Montblanský tunel

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Montblanský tunel Tunnel du Mont-Blanc Il traforo del Monte Bianco
Portál na italské straně
Základní údaje
Stát	Francie Francie Itálie Itálie
Silnice	Evropská silnice E25
Překonávaná překážka	Montblanský masiv
Zeměpisné souřadnice	45°50′48,23″ s. š., 6°55′16,97″ v. d.
1. portál	Chamonix-Mont-Blanc
2. portál	Valle d'Aosta
Provozní délka	11 611 m
Počet dopr. tubusů	1
Montblanský tunel
Výstavba
Zahájení stavby	1949, květen 1959
Poslední průraz	1962
Otevření	19. červenec 1965
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Montblanský tunel (francouzsky Tunnel du Mont-Blanc, italsky Il traforo del Monte Bianco) je tunel pod horou Mont Blanc a spojuje italské údolí d'Aosta s francouzským městem Chamonix-Mont-Blanc.

Historie

Stavba

Stavba byla zahájena v roce 1954 a dokončena v roce 1967. Tunel je dlouhý 11 600 metrů, šířka vozovky činí 7 metrů.

Požár v roce 1999

Podrobnější informace naleznete v článku Požár v tunelu Mont Blanc.

Dne 24. března 1999 došlo ke hromadnému neštěstí, jež si vyžádalo 39 mrtvých. Belgický kamion Volvo FH12 (v době nehody měl kamion najeto 103 000 km a byl asi rok starý) vezl margarín a mouku. Začalo hořet v motorovém prostoru, pravděpodobně došlo k nasátí nedopalku cigarety do sání na kabině a následné vznícení vzduchového filtru. Řidič, který jel z Francie, zabrzdil a rychle kamion opustil. Zastavily se také další nákladní i osobní automobily. Ačkoli nebyl náklad vozidla považován za hořlavý, ukázalo se, že jde naopak o velmi nebezpečnou hořlavinu. Tunelem se začal šířit hustý kouř. Řidiči jedoucí z italské strany z tunelu vycouvali. Řidiči jedoucí z francouzské strany již nemohli nastartovat vozidla, vzhledem k nedostatku kyslíku.^[1]

Záchranná akce

Tunel měl dvě odloučená záchranná a řídicí pracoviště a jedním ze zabezpečovacích zařízení byla také ventilace tunelu. Zde došlo k prvním dvěma chybám:

Zásah prováděly pouze francouzské záchranné sbory, italské o neštěstí nevěděly.
Došlo k pochybení pracovníka obsluhy ventilace. Zatímco měl zapnout odsávání, aby se z tunelu dostal kouř pryč, začal do tunelu tlačit čerstvý vzduch, čímž došlo k šíření kouře po celé délce tunelu.

Hasiči neměli možnost vjet do tunelu vozidly, protože jim vzhledem k nedostatku kyslíku zhasínaly motory. Hasiči tedy postupovali do tunelu pěšky, vybaveni dýchacími přístroji, avšak vzhledem k nulové viditelnosti museli postupovat pouze podél zdí, aby neztratili orientaci. Mnoho hasičů zachránily také bezpečnostní výklenky ve stěnách tunelu, které jsou odděleny požární přepážkou a do kterých je vháněn čerstvý vzduch. 6 hasičů se zachránilo ve výklenku číslo 17, kde zůstali uvězněni cca 7 hodin.

Důsledky

Tunel byl na tři roky uzavřen, došlo k reorganizaci záchranných složek, řídicí a záchranné pracoviště je pouze jedno. Došlo k vybavení hasičů novými technologiemi. Po znovuotevření tunelu jsou bezpečnostní opatření na vyšší úrovni.