Obyvatelstvo Číny

Obyvatelstvo Čínské lidové republiky poukazuje na velkou populaci s relativně malým podílem mládeže, částečně způsobeným čínskou politikou jednoho dítěte, díky čemuž se nachází na počátku nevyhnutelné populační deprese. Čína si dlouho dobu držela pozici státu s nejvíce obyvateli na světě, v roce 2023 ji však předstihla Indie.

Populace

Historická populace

Populace Číny se během dynastie Chan pohybovala mezi 30 miliony a 86 miliony. Po pádu dynastie Chan populace zůstala na počtu okolo 50 milionů až do příchodu říše Tchang, během které se počet obyvatel v průběhu 200 let zvýšil ze 45 milionů na 80 milionů. Na začátku vlády dynastie Sung populace dosáhla 100 miliónů.

Po období dynastie Ming a brzkém období říše Čching se populace zvýšila ze 100 milionů ke 150 milionům do zhruba roku 170.

V období mezi lety 1749 a 1851 se počet obyvatel za jedno století zdvojnásobil. V letech 1960–2015 počet obyvatel vzrostl na téměř 1,4 miliardy (1 miliardu překročila v roce 1982. Pod vládou Mao Ce-tunga svou populaci Čína téměř zdvojnásobila - z 540 milionů v roce 1949 na 969 milionů v roce 1979. Tento růst byl se zavedením politiky jednoho dítěte v roce 1979 zpomalen.^[1]

V roce 2019 činila čínská populace 1,418 miliardy, největší ze všech zemí na světě. Podle sčítání lidu v roce 2010 bylo 91,51 % obyvatel Chanů a 8,49 % menšin. Růst čínské populace byl tehdy pouze 0,59 % a řadil ji na 159. místo na světě.

Etnické skupiny

Čínská lidová republika (ČLR) oficiálně uznává 56 různých etnických skupin, z nichž největší část tvoří Chanové - 91,51 % celkového počtu obyvatel v roce 2010. Etnické menšiny ve stejném roce představovaly 8,49 % nebo 113,8 milionu obyvatel Číny. Etnické menšiny zaznamenaly tak vyšší tempo růstu než většina obyvatel Chanů, protože nespadají pod politiku jednoho dítěte. Jejich podíl populace v Číně vzrostl z 6,1 % v roce 1953 na 8,04 % v roce 1990, 8,41 % v roce 2000 a 8,49 % v roce 2010. Mezi velké etnické menšiny (údaje podle sčítání lidu v roce 2000) patří Čuangové (16 milionů, 1,28 %), Mandžuové (10 milionů, 0,84 %), Ujgurové (9 milionů, 0,78%), Chuejové (9 milionů, 0,71 %), Miaové (8 milionů, 0,71 %), Iové (7 milionů, 0,61 %), Tujia (5,75 milionu, 0,63 %), Mongolové (5 milionů, 0,46 %), Tibeťané (5 milionů, 0,43 %), Puejové (3 miliony, 0,23 %) a Korejci (2 miliony, 0,15 %).

(Zdroj: tisková agentura Xinhua) ******************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************************* KATOLICKÁ CÍRKEV v ČÍNĚ : čínští římskokatolíci (dále v textu katolíci) během 2.světové války (1939-1945) a následné občanské války komunistů proti vládě Kuomintangu (1946-1949) většinově vystupovali proti komunistům. Důsledkem bylo jejich neustálé pronásledování komunisty včetně masakrů. Nejhorší byl masakr v r.1946 v okrese Čung-li, kde komunisté brutálně povraždili přes tisíc katolíků, a to včetně dětí. Po vzniku ČLR r.1949 komunisté vyhnali ze země většinu zahraničních duchovních (katolické i protestantské), domácí představitele katolické církve uvěznili a posílali je na nucené práce do pracovních táborů. Ve vykonstruovaných monstrprocesech odsuzovali cizí misionáře obviněné ze špionáže. Nakonec v r.1951 ukončili diplomatické vztahy ČLR se Svatým stolcem(Vatikánem). Katolickou církev však nedokázali zničit, proto z jejich popudu vzniklo Všečínské katolické vlastenecké sdružení (VKVS - dále v textu),které od r.1957 oficiálně zastřešuje římské katolíky v Číně a (v souladu s čínskou komunistickou ústavou) neuznává římského papeže jako hlavu čínských katolíků. Část katolíků se však k VKVS nepřipojila a tajně pokračovala v následujících desetiletích v praktikování své víry jako podzemní církev. Během "kulturní revoluce" (1965 - konec 70.let,kdy postupně skončila po smrti vůdce Mao Ce-tunga r.1976) byly zakázané veškeré náboženské aktivity, a to nejen křesťanů. Včetně těch pořádaných oficiálně uznanými katolickými i protestantskými strukturami včetně VKVS. Za éry Teng Siao-pchinga (od konce 70.let,v době částečného uvolnění poměrů a postupného ekonomického vzestupu) došlo v Číně k všeobecnému oživení zájmu o víru, jak u křesťanů (protestantů i katolíků), tak i u taoistů,buddhistů,konfuciánců a dalších náboženství. Díky tomu se v letech 2015/2018 odhadoval počet katolíků v komunistické ČLR na 9 - 12 miliónů, větší polovina z nich patří k neuznávané a komunisty pronásledované podzemní církvi / takže asi 5 - 7 miliónů /. Vztahy se Svatým stolcem jsou však nadále napjaté a komplikované. A to i přes uzavření prozatímní dohody ČLR se Svatým stolcem v r.2018. Mimo jiné i proto, že Svatý stolec má diplomatické vztahy s Čínskou republikou na Tchaj-wanu. Tchaj-wan je pro Svatý stolec (a opačně Svatý stolec pro Tchaj-wan) nadále významným spojencem v celé východní Asii, potažmo na Dálném východě .

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu obyvatelstvo Čínské lidové republiky na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Obyvatelstvo Asie
Země	Afghánistán • Arménie • Ázerbájdžán • Bahrajn • Bangladéš • Bhútán • Brunej • Čína • Egypt • Filipíny • Gruzie • Indie • Indonésie • Irák • Írán • Izrael • Japonsko • Jemen • Jižní Korea • Jordánsko • Kambodža • Katar • Kazachstán • Kuvajt • Kypr • Kyrgyzstán • Laos • Libanon • Malajsie • Maledivy • Mongolsko • Myanmar (Barma) • Nepál • Omán • Pákistán • Palestinská autonomie • Rusko • Saúdská Arábie • Severní Korea • Singapur • Spojené arabské emiráty • Sýrie • Srí Lanka • Tádžikistán • Thajsko • Tchaj-wan • Turecko • Turkmenistán • Uzbekistán • Vietnam • Východní Timor
Teritoria, kolonie a zámořská území	Britské indickooceánské území (GB) • Kokosové ostrovy (AUS) • Vánoční ostrov (AUS)