Novoměstská radnice

Novoměstská radnice
Novoměstská radnice
Základní informace
Sloh	gotika
Architekt	Martin Friček
Výstavba	1377–1398, 1411
Přestavba	1743
Stavebník	Karel IV.
Poloha
Adresa	Praha, Česko Česko
Ulice	Karlovo náměstí a Vodičkova
Souřadnice	50°4′41″ s. š., 14°25′17″ v. d.

Další informace
Rejstříkové číslo památky	11723/1-1202 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Novoměstská radnice (německy: Neustädter Rathaus) patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám na Novém Městě pražském, jež byly vybudovány v době panování Karla IV. Přáním panovníka bylo, aby se Karlovo náměstí (tehdejší Dobytčí trh), stalo nejen významným obchodním střediskem, ale i důstojným protějškem náměstí Staroměstského. To byl také důvod, proč Novoměstská radnice měla vynikat výstavností. Gotická budova radnice se nachází na rohu Vodičkovy ulice a severního průčelí Karlova náměstí v Praze 2.

Výstavba

Novoměstskou radnici tvoří několik budov a jejich výstavba probíhala postupně, po etapách. Nejstarší část stavby je východní křídlo (Vodičkova ulice), jeho stavba probíhala v letech 1377–1398. Po roce 1411 bylo pod vedením Martina Frička a mistra Kříže stavěno křídlo jižní s průčelím na Karlovo náměstí. Z těchto let (1411–1418) je v přízemí hlavního jižního křídla dochován dvojlodní sál o šesti klenutých polích, nesených dvěma válcovitými pilíři a zabírá plochu téměř celého křídla. Obnoven je ve své původní renesanční podobě. Síň je 23 metrů dlouhá, 11 metrů široká a výška stropů síně je 7 metrů.

Dominanta Novoměstské radnice, radniční věž, byla založena roku 1451 a je umístěna v jihovýchodním nároží (tvoří roh Vodičkovy ulice a Karlova náměstí). Stavba věže probíhala v letech 1452–1456. Vysoká je 70 metrů a na její vrchol vede 212 schodů. Má šest podlaží. Přízemí věže sloužilo jako věznice. V prvním patře je umístěna gotická, později barokně upravená kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava. Kaple sloužila také jako poslední útočiště odsouzeným na smrt. Na stěně je freska s námětem Práva a Spravedlnosti. Nejvyšší patro sloužilo jako byt hlásného.

Střecha a ochoz věže jsou z let 1722–1725. V letech 1520–1526 bylo Benediktem Riedem renesančně upraveno jižní křídlo a hlavní průčelí (tuto podobu s vysokými štíty má průčelí dnes). Po požáru v roce 1559 bylo postaveno křídlo západní a severní a Bonifácem Wohlmutem renesančně upraveno i křídlo východní (Vodičkova ul.), v němž zůstala (v 1. patře) zachována původní rozsáhlá gotická síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách. Po těchto rekonstrukcích a dostavbách byl rozsahově vývoj radnice dokončen: vznikla budova se čtyřmi křídly, arkádovým dvorem a s věží v jihovýchodním nároží.

Historie

Jako správní budova sloužila Novoměstská radnice do roku 1784. V tomto roce, za panování Josefa II., došlo ke sjednocení čtyř pražských měst a veškerá správa města se soustředila do Staroměstské radnice. Budova Novoměstské radnice se změnila v sídlo kriminálního soudu, kancelářské prostory a žalář. Pro tyto potřeby byla v letech 1806–1811 podle projektu Karla Schmita část radnice přestavěna v empírovém slohu. V přízemním vězení (mimo jiné) pobývali: vůdce rebelujících Chodů Jan Sladký Kozina, účastníci revoluce z roku 1848, a v roce 1894 zde probíhal proces s příslušníky pokrokové mládeže sdružených ve spolku Omladina. Po mnoha dostavbách, přestavbách a opravách – do věže roku 1559 dokonce udeřil blesk a radnice byla poničena požárem a i báň věže byla později poničena bouří – se o rekonstrukci (v letech 1905–1906) do původního stavu pokusili Antonín Wiehl a Kamil Hilbert (mimochodem jeden ze stavitelů chrámu svatého Víta ve 20. století).

Na hlavním průčelí do Karlova náměstí došlo k obnově velkých sdružených renesančních oken do hlavního sálu a renesančních štítů. V letech 1958–1959 probíhala první novodobá úprava, kdy byla v přízemní gotické síni vybudována obřadní svatební síň pro obvod Prahy 2. V roce 1962 byla radnice prohlášena za národní kulturní památku. Další rozsáhlá rekonstrukce probíhala podle projektu Václava Girsy v 80. a 90. letech 20. století (1976–1996) a prostory byly upraveny pro potřeby OÚ Praha 2. Při rekonstrukci věže byla odstraněna pamětní deska klubu Omladinářů–devadesátníků, umístěna na radnici v roce 1928 k 10. výročí vzniku Československa.^{[pozn. 1]}

První pražská defenestrace

Podrobnější informace naleznete v článku Pražská defenestrace (1419).

V souvislosti s Novoměstskou radnicí se nelze nezmínit o první pražské defenestraci. V neděli 30. července 1419, po kázání Jana Želivského v chrámu Panny Marie Sněžné, se dav, vedený Želivským, právě před Novoměstskou radnicí dožadoval propuštění vězněných stoupenců přijímání podobojí. Není jisté, jak celá událost proběhla a co přesně ji vyprovokovalo (skutečností je, že na ranní kázání Jana Želivského se mnoho stoupenců dostavilo ozbrojeno), nicméně výsledek je všeobecně znám: někteří konšelé byli po útoku na radnici vyhozeni okny a ubiti. Tato brutální a krvavá událost stála na počátku období, které dnes nazýváme husitské války. O několik let později se Janu Želivskému stala osudnou radnice jiná, a to Staroměstská, do které byl vlákán a zavražděn.

