Podmět

Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.

Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Podmět je větný člen vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti. V pasivních větách může podmět představovat cíl děje. Spolu s přísudkem je základním větným členem. Ve flektivních jazycích se podmět shoduje s přísudkem v osobě, čísle, popř. i rodě. Užívá-li jazyk pády, v akuzativním jazyce mu odpovídá nominativ, v ergativním pak ergativ, nebo absolutiv. V jiných jazycích je třeba podmět vymezit specifickým způsobem; např. v izolačních jazycích (jako je čínština) se podmět musí definovat ve vztahu k slovesu. Vyjadřuje, o kom nebo o čem vypovídá přísudek. Ptáme se otázkou 1. pádu: kdo? co? a přísudkem. Slovo pod-mět je kalk z latinského sub-jectum.

Slovní druhy v podmětu

Podmětem je nejčastěji jméno, zejména podstatné jméno nebo zájmeno, nicméně v pozici podmětu se může uplatnit libovolný slovní druh nebo i neslovní výraz. Podmětem rovněž může být vedlejší věta. Příklady:

Otec (podstatné jméno) pracuje.
Poslední (přídavné jméno) se připraví.
Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské.
Ne (částice) je mé poslední slovo.
To tvé věčné ale (spojka) mě unavuje.
Kdo přišel první (vedlejší věta podmětná), vyhrál.

Typy podmětu

Nevyjádřený podmět

V češtině je podmět často nevyjádřený. V 1. a 2. osobě je nevyjádřený podmět základním typem podmětu; osobu zpravidla jednoznačně určuje koncovka slovesa: Dokážu to (první osoba). Dokážeš to (druhá osoba). Podmět se v těchto osobách vyjadřuje pouze tehdy, pokud ho chceme z nějakého důvodu zdůraznit: Ty to dokážeš!

Ve 3. osobě se podmět nevyjadřuje, pokud je znám z předchozí situace nebo kontextu. Často se nevyjadřuje všeobecný podmět, který označuje nekonkrétní osobu nebo skupinu osob: Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl („někdo“). Tak nám zabili Ferdinanda („oni“). Nevyjádřený je také podmět neurčitý: Hrklo ve mně. Je mi chladno.

Rozvitý podmět

Podmět, na nějž se nevážou další větné členy, se nazývá holý: Petr jede na kole. Podmět s dalšími větnými členy je rozvitý podmět, neboli podmětová část věty: Náš milovaný syn Jan Novák mladší, chlouba naší rodiny, spáchal zločin. Pokud je v podmětu spojeno několik výrazů, které označují různé jevy skutečnosti, jde o podmět několikanásobný. Jednotlivé členy několikanásobného podmětu mohou být navzájem spojeny různými způsoby:

Petr, Pavel a Adam mě mají rádi.
To okno rozbil buď Petr, nebo Anička.
Ne my, ale naše děti ponesou následky.
Tatínek s maminkou jdou spát.

Vztah podmětu k jiným větným členům

Podmět spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici. Vztah mezi podmětem a přísudkem se nazývá predikace. Podmět se s přísudkem shoduje v osobě a čísle, ve třetí osobě i v rodě: Nikdo nepřišel. Nepřišli jsme („my“). Sestra nepřišla. U přísudku jmenného se sponou se podmět shoduje s přísudkovým přídavným jménem: Špenát je zdravý. Pokud je sponou podstatné jméno, shoduje se s podmětem v rodě pouze v případě, že existuje patřičné přechýlené slovo: Otec je zpěvák. Matka je zpěvačka. x Změna je život.
Podmět je často rozvíjen přívlastkem, který se rozlišuje na shodný (shoduje se s podmětem v pádě, čísle a rodě) a neshodný.
Podmět a předmět lze v mnohých větách zaměnit změnou slovesného rodu: Zahradník očesal jabloně. - Jabloně byly zahradníkem očesány. Předmět ani příslovečné určení nikdy nerozvíjí podmět.
Doplněk rozvíjí zároveň podmět i přísudek: Otec se zdál unavený.

Odkazy

Literatura

NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 82–83.

Související články

Externí odkazy

Slovníkové heslo podmět ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Podmět v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.