Kromě lidových a tradičních forem loutkového divadla existuje loutkové divadlo kabaretní, experimentující a, zejména ve 20. století budovaná, divadla „kamenná“ se stálým divadelním provozem. V evropském regionu je ale asi nejtypičtější formou loutkového divadla malá (1–3členná) kočující (tedy mobilní) skupina hrající v kulturních a školských zařízeních, na přehlídkách a festivalech a samozřejmě na nejrůznějších poutích, jarmarcích, slavnostech apod.

Loutkové divadlo je dnes často chápáno jako divadlo pro děti, ale to je tradice velmi mladá. Většinou šlo vždy o zábavu vícegenerační.

Loutkové divadlo v českých zemích

V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy. Záznamy o povolení (i zakázání) loutkářských vystoupení v Praze existují z počátku 18. století. Předpokládá se proto, že loutkáři zde vystupovali již v 17. století.^[1]

Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes (Divadla Spejbla a Hurvínka).

K českým zvláštnostem v oboru loutkového divadla také patří založení mezinárodní celosvětové loutkářské organizace UNIMA. Stalo se tak na počátku 20. století v Praze v Říši loutek a prvním předsedou byl PhDr. Jindřich Veselý. Dále je to vznik celosvětově prvního odborného časopisu Loutkář a konečně i vznik celosvětově první vysoké loutkářské školy (dnes KALD DAMU)[1].

Loutkové divadlo v Lounech, které bylo vystaveno v roce 1920, je nejstarší stálé (kamenné) loutkové divadlo v České republice a pravděpodobně i v Evropě^[2].

Současná česká loutková divadla

V České republice dnes působí cca 300 amatérských souborů, celá řada souborů na poloprofesionální a profesionální bázi (přesné statistiky nejsou známy) a stálé („kamenné“) scény (řazeny abecedně):

• Alfa - Plzeň [2]
• Buchty a loutky - Praha (Švandovo divadlo) [3]
• Bajka - Český Těšín (Těšínské divadlo)
• České loutkové divadlo Praha - Jan Amos Vaněk
• Divadlo Drak - Hradec Králové [4]
• Divadlo loutek - Ostrava [5]
• Divadlo Minor - Praha [6]
• Divadlo Radost - Brno [7]
• Divadlo rozmanitostí - Most
• Divadlo Spejbla a Hurvínka - Praha [8]
• Docela velké divadlo - Litvínov [9]
• Lampion - Kladno
• Malé divadlo - České Budějovice [10]
• Naivní divadlo - Liberec [11]
• Říše loutek - Praha [12]
• Loutkové divadélko Dráček - Svinné [13]
• Loutkové divadlo Louny - Louny
• Loutkové divadlo Martínek - Libáň
• Loutkové divadlo Starost – Prostějov
• Tradiční loutkové divadlo Zvoneček - Praha [14]
• Loutkové divadlo Jiskra - Praha 8 [15]
• Amatérské loutkové divadlo Bedruňka - Brno
• Happy Theater, amatérský alternativně-loutkový soubor - Brno
• Říše Loutek - Kroměříž
• Kašpárkovi kamarádi – Olšany u Prostějova Archivováno 3. 8. 2021 na Wayback Machine.
• Loutkové divadlo TJ Sokol I Prostějov (Pronitka)

Loutkové divadlo v zahraničí (příklady)

Loutky

• 
  Kasperle (loutka z německého prostředí)
• 
  Sofia (Bulharsko), 2011
• 
  Stínová loutka (Kambodža)
• 
  Čína
• 
  Maňáskové divadlo jako součást výuky (Indie)
• 
  Stínová loutka (Indonésie), 2017
• 
  Loutky jako suvenýr (Itálie, Benátky), 2005
• 
  Divadlo bunraku (Japonsko), 2012
• 
  Malující loutka (Mexiko), 2019
• 
  Pianista a zpěvačka (Rusko), 2014
• 
  Mr. Punch – tradiční britská loutka
• 
  Thajsko (2018)
• 
  Tradiční vodní loutky (Viet Nam, Hanoi)

Budovy loutkových divadel

• 
  Minsk, Bělorusko
• 
  Divadlo Royal Toone, Belgie, Brusel
• 
  Národní loutkové divadlo (National Bunraku Theatre, Japonsko, Osaka)
• 
  Rusko, Moskva
• 
  Little Angel Theatre, UK, Islington
• 
  Ukrajina, Oděsa

Odkazy

Reference

Literatura

• BARTOŠ, Jaroslav. Loutkářská kronika : Kapitoly z dějin loutkářství v českých zemích. Praha: Orbis, 1963. 301 s. 
• Alice Dubská: Dvě století českého loutkářství – vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945, Akademie múzických umění, Praha 2004, ISBN 80-7331-008-2
• František Langer: Pro loutkové divadlo – hry pro loutkové divadlo a články o něm, Divadelní ústav, Praha 2005, ISBN 80-7008-183-X

Související články

• Divadelní fotografie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu loutkářství na Wikimedia Commons