Ostarbeiter

Nuceně nasazené ženy s označením „OST“ (Ostarbeiter) osvobozené z pracovního tábora poblíže Lodže
Příšivka, kterou nosili východní dělníci

Ostarbeiter (tzv. východní dělník) bylo nacistické označení pro dělníky, pocházející ze střední a východní Evropy, kteří byli nuceni pracovat pro Třetí říši během druhé světové války. Získáváni byl z nově vzniklých správních oblastí Reichskommissariat Ukraine, Reichskommissariat Ostland a Generálního gouvernementu. Někteří badatelé odhadují, že se množství východních dělníků pohybovalo mezi 3 až 5,5 miliony lidí.[1] Mezinárodní vojenský tribunál po válce určil, že se mezi příslušníky 14 národů osvobozených ostarbeiterů vyskytovalo 2,5 miliony osob z SSSR a zhruba milion Poláků.[2]

Většina těchto pracovníků byla velmi mladá, do 16 let (starší 16 let byli obvykle odvedeni na vojenskou službu), přičemž 30 % z nich bylo v době odvodu do Německa 12–14 let. V listopadu 1943 se navíc věk odvodu snížil na 10 let.[1]

Zacházení

V zacházení s nuceně nasazenými dělníky existovaly rozdíly. Podle „rasové“ či politické příslušnosti byli cizí pracovníci rozděleni na „východní“ a „západní“ přičemž první skupina měla horší postavení. Rozdílnost v zacházení s jednotlivými skupinami určoval výnos RSHA. Do východní skupiny patřili Rusové, Poláci, Ukrajinci, Slovinci, Srbové a Češi. Avšak i uvnitř této skupiny se nezacházelo se všemi stejně. Nejhůře na tom byli právě Ostarbeitři (Rusové, Ukrajinci a Poláci).

Od ostatních se odlišovali označením, nášivkou „OST“, kterou nosili nově příchozí dělníci nebo pracovníci s horšími výkony či chováním na hrudi. Ti výkonnější mohli tuto značku nosit na levé paži.[3]

Rakousko

Polkám a Ukrajinkám v Rakousku bylo kvůli jejich pobožnosti při návštěvě kostela odstraňováno označení pro Ostarbeiter (rukávová páska O), neboť si měli být všichni lidé rovni, což se však příliš nelíbilo nacistickému vedení.[4]

Podmínky

Dělníci pracovali v průměru 12 hodin denně, šest dní v týdnu a na jejich výkonnost dohlížela závodní stráž, známá jako Werkschutz. Například ve firmě Krupp byli využívání na práci v nejnamáhavějších výrobních úsecích (dobývání uhlí, železné rudy či hlíny na kelímky). Žili buď v pracovních táborech, které vlastnily a provozovaly velké firmy, nebo ve speciálních táborech, hlídaných již zmiňovanými příslušníky Werkschutz. Ostarbeitři mohli vycházet z táborů pouze na zvláštní povolení a jen ve skupinkách. Navíc byli po celou dobu pod dozorem. Nesměli posílat a přijímat poštu, mimo dvou korespondenčních lístků za měsíc.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Павел Полян - Остарбайтеры. Archivováno 18. 5. 2019 na Wayback Machine. Журнальный зал в РЖ, 2016. Звезда 2005 / 6. (ruština)
  2. ↑ International Military Tribunal, Nazi Conspiracy and Aggression - Volume 1 Chapter X - The Slave Labor Program, The Illegal Use of Prisoners of War. Avalon Project, Documents in Law, History and Diplomacy.
  3. ↑ a b JINDRA, Zdeněk. Zahraniční dělníci (zvl. Čechoslováci) na nucené práci v Kruppových závodech v letech 1939–1945. Acta Oeconomica Pragensia. 2007, roč. 15, čís. 7, s. 225–226. Dostupné online [cit. 2016-05-31]. ISSN 0572-3043. 
  4. ↑ PEŠEK, Jiří; RATHKOLB, Oliver. Soudobé dějiny v pohybu: Rakouský výzkum dějin 20. století. Praha: Karolinum Press, 2013. 181 s. ISBN 978-80-246-2524-9. Kapitola I. Studie, s. 34. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • IEU: O\S\OstarbeiterIT