Oxid rhodito-platiničitý

Oxid rhodito-platiničitý, také nazývaný Nišimurův katalyzátor, je anorganická sloučenina používaná jako katalyzátor hydrogenací.[1]

Použití

Oxid rhodito–platiničitý se používá na redukce aromatických sloučenin na příslušné cykloalkany nebo nasycené heterocyklické sloučeniny za mírných pomínek (často jde o pokojovou teplotu a atmosférický tlak).[2][3] V těchto reakcích se používá přednostně oproti ostatním katalyzátorům, jako je například oxid platiničitý. S jeho použitím lze reakce provést s minimálními ztrátami kyslíkatých skupin při hydrogenolýzách.[4][5][6]

Příprava

Vodný roztok chloridu rhoditého, kyseliny hexachloroplatiničité a dusičnanu sodného se odpaří a vzniklá směs se roztaví v porcelánové misce za 460–480 °C do vytěkání oxidů dusíku (což trvá kolem 10 minut).[1][3] Výsledný pevný produkt se promyje destilovanou vodou a zředěným roztokem dusičnanu sodného a po vysušení chloridem vápenatým vznikne katalyzátor. Poměr Rh/Pt bývá většinou 3:1 nebo 7:3.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhodium-platinum oxide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Shigeo Nishimura. Handbook of Heterogeneous Catalytic Hydrogenation for Organic Synthesis. New York: Wiley-Interscience, 2001. ISBN 9780471396987. S. 42–43, 182, 389–390, 408, 414–571. 
  2. ↑ Shigeo Nishimura. Hydrogenation and Hydrogenolysis. V. Rhodium-Platinum Oxide as a Catalyst for the Hydrogenation of Organic Compounds. Bulletin of the Chemical Society of Japan. 1961, s. 32–36. DOI 10.1246/bcsj.34.32. 
  3. ↑ a b Shigeo Nishimura. Rhodium-Platinum Oxide as α Catalyst for the Hydrogenation of Organic Compounds. II. Catalyst Preparation and Effects of Platinum in Rhodium-Platinum Oxide. Bulletin of the Chemical Society of Japan. 1961, s. 1544–1545. DOI 10.1246/bcsj.34.1544. 
  4. ↑ Shigeo Nishimura. Hydrogenation and Hydrogenolysis. III. Rhodium-Platinum Oxide as a Catalyst for the Hydrogenation of the Aromatic Nucleus. Bulletin of the Chemical Society of Japan. 1960, s. 566–567. DOI 10.1246/bcsj.33.566. 
  5. ↑ J. H. Stocker. Communications to the Editor. The Journal of Organic Chemistry. 1962, s. 2288–2292. DOI 10.1021/jo01053a077. 
  6. ↑ Shigeo Nishimura; Hisaaki Taguchi. Hydrogenation and Hydrogenolysis. VII. Selective Hydrogenation of Aromatic Compounds Containing C–O Linkages Liable to Hydrogenolysis with a Rhodium-Platinum Oxide under high Pressures. Bulletin of the Chemical Society of Japan. 1963, s. 353–355. DOI 10.1246/bcsj.36.353. 

Související články

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.
Oxid hlinitý (Al2O3) • Oxid antimonitý (Sb2O3) • Oxid arsenitý (As2O3) • Oxid bismutitý (Bi2O3) • Oxid boritý (B2O3) • Oxid ceritý (Ce2O3) • Oxid chromitý (Cr2O3) • Oxid dusitý (N2O3) • Oxid erbitý (Er2O3) • Oxid gadolinitý (Gd2O3) • Oxid gallitý (Ga2O3) • Oxid holmitý (Ho2O3) • Oxid inditý (In2O3) • Oxid železitý (Fe2O3) • Oxid lanthanitý (La2O3) • Oxid lutecitý (Lu2O3) • Oxid měditý (Cu2O3) • Oxid niklitý (Ni2O3) • Oxid fosforitý (P4O6) • Oxid promethitý (Pm2O3) • Oxid rhoditý (Rh2O3) • Oxid samaritý (Sm2O3) • Oxid skanditý (Sc2O3) • Oxid stříbrno-stříbřitý (AgO2) • Oxid stříbřitý (Ag2O3) • Oxid terbitý (Tb2O3) • Oxid thallitý (Tl2O3) • Oxid thulitý (Tm2O3) • Oxid titanitý (Ti2O3) • Oxid wolframitý (W2O3) • Oxid vanaditý (V2O3) • Oxid ytterbitý (Yb2O3) • Oxid yttritý (Y2O3) • Oxid zlatitý (Au2O3) • Oxid chloritý (Cl2O3) • Oxid americitý (Am2O3)
Též také: Oxid železnato-železitý (Fe3O4) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) • Oxid měďnato-chromitý (Cu2Cr2O5) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh2PtO5)
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2)
viz též Trioxid uhlíku (CO3) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr6O11) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh2PtO5)