Otomar Krejča

Otomar Krejča
Otomar Krejča, 1951
Narození	23. listopadu 1921 Skrýšov Československo Československo
Úmrtí	6. listopadu 2009 (ve věku 87 let) Praha Česko Česko
Povolání	herec, režisér, divadelní herec, divadelní režisér a scenárista
Manžel(ka)	Marie Tomášová
Ocenění	Artis Bohemiae Amicis (2001) Ceny města (2008) Řád umění a literatury medaile Za zásluhy 1. stupeň (1998) zasloužilý umělec
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otomar Krejča (23. listopadu 1921 Skrýšov u Pelhřimova – 6. listopadu 2009^[1] Praha) byl český divadelní režisér, herec a zakladatel slavného Divadla za branou, manžel herečky Marie Tomášové.

Život

Narodil se roku 1921 ve Skrýšově, pozdější součásti města Pelhřimova. V letech 1946–1951 byl členem Městského divadla na Král.Vinohradech, kam jej přivedl režisér Jiří Frejka.^[2] V období 1956–1961 působil jako ředitel činohry Národního divadla. V roce 1965 patřil k zakladatelům Divadla za branou a působil zde jako režisér. Přechodně v roli režiséra působil jako host i v zahraničních divadlech, například ve Vídni, Havaně a Bruselu.

Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.^[3] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 podepsal petici 2000 slov. V reakci na to byl v roce 1970 vyloučen z KSČ, Divadlo za branou bylo zrušeno o dva roky později. V Československu mohl zase režírovat až po sametové revoluci v roce 1989.^[4] Roku 1998 byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně. Dne 24. května 2002 mu Akademie múzických umění v Praze udělila čestný doktorát.^[5]

Zemřel roku 2009 v Praze. Pohřben byl na městském hřbitově v Pelhřimově^[6].

Vybrané divadelní režie

• 1949 Maxim Gorkij: Falešná mince, Komorní divadlo, 7 repríz
• 1954 Oscar Wilde: Ideální manžel, Tylovo divadlo, 130 repríz
• 1957 Nâzım Hikmet: Podivín, Tylovo divadlo, 57 repríz
• 1958 František Hrubín: Srpnová neděle, Tylovo divadlo, 163 repríz
• 1958 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Národní divadlo, 103 repríz
• 1960 A. P. Čechov: Racek, Tylovo divadlo, 87 repríz
• 1963 William Shakespeare: Romeo a Julie, Národní divadlo, 110 repríz
• 1963 Václav Havel: Zahradní slavnost, Divadlo Na zábradlí
• 1997 J. W. Goethe: Faust, Stavovské divadlo, 66 repríz
• 2001 Thomas Bernhard: Minetti: Portrét umělce jako starého muže, Stavovské divadlo, 25 repríz

Vybrané divadelní role

• 1947 A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Molčalin, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 73 repríz
• 1949 A. S. Puškin: Boris Godunov, Griška Otrepěv, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 19 repríz
• 1951 William Shakespeare: Othello, tit. role, Tylovo divadlo, rež. Jan Škoda, 80 repríz
• 1954 William Shakespeare: Benátský kupec, Antonio, Tylovo div., režie František Salzer, 126 repríz
• 1956 G. B. Shaw: Svatá Jana, Richard de Beauchamp, Tylovo div., režie Jaromír Pleskot, 103 repríz
• 1963 W. Shakespeare: Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový, Malvolio, Tylovo div., režie Jaromír Pleskot, 75 repríz
• 2002 Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže (Minetti. Ein Portrait des Künstlers als alter Mann). 1977, Český rozhlas, úprava a režie Josef Henke, překlad: Josef Balvín, osoby a obsazení: Minetti (Otomar Krejča), Dáma (Antonie Hegerlíková), dívka (Anna Suchánková), Hotelový vrátný (Soběslav Sejk), Hotelový sluha (Miroslav Masopust), Muž se psí maskou (Jiří Klem), lilipután + maškara + harmonika (Petr Šplíchal), Opilec + maškara (Josef Plechatý), starý kulhající muž (Josef Henke), Maškara + dívčin přítel (Viktor Dvořák), Maškary (Dana Verzichová, David Švehlík, Aleš Pospíšil, Jaroslav Slánský, Jana Stryková, Vladimír Senič a Jiří Litoš) a hlášení (Světlana Lavičková)^[7]

Film

• 1963 Mezi námi zloději – role: kasař Josef Laštovka, účetní JZD
• Vyšší princip.-JUDR.Skála

Citáty

„Otomar Krejča byl velikán. V době, kdy jsme na přelomu 50. a 60. let byli na škole, byl pro nás velikánským soupeřem. Tím myslím někoho, od koho jsme se odráželi, koho jsme obdivovali a zároveň jsme ho chtěli nějakým způsobem překonat. Ale vždycky jsme viděli tu ohromnou horu práce a úsilí.“

Jan Kačer ^[8]

Odkazy

Reference

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 121, 161
• Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 173, 261–2, 273, 284, 330, ISBN 80-85774-08-9
• B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jan Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 152, 155, 158–9, 167–9, 255–6, 260–2, 277
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 252, 254, 256–7, 275–6
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 302, 319, 324, 329, 333, 339
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 49, 197, 241, 314, 355–360, 362, 368 ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 231, 236, 253, 256, 287
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 199, 200, 202–4, 387, 414
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 7, 8, 42, 60, 66, 70, 75–7, 79, 104, 123–5, 168, 214–6, 233, 252, 254–6, 264, 267, 305, 307, 310, 311, 328, 348, 356, 381–2, 388, 418, 427, 435, 458–9, 468, 489, 490, 501, ISBN 978-80-200-1502-0
• Jindřich Černý: Otomar Krejča, Orbis, Praha, 1964
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 97, 223, 253, 258–9, 262–3, 288–9, 292–4, 296–8, 300, 307, 309–310, 313, 367–8, 397–8, ISBN 80-207-0419-1
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 117, 126, 132–3, 169, 171, 174, 178, 191–2, 223–5, 230, 281, 330, 447, ISBN 80-204-0493-7
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 86
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 75, 518, 523, 666
• Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883 – 1963, Orbis, Praha, 1964, str. 61–2, 64–6, 87–90
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 246–7
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 260, 274
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 71, 73, 75–6, 78, 81, 83, 91, 103, 105, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, 26–8, 32–3, 44–5, 50, 54, 56–7, 59–61, 88, 110–1, 120–1, 177–8
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 172, 174, 179, 208, 210–214, 292–294, 297, 325, 384, 386
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 26, 166, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 223, 234, 309, 331, ISBN 80-85625-19-9
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 131, 157, 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otomar Krejča na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otomar Krejča
• Otomar Krejča – divadelník, jehož renomé přesáhlo hranice Česka – České noviny, 6. 11. 2009
• Medailon Otomara Krejči s ředitelem ND Ondřejem Černým – Události, komentáře, 6. 11. 2009 – možnost on-line přehrání (zhruba od času 30:20)
• Otomar Krejča v databázi Archivu Národního divadla
• Otomar Krejča v Česko-Slovenské filmové databázi
• Otomar Krejča na Kinoboxu
• Otomar Krejča ve Filmové databázi
• Otomar Krejča v Internet Movie Database (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.