Pietismus

Pietismus (název vznikl kombinací latinského pietas: „bohabojnost“, „zbožnost“ a latinizované řecké koncovky -ismós, která označuje zesílené vnitřní stanovisko, postoj nebo ideologii) je po protestantské reformaci nejvýznamnějším reformním hnutím v rámci protestantských církví, které vzniklo ve 2. polovině 17. století a stále výrazně ovlivňuje praxi některých protestantských církví.

Historie

Pietismus reagoval na strnulost protestantské ortodoxní dogmatiky. Klade důraz na praktickou zbožnost; osobní zodpovědnost za spasení své i svých bližních,^[1] křesťan musí veškerý svůj vnitřní i vnější život vědomě podřídit křesťanským zásadám. Kdo v takovéto jednotě s Bohem a se stejně smýšlejícími stojí, ten je v pietistickém pojmosloví obrácen neboli znovuzrozen.

Za zakladatele pietismu je pokládán Philipp Jacob Spener, který nastínil reformní program pietismu v díle Pia desideria (lat. zbožná přání)^[2]. Mezi základní požadavky pietismu dle Spenerova díla patří důkladnější znalost bible, účast laiků v činnosti církve na základě všeobecného kněžství a křesťanská životni praxe, namísto pouhé znalosti dogmatiky.^[3] Mezi další představitele patřil také např. August Hermann Francke.^[4] Z hlediska sociologického byl pietismus protestem proti klerikalizaci církve a zásadnímu vlivu světské moci ve věcech víry a náboženství v luterských církvích.

Pietistické směry

V pietismu se vytvořilo několik směrů. Mezi nejvýznamnější patří:

1. Hallský směr (německy Der Hallesche Pietismus), jehož centrem bylo město Halle nad Sálou a jejímž představitelem byl Augustin Hermann Francke,
2. Ochranovský směr (německy Der Herrnhuter Pietismus), jehož reprezentantkou je obnovená Jednota bratrská v Ochranově, jejímž čelným představitelem byl Mikuláš Ludvík hrabě z Zinzendorfu.

Pietismus v českých zemích

Pietismus silně ovlivnil tajné nekatolíky v Čechách a na Moravě, jakož i tolerované luterány ve Slezsku.

V Čechách a na Moravě byl pietismus klíčovým faktorem, který umožnil tajným protestantům přetrvat v 18. století při své víře až do vydání tolerančního patentu.

Jedním z center slezského pietismu se stal Těšín, kde působili pietisté hallského směru; mezi ně patří Johann Adam Steinmetz, Jiří Sarganek či Jan Liberda.

Odkazy

Reference

Související články

• Ludmilla Elisabeth von Schwarzburg-Rudolstadt
• Johann Christoph Schwedler
• Gerhard Tersteegen

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pietismus na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pietismus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Heslo 'Pietismus' In: Ökumenisches Heiligenlexikon
• Heslo 'Pietismus' In: Musée virtuel du Protestantisme

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.