Přeměna beta minus

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Přeměna beta minus (β⁻) je druh radioaktivní přeměny, při které neutron v atomovém jádru vyzáří elektron a elektronové antineutrino, přičemž se změní na proton. Protonové číslo nuklidu se tak zvýší o 1 a nukleonové číslo se nezmění.

Příklady

Nejjednodušším příkladem beta minus přeměny je přeměna tritia na helium-3, která probíhá s poločasem 12,32 roku:

 3
1 H →  3
2 He +  0
−1 e,

dalším příkladem je draslík-42 vytvářející vápník-42:

 42
19 K →  42
20 Ca +  0
−1 e.

Zde je poločas přeměny asi 12,321 h.^[1]

Účast elektronu (pozitronu) při jaderných přeměnách poukazuje na skutečnost, že nukleony nejsou fundamentální částice. Při přeměně beta minus se totiž uvnitř jádra mění neutron takto:

${\displaystyle {}_{0}^{1}\mathrm {n} \to {}_{1}^{1}\mathrm {p} +\mathrm {e} ^{-}+{\overline {\nu }}_{e}}$

Podmínka přeměny:

m (${\displaystyle {}_{Z}^{A}\mathrm {X} )}$ > m(${\displaystyle {}_{Z+1}^{A}\mathrm {Y} }$)

Obecně k této přeměně dochází nejčastěji u nuklidů, které jsou těžší než stabilní izotop(y) prvku, u prvků bez stabilních izotopů se takto přeměňují těžší izotopy (může to však být i ten nejstabilnější).

Reference