N'Golo Kanté
N'Golo Kanté | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
N'Golo Kanté (2018) | |||||||
Osobní informace | |||||||
Datum narození | 29. března 1991 (33 let) | ||||||
Místo narození | Paříž, Francie | ||||||
Výška | 171 cm | ||||||
Klubové informace | |||||||
Současný klub | Al Ittihad | ||||||
Pozice | defensivní záložník | ||||||
Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
Reprezentace | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 14. 6. 2023 | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
N'Golo Kanté (* 29. března 1991 Paříž) je francouzský profesionální fotbalista malijského původu, který hraje na pozici defensivního záložníka za saúdský klub Al Ittihad FC. Mezi lety 2016 a 2022 odehrál také 53 utkání v dresu francouzské reprezentace, ve kterém vstřelil 2 branky. V dresu reprezentace Francie se stal roku 2018 mistrem světa.
V sezóně 2015/16 získal s Leicesterem City anglický ligový titul.[1] V následujícím roce přestoupil za 32 milionů liber do Chelsea a opět vyhrál ligu, čímž se stal prvním hráčem v poli, který vyhrál anglickou ligu v různých klubech po sobě od Erica Cantony v letech 1992 a 1993. S Chelsea vyhrál také FA Cup, Evropskou ligu, Ligu mistrů, Superpohár UEFA a Mistrovství světa klubů. Individuálně pak Kante získal dvakrát ocenění Premier League Player of the Season, dále PFA Players' Player of the Year a Hráč roku dle FWA.
Klubová kariéra
US Boulogne
Kanté se narodil v Paříži a svoji fotbalovou kariéru v akademii JS Suresnes a poté přestoupil do US Boulogne. Svého profesionálního debutu se dočkal 18. května 2012, v posledním kole druhé nejvyšší francouzské fotbalové soutěže, když v zápase proti AS Monaco nastoupil na posledních 11 minut.[2]
Další sezónu působil Kanté s Boulogne ve třetí nejvyšší soutěži, vstřelil tři góly a odehrál 37 zápasů ze 38.
SM Caen
V roce 2013 přestoupil do druholigového SM Caen. V první sezóně odehrál všech 38 ligových zápasů, vstřelil dva góly, na další dva přihrál a s Caen postoupil do Ligue 1.[3] Svůj první gól v Caen vstřelil ve svém druhém zápase sezóny proti Stade Laval, když srovnával skóre na 1:1 (výhra 2:1, celý zápas).[4]
Další sezónu Kanté musel ligový zápas proti Saint-Étienne vynechat kvůli trestu za žluté karty.[5] Caen tento zápas prohrál 0:1.[6] V sezóně 2014/15 odehrál 37 ligových zápasů, ve kterých vstřelil dva góly na pět gólů přihrál.[5] Caen v této sezóně skončil na 13. místě.
Leicester City
Dne 3. srpna 2015 přestoupil za 5,6 milionu liber do anglického klubu Leicester City, hrajícího Premier League.[7] S klubem podepsal čtyřletou smlouvu.[8] V Premier League debutoval o pět dní později, když v zápase proti Sunderlandu nahradil na posledních osm minut Jamieho Vardyho (výhra 4:2).[9] Svůj první gól vstřelil 7. listopadu 2015 proti Watfordu, když v 52. minutě otevíral skóre zápasu (výhra 2:1, celý zápas).[10] S Leicestrem City v této sezóně vyhrál titul Premier League a byl jedním ze čtyř hráčů Leicesteru, kteří byli zvoleni do PFA Team of the Year.[11]
Chelsea
Sezóna 2016/17
V červenci 2016 podepsal pětiletý kontrakt s londýnským klubem Chelsea FC a stal se druhou posilou trenéra Antonia Conteho v létě 2016.[12] Přestoupil z Leicesteru City za 32 milionů liber.[12] V dresu Blues debutoval 15. srpna na domácí půdě proti West Hamu, odehrál 90 minut a pomohl svému týmu k výhře 2:1.[13]
