Národní památník na Vítkově

Národní památník na Vítkově
Údaje o muzeu
Stát	Česko Česko
Město	Praha
Adresa	Vítkov
Založeno	1929–1933
Zaměření	Vojenství
Původní účel budovy	Památník
Vyhledávané exponáty	Vojenská technika
Kód památky	11742/1-1328 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Zeměpisné souřadnice	50°5′17,88″ s. š., 14°26′57,84″ v. d.
Webové stránky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Národní památník na Vítkově je prvorepublikový funkcionalistický památník, jehož hrubá stavba byla postavena v letech 1929–1933^[1] na vrchu Vítkově v Praze podle projektu Jana Zázvorky.

Práce na památníku byly započaty v roce 1929 a hrubá stavba byla dokončena o čtyři roky později v roce 1933. Úplně dokončena byla v roce 1938. K slavnostnímu otevření k 20. výročí republiky již nedošlo. Hlavním účelem mělo být uctění památky československých legionářů a československého odboje v období první světové války (1914–1918).

Rozšířen byl v letech 1946–1949. Mezi lety 1954–1962 zde bylo umístěno mauzoleum Klementa Gottwalda. Nyní jsou v památníku uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a z dukelské operace. Zároveň byla v památníku instalována expozice Křižovatky české a československé státnosti. Součástí památníku je i bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od sochaře Bohumila Kafky.

Historie kopce

Husité na Vítkově zaznamenali pod vedením Jana Žižky z Trocnova válečný úspěch: 14. července 1420 zde v bitvě na Vítkově porazili křižácké vojsko. Už tehdy se kopec zhruba sto let jmenoval Vítkov. Pojmenován byl po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který zde měl vinici. Nejstarší doložená zpráva o kopci nad pražským Žižkovem pochází už z roku 1041.

Národní památník

Idea národního památníku, který by na rozdíl od dosavadních připomenutí porážek demonstroval hrdost a odvahu českého národa, měla zpočátku ryze lokální charakter. V létě 1882 byl z iniciativy několika set místních občanů založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova na vrchu Žižkově a nebýt budovatelského étosu nové Československé republiky, mohlo být všechno úplně jinak. Velkolepou nekropoli synů národa, legionářů a osvoboditelů, měla socha Jana Žižky z Trocnova pouze otevírat. Památník byl jako Památník národního osvobození vystavěn v letech 1929–1933. Za druhé světové války zde bylo skladiště wehrmachtu, památník byl v té době poničen. Po Únoru 1948 byl památník využit k propagaci komunistického režimu. Byli zde pohřbíváni významní představitelé komunistické strany. V roce 1953 zde bylo otevřeno mauzoleum Klementa Gottwalda, které bylo v roce 1962 zrušeno a Gottwaldovo tělo bylo zpopelněno. Urna s popelem zde byla uložena v kamenném sarkofágu. Po sametové revoluci byly ostatky členů komunistické strany odvezeny a pohřbeny ve společném hrobě na Olšanských hřbitovech.

V nově rekonstruovaném památníku se nachází stálá expozice Křižovatky české a československé státnosti, která zachycuje historické okamžiky od vzniku Československa v roce 1918, dále podepsání mnichovské dohody v roce 1938 a období Protektorátu Čechy a Morava, komunistický převrat roku 1948, invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následnou federalizace Československa, pád komunismu stejně jako zánik Československa roku 1992. K dispozici je také vyhlídka na střeše hlavní budovy.

Hrob Neznámého vojína

Hrob Neznámého vojína byl původně provizorně zřízen na Staroměstské radnici; zde byly roku 1922 uloženy ostatky bojovníka z bitvy u Zborova. Po roce 1939 se stal místem odporu proti nacistické okupaci; roku 1941 byl hrob nacisty zničen a ostatky odvezeny a zpopelněny.

Po skončení druhé světové války bylo rozhodnuto o zřízení hrobu neznámého vojína na Vítkově. Sovětské úřady však nedaly souhlas k převezení ostatků od Zborova, místo něj zde byl 9. října 1949 pohřben padlý voják Karpatsko-dukelské operace. Hrob v prostoru před jezdeckou sochou kryje šikmá žulová deska s nápisem Sláva hrdinům padlým za vlast. Od 8. května 2010 jsou v hrobu neznámého vojína uloženy také nově exhumované ostatky jednoho ze zborovských padlých, což byl původní úmysl během výstavby památníku za první republiky.^[1]

