Monacká monarchie
 |
|---|
| Monacká knížecí rodina |
z • d • e |
| |
|---|
| Politika Monaka |
|
|
|
|
|
|
|
|
Svrchovaný kníže (francouzsky: Prince de Monaco) nebo kněžna z Monaka (francouzsky: princesse de Monaco) je vládnoucí monarcha a hlava státu Monackého knížectví. Všichni vládnoucí knížata a kněžny oficiálně přijali jméno rodu Grimaldiů, ačkoli někteří patřili k jiným rodinám (Goyonové de Matignon nebo Polignacové) v mužské linii. Když kníže Rainier zemřel v roce 2005, byl nejdelším vládnoucím evropským monarchou.[1] Rodina Grimaldiů, která vládla Monaku po osm století,[2] je nejdéle vládnoucí evropskou královskou rodinou.
Současným vládnoucím knížetem je Albert II., který se stal princem v dubnu 2005.[3]
Moc knížete
Monako je spolu s Lichtenštejnskem a Vatikánem jedním z pouhých tří států v Evropě, kde panovník stále hraje aktivní roli v každodenní politice.
Monacký kníže nebo kněžna vykonává svůj úřad v souladu s ústavou a zákony. Zastupuje knížectví v zahraničních vztazích a na jakékoli revizi ústavy, ať už úplné nebo částečné, se musí společně dohodnout kníže a národní rada.[4]
Zákonodárná moc se dělí mezi knížete, který zákony zavádí, a národní radu, která o nich hlasuje. Výkonnou moc si ponechává kníže, který má moc vetovat všechny právní předpisy navržené národní radou.
Státní ministr a Rada vlády jsou přímo odpovědní knížeti za správu knížectví.
Knížeti patří také soudní pravomoci. Současná ústava stanovuje, že kníže má plnou autoritu u soudů, které vykonávají spravedlnost v jeho jménu.
Podle článku 16 ústavy z roku 1962 svrchovaný kníže uděluje řády, tituly a další vyznamenání (viz Řády, vyznamenání a medaile Monaka) jako fons honorum Monackého knížectví.
Podle monacké ústavy by trůn měl být předán synovi. Ústava vyžaduje, aby rodiče dědiců trůnu byli oddáni.[5]
Výdaje
Knížecí rodina dostává roční příspěvek z rozpočtu Monaka, 43,5 milionu EUR v roce 2015.[6]
Tituly a oslovení
Kníže je oslovován jako Jeho Jasnost. Nese také několik dalších dědičných titulů, z nichž některé jsou občas uděleny jeho příbuzným nebo jejich manželům. Jsou ale používány pouze formálně. Některé z těchto titulů se spojily s monackou korunou v důsledku získávání různých lén[7] ze strany rodiny Grimaldiů; již neznamenají vlastnictví ani územní autoritu, ačkoli monacká knížata jsou dlouhodobí významní vlastníci pozemků a zámků ve Francii. Většina z těchto titulů byla udělena nebo uznána Francouzským královstvím nebo Papežským státem a mohla projít pouze mužskou linií.
Kompletní tituly a styly aktuálního knížete jsou v pořadí podle důležitosti:
- Svrchovaný moancký kníže
- Vévoda z Valentinois
- Vévoda z Estouteville
- Vévoda z Mazarinu
- Vévoda z Mayenne
- Kníže z Château-Porcien
- Markýz z Baux (titul nyní používá dědičný kníže)
- Markýz z Chilly-Mazarin
- Markýz z Guiscard
- Markýz z Bailli
- Hrabě z Polignacu (francouzský titul)
- Hrabě z Carladès
- Hrabě z Ferrette, Belfort, Thann a Rosemontu
- Hrabě z Torigni
- Hrabě z Longjumeau
- Hrabě z Clèdes
- Baron z Calvinetu
- Baron z Buisu
- Baron z La Luthumière
- Baron z Hambye
- Baron z Altkirchu
- Baron ze Saint-Lô
- Baron z Massy
- Seigneur (Pán/Lord) z Issenheimu
- Seigneur ze Saint-Rémy
Současný monacký kníže Albert II. se ve veřejných prostorách paláce nikdy neobjeví bez kravaty. Veškerá palácová korespondence obsahuje velká písmena, když se odkazuje na knížete.
Tradice monacké monarchie spočívala v tom, že vlajka, která vlála na věži nad jeho kanceláří, byla vztyčena, když byl kníže přítomen v Monaku. Současný kníže nechává vlajku vlát bez ohledu na to, zda je přítomen, nebo ne, a raději ponechává své umístění v soukromí.
Monako je oficiálně chráněno Francií podle podmínek stanovených ve Versailleské smlouvě z roku 1918.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monarchy of Monaco na anglické Wikipedii.
- ↑ Prince Rainier of Monaco Dies at 81. The New York Times. 2005-04-06. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ CONAWAY, James. The Monarch Alone. Washington Post. 1984-02-17. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
- ↑ SMITH, Craig S. Monaco Adjusts to a Bachelor Prince Without Heirs. The New York Times. 2005-04-10. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Les Pouvoirs Souverains / Les Institutions / Gouvernement et Institutions / Portail du Gouvernement - Monaco. www.gouv.mc [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online.
- ↑ SMITH, Craig S. The New Prince of Monaco Confronts His Past. The New York Times. 2005-09-10. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ HODGSON, Camilla. Richest royals: This is how much money Europe's royal families get from their taxpayers. Business Insider [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CUGNAC, Chantal de Badts de; SAISSEVAL, Guy Coutant de. Petit Gotha. [s.l.]: Petit Gotha 989 s. Dostupné online. ISBN 978-2-9507974-3-8. (francouzsky) Google-Books-ID: bosNAQAACAAJ.
Související články
- Seznam panovníků Monaka
- Linie následnictví monackého trůnu
- wikt:seigneur
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu monacký kníže na Wikimedia Commons
| Monarchie | |
|---|---|
| Afrika | |
| Evropa | Andorra • Belgie • Dánsko • Lichtenštejnsko • Lucembursko • Monako • Nizozemsko • Norsko • Španělsko • Švédsko • Vatikán |
| Asie | |
| Oceánie | |
| Commonwealth realm | |
| Evropské panovnické rodiny | |
|---|---|
| Vládnoucí | |
| Nevládnoucí pretendenti | |