Dne 26. prosince 2016 byl Kanté vyhlášen časopisem L'Équipe šestým nejlepším fotbalistou světa za rok 2016.[14] 20. dubna byl Kanté podruhé za sebou zařazen do nejlepší jedenáctky Premier League.[15] Později byl také vyhlášen hráčem roku podle PFA,[16] hráčem roku dle FWA,[17] a Premier League Player of the Season.[18] Kanté se stal prvním hráčem od roku 1993, kdy Eric Cantona získal se dvěma kluby titul v anglické nejvyšší soutěži.[19] Kanté byl v říjnu 2017 nominován na Ballon d'Or.[20]
Sezóna 2017/18
S Chelsea v roce 2018 vyhrál také FA Cupu, když 19. května odehrál celé finálové utkání proti Manchesteru United. Stanice BBC Sport mu udělila cenu pro muže zápasu.[21]
Sezóna 2018/19
Dne 23. listopadu 2018 podepsal v Chelsea novou pětiletou smlouvu a stal se nejlépe placeným hráčem Chelsea.[22] Přestože nebyl Kanté zcela fit, nastoupil ve finále Evropské ligy 2018/19 proti Arsenalu a svým výkonem pomohl Chelsea k výhře 4:1.[23][24]
Sezóna 2019/20
Kvůli zranění kotníku byl téměř měsíc na začátku sezóny 2019/20 mimo hru.[25] Kanté odehrál své 150. utkání v dresu Chelsea 23. listopadu, v zápase proti Manchesteru City skóroval, nicméně Blues utkání prohráli 1:2.[26]
Sezóna 2020/21
Své 200. utkání v Chelsea odehrál 23. února 2021, kdy Chelsea porazila Atlético Madrid v osmifinále Ligy mistrů.[27][28] Kanté byl jedním z klíčových hráčů týmu Thomase Tuchela, se kterým v 29. května Portu zvítězil ve finále Ligy mistrů proti Manchesteru City.[29] Kanté byl po svém výkonu ve finále mnohými řazen mezi největší kandidáty na zisk Zlatého míče 2021.[30][31] Kanté byl 26. srpna 2021 vyhlášen nejlepším záložníkem sezóny podle UEFA, ale v anketě Fotbalista roku podle UEFA skončil na druhém místě za svým spoluhráčem Jorginhem.[32] 8. října 2021 byl Kanté jedním z pěti hráčů Chelsea zařazených na finální třicetičlenný seznam kandidátů na Zlatého míče 2021, skončil na 5. místě.[33]
Sezóna 2021/22
13. února 2022 pomohl Chelsea k prvnímu triumfu na mistrovství světa klubů, když ve finále zvítězili 2:1 nad Palmeiras.[34]
Sezóna 2022/23
Kanté se v srpnu 2022 zranil v závěru derby proti Tottenhamu (2:2) při nevinně vyhlížejícím pohybu a odkulhal ze hřiště. Chelsea měl chybět minimálně několik týdnů.[35] Kantého zdravotní situace se však nezlepšila, v říjnu neodcestoval s Chelsea do Itálie k utkání Ligy mistrů proti AC Milán kvůli špatné reakci na tréninkovou zátěž.[36] Na konci října Kanté oznámil, že kvůli svému zranění přijde o mistrovství světa.[37]
Kanté se po vleklém zranění vrátil do kolektivního tréninku až na konci února 2023.[38] V základní sestavě Chelsea se poprvé od zranění Kanté objevil 4. dubna 2023. V květnu si však na tréninku přivodil zranění třísel, a přišel tak o zbývající část sezóny.[39]
Al-Ittihad
V létě 2023 se N’Golo Kanté přesunul do Saúdské Arábie jako volný hráč z Chelsea. Kanté zamířil do Al Ittihadu, kde bude pobírat plat 100 milionů eur (2,38 miliardy korun) ročně. V saúdskoarabském klubu se Francouz připojí po bok svého krajana Karima Benzemy.[40]
Reprezentační kariéra
V A-mužstvu Francie debutoval 25. 3. 2016 v přátelském utkání v Amsterdamu proti reprezentaci Nizozemska (výhra 3:2).[41] Trenér Didier Deschamps jej vzal na domácí EURO 2016, kde Francouzi podlehli ve finále Portugalsku.[42] Didier Deschamps jej vzal i na Mistrovství světa 2018, kde odehrál všech 7 zápasů a stal se mistrem světa.
Kanté vynechal Mistrovství světa v roce 2022 kvůli zranění hamstringu.[43]
Góly v reprezentaci
Datum | Soutěž (kolo) | Zápas | Skóre (minuta) | Výsledek | |
---|---|---|---|---|---|
1 | 29. 3. 2016 | Přátelské utkání | Francie – Rusko | 1:00(8.) | 4:2 |
Úspěchy
- Tým roku Premier League podle PFA – 2015/16,[44] 2016/17[45]
- Tým roku podle UEFA – 2018[46]
- Sestava sezóny Ligy mistrů UEFA – 2020/21[47]
- Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2015/16,[48] 2016/17[49]
Styl hry
Herním stylem bývá přirovnáván ke krajanovi Claude Makélélému, sám se však připodobňuje k Lassanu Diarrovi.[50]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku N'Golo Kanté na anglické Wikipedii.
- ↑ ČERMÁK, David. Vardy, Mahriz a zbytek party kapitána Morgana. Znáte anglické mistry?. iDNES.cz [online]. 2016-05-03 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Boulogne vs. Monaco - 18 May 2012 - Soccerway. int.soccerway.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ N'Golo Kanté - Stats 13/14. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Stade Lavallois - SM Caen, Aug 9, 2013 - Ligue 2 - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b N'Golo Kanté - Stats 14/15. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AS Saint-Étienne - SM Caen, Sep 13, 2014 - Ligue 1 - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Arsenal raid Leicester for highly-rated scout who helped sign Riyad Mahrez and N'Golo Kante. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Leicester make double signing. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky)
- ↑ Leicester City - Sunderland AFC, Aug 8, 2015 - Premier League - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Leicester City 2-1 Watford. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky)
- ↑ Leicester and Spurs dominate PFA team. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky)
- ↑ a b N'Golo Kante seals £32m transfer from Leicester to Chelsea. Sky Sports [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chelsea 2-1 West Ham United. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky)
- ↑ Les 100 meilleurs joueurs de l'année 2016. L'Équipe. 26. prosince 2016. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona
{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Spurs & Chelsea dominate PFA team. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky)
- ↑ VERSCHUEREN, Gianni. N'Golo Kante Named 2017 PFA Player of the Year over Eden Hazard, Others. Bleacher Report [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EDITOR, F. W. A. N’Golo Kante is Footballer of the Year – Football Writers' Association [online]. 2017-05-08 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kante honoured to win EA SPORTS Player of the Season. www.premierleague.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ N'Golo Kanté's neúnavný drive takes him to historic title double. The Guardian. 14. května 2017. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Kanté v boji o Zlatý míč. www.chelseafc.com. Chelsea F.C., 9. října 2017. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Chelsea 1-0 Manchester United [online]. 19. května 2018. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ FIFIELD, Dominic. Maurizio Sarri says Christian Eriksen is a player he ‘likes very much’. The Guardian. 2018-11-23. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ CAREY, Liam Twomey and Mark. Kante's renaissance: How Tuchel restored him to role he starred in under Ranieri and Conte. The Athletic [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Five interesting things about the 2021 Champions League final. www.chelseafc.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chelsea team news: N'Golo Kante ruled out of Wolves and Valencia clashes | Goal.com. www.goal.com [online]. 2019-09-13 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Man City beat Chelsea to go third. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky)
- ↑ https://twitter.com/chelseafc/status/1364528878295916545. Twitter [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ PASZTOR, David. Kanté reaches 200 Chelsea appearances as Azpilicueta closes in on Top 10 all-time. We Ain't Got No History [online]. 2021-02-24 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UEFA.COM. Man City-Chelsea | UEFA Champions League 2020/21 Final. UEFA.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Halfway through 2021, N'Golo Kante deserves the Ballon d'Or. MARCA [online]. 2021-05-30 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PASZTOR, David. It’s time to give N’Golo Kanté the Ballon d’Or. We Ain't Got No History [online]. 2021-05-30 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jorginho wins Uefa Player of the Year. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky)
- ↑ DEBONO, Matt. Official: Five Chelsea Players Among 30-Man Ballon d'Or Shortlist. The Transfer Room: Football News, Analysis, and More [online]. 2021-10-08 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mistrovství světa klubů: Chelsea se stala osmým vítězem Ligy mistrů. www.uefa.com. 12. února 2022. Dostupné online [cit. 12. února 2022]. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Kanté bude chybět Chelsea několik týdnů kvůli zranění stehenního svalu. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Kanté zůstává na marodce Chelsea, nehraje už dva měsíce. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Kantého návrat je v nedohlednu, záložník přijde o mistrovství světa. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ STEINBERG, Jacob. Chelsea’s N’Golo Kanté returns to training as club target new deal. The Guardian. 2023-02-21. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ SMITH, Dom. Lampard explains Kante absence as Chelsea suffer major injury blow. Evening Standard [online]. 2023-05-13 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Al-Ittihad získá po Benzemovi další zvučnou posilu, dotahuje se přestup Kantého. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Netherlands - France, Mar 25, 2016 - International Friendlies - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOHNSON, Jonathan. Dimitri Payet's Romania Stunner Boosts France's Confidence in Opening Euro Win. Bleacher Report [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ France’s 2018 star N’Golo Kante to miss Qatar World Cup. The Hindu. 2022-10-19. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0971-751X. (anglicky)
- ↑ PFA awards: Leicester and Spurs dominate Premier League team. BBC Sport [online]. 2016-04-21 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PFA teams of the year: Chelsea and Tottenham dominate Premier League XI. BBC Sport [online]. 2017-04-20 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UEFA.com fans' Team of the Year 2018 revealed. UEFA.com [online]. UEFA, 2019-01-11, rev. 2020-01-15 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UEFA Champions League Squad of the Season. UEFA.com [online]. UEFA, 2021-05-31 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Das ist das ESM-Team der Saison. kicker.de [online]. 2016-06-06 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ESM-Top-Elf: Ein einziger Profi des FC Bayern München in Europas Elite. Abendzeitung [online]. 2017-06-12 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ MILLER, Max. Kante reminds Chelsea legend Ballack of Makelele [online]. 2016-08-19 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu N'Golo Kanté na Wikimedia Commons
- Profil hráče na soccerway.com (anglicky)
- Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
- Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu Archivováno 18. 8. 2018 na Wayback Machine., eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
Francouzská fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy 2016 | ||
---|---|---|
1 Hugo Lloris (C) • 2 Christophe Jallet • 3 Patrice Evra • 4 Adil Rami • 5 N'Golo Kanté • 6 Yohan Cabaye • 7 Antoine Griezmann • 8 Dimitri Payet • 9 Olivier Giroud • 10 André-Pierre Gignac • 11 Anthony Martial • 12 Morgan Schneiderlin • 13 Eliaquim Mangala • 14 Blaise Matuidi • 15 Paul Pogba • 16 Steve Mandanda • 17 Lucas Digne • 18 Moussa Sissoko • 19 Bacary Sagna • 20 Kingsley Coman • 21 Laurent Koscielny • 22 Samuel Umtiti • 23 Benoît Costil • Trenér Didier Deschamps |