V roce 1483 se zde odehrála i druhá pražská defenestrace. Ta se obešla bez újmy.

Zajímavost

Poté, co Novému Městu bylo povoleno pořádání pravidelných trhů, byla radnice opatřena pražským loktem, který je možno nalézt na průčelí východního křídla (Vodičkova ulice). Jedná se o délkovou míru, činí 591,4 mm.

Poštovní adresa

Novoměstská radnice, Karlovo náměstí 23, Praha 2 – Nové Město

Odkazy

Poznámky

↑ Text originální pamětní desky: „NOVOMĚSTSKÁ RADNICE BYLA VYSTAVĚNA JAKO SPRÁVNÍ A SOUDNÍ DŮM NOVÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO BRZY PO JEHO ZALOŽENÍ R. 1348 KARLEM IV., OTCEM VLASTI. DNE 30. ČERVCE^[zdroj⁠?] 1419 ZMOCNIL SE JÍ ČESKÝ LID, KDYŽ SMETL NĚMECKÉ KONŠELY Z JEJÍCH OKEN PRO POHANU HUSITSKÉHO PROCESÍ, VEDENÉHO JANEM ŽELIVSKÝM A POSTAVIL SE DO SLUŽEB ČESKÝCH IDEÁLŮ. ROKU 1518 PRO POSILU PRAHY A ČESKÝCH MĚST PODŘÍDILA SE STAROMĚSTSKÉ RADNICI, KDYŽ SE VŮLÍ MĚŠŤANSTVA SPOJILO STARÉ A NOVÉ MĚSTO. AVŠAK FERDINAND I. HABSBURSKÉHO RODU R. 1528 JEDNOTU ZRUŠIL A NA VĚČNÉ ČASY ZAKÁZAL. R. 1547 ZÚČASTNILA SE PROTI NĚMU POVSTÁNÍ A BYLA TĚŽCE POTRESTANÁ, AVŠAK NECHYBĚLA ANI VE VZPOUŘE PROTI HABSBURKŮM R. 1618-1620. PO BITVĚ NA BÍLÉ HOŘE NAPLNILA SE VĚZNI. PĚT Z NICH BYLO ODVEZENO K POPRAVĚ 21. ČERVNA 1621. POTOM BYLA ODCIZENA NÁRODU A R. 1784 SPOJENÍM PRAŽSKÝCH MĚST POZBYLA I DÁVNÉHO URČENÍ, JSOUC SÍDLEM C.K. TRESTNÍHO SOUDU. STALA SE VĚZENÍM, V NĚMŽ TRPĚLI MNOZÍ VLASTENCI, BOJUJÍCÍ ZA SVOBODU NÁRODA PŘED ROKEM 1848 I PO NĚM. V 60TÝCH AŽ 80TÝCH LETECH 19. STOL. VĚZNILA POLITICKÉ VŮDCE, NOVINÁŘE I PRŮKOPNÍKY DĚLNICKÉHO HNUTÍ. R. 1893 PROCES OMLADINY DAL JÍ POVĚST PAŘÍŽSKÉ BASTILY ČESKÉ VŮLE NEZLOMILA.^[ujasnit] STATEČNÁ SRDCE NAPLŇOVALA HNĚVEM A VZDOREM, Z NĚHOŽ SE ZRODIL 28. ŘÍJNA 1918 SVOBODNÝ ČESKOSLOVENSKÝ STÁT. VĚNOVÁNO POLITICKÝM KLUBEM OMLADINÁŘŮ DEVADESÁTNÍKŮ V PRAZE V JUBILEJNÍM ROCE DESETILETÉHO VÝROČÍ OBNOVY NAŠEHO STÁTU ROKU 1928.“
Text zrevidované desky: „NOVOMĚSTSKÁ RADNICE NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA. POSTAVENA V 2.POLOVINĚ 14. A V 1. POLOVINĚ 15. STOLETÍ, VĚŽ Z LET 1452-56. PO R.1781 PŘEMĚNĚNA V SOUDNÍ BUDOVU, V ROCE 1905 UPRAVENA PODLE PŮVODNÍ PODOBY ARCH. KAMILEM HILBERTEM. V DOBĚ HUSITSKÉHO HNUTÍ DNE 30.7.1419 DOŠLO V NÍ K DEFENESTRACI NOVOMĚSTSKÝCH KONŠELŮ. R.1609 KONÁN TU STAVOVSKÝ SNĚM, JENŽ DONUTIL CÍSAŘE RUDOLFA II. K POTVRZENÍ MAJESTÁTU ZA NÁBOŽENSKOU SVOBODU.“^[1]

Reference

↑ Pamětní desky v Praze - Novoměstská radnice

Literatura

Hora-Hořejš, Petr: Toulky Českou minulostí, II, 1997, ISBN 80-7214-014-0
Hrubeš, Josef: Novoměstská radnice, Karlovo náměstí, 2000, ISBN 80-86098-14-1
Václav Ledvinka, Jiří Pešek: Praha, 2000, ISBN 80-7106-320-7
PLATOVSKÁ, Marie. Novoměstská radnice, Budova bývalého c. k. trestního soudu. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 69–73.
Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura : významné stavby jedenácti století, Praha, 1991, ISBN 80-900209-6-8
VLČEK, Pavel. Podskalská celnice zv. Výtoň. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 74–76.