Žižkova socha

Obvykle se traduje, že Žižkova socha je třetí největší bronzová jezdecká socha na světě.^[2] Podle zdroje vztahujícího se k roku 2013 je až šestá v pořadí.^[3]

Na Žižkovu sochu si Vítkov musel počkat: po třech soutěžích stále nespokojený sbor porotců přímo oslovil tři sochaře starší generace: Ladislava Šalouna, Jana Mařatku a Bohumila Kafku. Klasicky koncipovaný návrh jezdecké sochy, který nakonec v roce 1931 skicoval Bohumil Kafka, se stal předlohou pro monumentální bronzovou sochu. Kafkovy deníky, které si pečlivě vedl, přibližují snahu o dokonalost a historickou věrnost. V konzultacích se sochařem se vystřídali historikové i hipologové: kůň-model byl vybrán ze státních hřebčinců. Vzrušené diskuse se mimo jiné týkaly toho, zda by Žižka neměl mít v ruce bibli, zda by neměl mít raději napřaženou ruku, jak mu mají vlát vlasy atd. Kafka dokončil sádrový model v listopadu 1941, autor krátce po dokončení modelu zemřel. Odlita byla až po osvobození a odhalena na výroční den bitvy na Vítkově, tedy 14. července 1950. Socha váží 16,5 tuny, je vysoká 9 metrů, dlouhá 9.6 metrů,^[1] skládá se ze 120 bronzových částí a téměř 5000 šroubů. V letech 2010 až 2011 byla restaurována.^[4]

Další sochařská výzdoba

Na průčelí podstavce jezdecké sochy byl instalován původní velký československý státní znak, který pro tento účel vytvořil Otakar Španiel, tento znak byl v roce 1962 nahrazen novým socialistickým státním znakem ČSSR. V roce 1997 sem pak byla instalována kopie původního československého státního znaku Otakara Španiela (autoři kopie:Vladimír Oppl a Martin Ceplecha).

V prostoru za jezdeckou sochou se nachází velká bronzová vrata vstupní brány do památníku Josefa Malejovského, která jsou ozdobena reliéfy, z nichž část je věnována výjevům z doby husitského hnutí.

V kapli padlých je instalována socha Raněný od Jana Štursy, kde umělec reagoval na vlastní zážitky z první světové války. Umělecky zhotovený svícen je dílem Jaroslava Horejce.

Na východní straně budovy (za památníkem) se nachází velká nefunkční fontána Karla Štipla, která je tvořena dvěma kruhovými mísami nad sebou, ty jsou postaveny uprostřed kruhové nádrže. Zdobena je plastikami, které jsou doplněny soustavou trysek. U fontány byla postavena dvě sousoší. První sousoší Karla Pokorného z roku 1962 představuje alegorii Vítězství (v roce 1967 jej dokončil Jiří Dušek). Druhé sousoší Karla Lidického z let 1964–1972 bylo pojmenováno vzletně Šťastná budoucnost.

• 
  Žižka na koni
• 
  Pohled do velkého sálu památníku

Výstavba památníku

Při stavbě památníku bylo ve zcela mimořádné míře použito přírodního kamene, hlavně žul a mramorů domácího původu. Architektonické řešení památníku zpracoval Jan Zázvorka a jeho uměleckou výzdobu měli na starosti autoři: Vincenc Beneš, Josef Malejovský, Otakar Nejedlý, Karel Štípl, Otakar Švec, Jan Štursa, Max Švabinský a další.

Budova je orientována na ose kopce Vítkova, zhruba východo-západním směrem, délka 143 metrů, šířka 27,6 metrů a výška 31,5 metrů.

Chronologický přehled vývoje památníku

• 1882 – založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova
• 1907 – město daruje pozemek
• 1914 – první architektonická soutěž
• 1923 a 1927 – další soutěže
• 1931 – vybrán návrh B. Kafky na jezdeckou sochu
• 1950 – odhalena socha
• 1954–1962 – mauzoleum K. Gottwalda
• 1990 – odstraněny ostatky významných členů KSČ
• od 1990 – hledání dalšího využití
• červen 2007 – ohlášen záměr využití památníku Národním muzeem pro expozici dějin české a československé státnosti, otevření 28. října 2009
• únor 2012 – v podzemí budovy byla otevřena nová expozice Národního muzea s názvem Laboratoř moci

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní památník na Vítkově na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Národní památník na Vítkově
• Národní muzeum – domovská stránka památníku
• Co zažil vrch Vítkov po roce 1945. Archiv ČT24. Vyrobeno 2022

• Dokument Mauzoleum Klementa Gottwalda