Francouzská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018 | ||
---|---|---|
1 Hugo Lloris - • 2 Benjamin Pavard • 3 Presnel Kimpembe • 4 Raphaël Varane • 5 Samuel Umtiti • 6 Paul Pogba • 7 Antoine Griezmann • 8 Thomas Lemar • 9 Olivier Giroud • 10 Kylian Mbappé • 11 Ousmane Dembélé • 12 Corentin Tolisso • 13 N'Golo Kanté • 14 Blaise Matuidi • 15 Steven N'Zonzi • 16 Steve Mandanda • 17 Adil Rami • 18 Nabil Fekir • 19 Djibril Sidibé • 20 Florian Thauvin • 21 Lucas Hernández • 22 Benjamin Mendy • 23 Alphonse Areola • Trenér Didier Deschamps |
Liga mistrů UEFA 2020/2021 – Chelsea FC | |
---|---|
Brankář | |
Hráči | César Azpilicueta – • Thiago Silva • Antonio Rüdiger • Reece James • Ben Chilwell • Jorginho • N'Golo Kanté • Kai Havertz • Mason Mount • Timo Werner • Marcos Alonso • Andreas Christensen • Kurt Zouma • Emerson • Christian Pulišić • Mateo Kovačić • Callum Hudson-Odoi • Hakim Zijach • Billy Gilmour • Olivier Giroud |
Hlavní trenér |
Evropská liga UEFA 2018/2019 – Chelsea FC | |
---|---|
Brankář | |
Hráči | César Azpilicueta – • Antonio Rüdiger • Marcos Alonso • Davide Zappacosta • Gary Cahill • Andreas Christensen • David Luiz • Emerson • Ethan Ampadu • Jorginho • N'Golo Kanté • Ross Barkley • Eden Hazard • Pedro • Ruben Loftus-Cheek • Mateo Kovačić • Callum Hudson-Odoi • Willian • Gonzalo Higuaín • Olivier Giroud |
Hlavní trenér |
Premier League 2015/2016 – Leicester City FC | |
---|---|
Brankář | |
Hráči | Danny Drinkwater • Wes Morgan • Robert Huth • Jamie Vardy • Andy King • Marc Albrighton • Daniel Amartey • N'Golo Kanté • Jeffrey Schlupp • Danny Simpson • Liam Moore • Andrej Kramarić • Šindži Okazaki • Demarai Gray, Gary Taylor-Fletcher • Leonardo Ulloa • Nathan Dyer • Rijád Mahriz • Marcin Wasilewski • Christian Fuchs • Yohan Bénalouane • Mark Schwarzer • Gökhan Inler • Jacob Blyth • Joe Dodoo • Harry Panayiotou • André Olukanmi • Jonny Maddison • Ritchie De Laet |
Hlavní trenér |
Premier League 2016/2017 – Chelsea FC | |
---|---|
Brankář | |
Hráči | Marcos Alonso • Cesc Fàbregas • Kurt Zouma • Nathan Aké • N'Golo Kanté • Eden Hazard • Pedro • Ruben Loftus-Cheek • Victor Moses • Kenedy • Diego Costa • Nemanja Matić • Willian • Michy Batshuayi • Gary Cahill • John Terry • César Azpilicueta • Nathaniel Chalobah • David Luiz • Ola Aina • Charly Musonda • Dominic Solanke |
Hlavní trenér |
Hráč roku dle FWA | |
---|---|
1948: Stanley Matthews • 1949: Johnny Carey • 1950: Joe Mercer • 1951: Harry Johnston • 1952: Billy Wright • 1953: Nat Lofthouse • 1954: Tom Finney • 1955: Don Revie • 1956: Bert Trautmann • 1957: Tom Finney • 1958: Danny Blanchflower • 1959: Syd Owen • 1960: Bill Slater • 1961: Danny Blanchflower • 1962: Jimmy Adamson • 1963: Stanley Matthews • 1964: Bobby Moore • 1965: Bobby Collins • 1966: Bobby Charlton • 1967: Jack Charlton • 1968: George Best • 1969: Tony Book a Dave Mackay • 1970: Billy Bremner • 1971: Frank McLintock • 1972: Gordon Banks] • 1973: Pat Jennings • 1974: Ian Callaghan • 1975: Alan Mullery • 1976: Kevin Keegan • 1977: Emlyn Hughes • 1978: Kenny Burns • 1979: Kenny Dalglish • 1980: Terry McDermott • 1981: Frans Thijssen • 1982: Steve Perryman • 1983: Kenny Dalglish • 1984: Ian Rush • 1985: Neville Southall • 1986: Gary Lineker • 1987: Clive Allen • 1988: John Barnes • 1989: Steve Nicol • 1990: John Barnes • 1991: Gordon Strachan • 1992: Gary Lineker • 1993: Chris Waddle • 1994: Alan Shearer • 1995: Jürgen Klinsmann • 1996: Eric Cantona • 1997: Gianfranco Zola • 1998: Dennis Bergkamp • 1999: David Ginola • 2000: Roy Keane • 2001: Teddy Sheringham • 2002: Robert Pirès • 2003: Thierry Henry • 2004: Thierry Henry • 2005: Frank Lampard • 2006: Thierry Henry • 2007: Cristiano Ronaldo • 2008: Cristiano Ronaldo • 2009: Steven Gerrard • 2010: Wayne Rooney • 2011: Scott Parker • 2012: Robin van Persie • 2013: Gareth Bale • 2014: Luis Suárez • 2015: Eden Hazard • 2016: Jamie Vardy • 2017: N'Golo Kanté • 2018: Mohamed Salah • 2019: Raheem Sterling • 2020: Jordan Henderson • 2021: Rúben Dias • 2022: Mohamed Salah • 2023: Erling Haaland |