Miloslav Stehlík

Miloslav Stehlík
Narození2. dubna 1916
Milovice
Úmrtí15. srpna 1994 (ve věku 78 let)
Benešov
Povoláníspisovatel, dramatik, dramaturg, režisér, překladatel a herec
Oceněnízasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miloslav Stehlík (2. dubna 1916 Milovice – 15. srpna 1994) byl český dramatik, režisér, herec a prozaik.

Životopis

V letech 1936–1937 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V období 19401944 hrál v divadelních společnostech Z. Valdena, J. Burdy, F. Sece a J. Marečka [1]. Podílel se na založení Realistického divadla v Praze, kde pak v letech 19451949 působil. V letech 19491951 působil ve funkci uměleckého ředitele Divadla Jiřího Wolkra. V divadelní sezóně 1952/1953 byl hercem a režisérem Divadla J. K. Tyla v Plzni. V následující sezóně (1953/1954) byl dramaturgem činohry Národního divadla v Praze, do této funkce se vrátil ještě v letech 19701976, kdy odešel do důchodu. V období let 19551966 byl dramaturgem a režisérem Divadla na Vinohradech [2].

Vyučoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v letech 1952/1953. Byl manželem herečky Věry Budilové a otcem herce Milana Stehlíka.

Dílo

Hrob Miloslava Stehlíka na hřbitově ve vesnici Straky

M. Stehlík se ve svém díle věnoval převážně tématu, jenž nahlížel na revoluční proměnu poválečné vesnice a s tím spojenou proměnu člověka.[3] Ve své oblasti byl výjimečným, jelikož „úspěch“ svých her nestavěl pouze na konfrontaci s kapitalismem a na „úspěších“ socialismu, ale pokoušel se i zde dodržovat alespoň některé zásady dramatu. V některých hrách se mu podařilo spojit všechny „nepřátele socialismu“ do jedné postavy – fašistický sedlák ap.

Drama a próza

  • Vesnice Mladá, 1947, realistická hra z vesnického prostředí
  • Lodi naděje, 1948
  • Mordová rokle, 1949
  • Jarní hromobití, 1952, opět se jedná o hru z vesnice, ale zde již zemědělci radostně budují socialismus
  • Nositelé řádu, 1953
  • Vysoké letní nebe, 1955
  • Selská láska, 1956
  • Vesnická kronika, 1959
  • Procesí k Panence, 1961

Tvorba pro mládež

  • Perníková chaloupka, 1951
  • Černí rytíři, o hornicích

Mimo vlastní tvorby dramatizoval řadu sovětských děl: Jak se kalila ocel (Alexandr Nikolajevič Ostrovskij), Začínáme žít (Anton Semjonovič Makarenko) a rovněž román Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci. Zfilmování se v roce 1961 dočkala jeho prozaická prvotina Procesí k panence (Hrají: V. Lohniský, J. Kemr, F. Filipovský, V. Menšík, S. Zázvorková, J. Bohdalová, P. Filipovská a další. Scénář M. Stehlík. Kamera J. Kučera. Režie Vojtěch Jasný).

Je autorem televizního seriálu Hostinec U koťátek (1971).

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 463
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. PROCHÁZKA, Vladimír a kol. Příruční slovník naučný IV. díl. 1. vyd. Praha: Academia, 1963. S. 267. 

Literatura

  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 167, 186
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 463–4
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 87, 89, 91, 181–4, 193, ISBN 978-80-239-9604-3

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech