Pozitivní diskriminace

Pozitivní diskriminace (anglicky: reverse discrimination), někdy také podpůrná akce, či kompenzační akce (anglicky: affirmative action), nebo spíše nevhodnost kompenzační akce, odkazuje k politice, která bere v úvahu faktory jako „rasa, barva kůže, náboženství, pohlaví, sexuální orientace, zdravotní postižení nebo národnost“^[1] při zvážení podpory znevýhodněných skupin „v oblastech zaměstnání, vzdělání a podnikání.“^[2] Opatření pozitivní diskriminace byla nejprve aplikována ve Spojených státech v návaznosti na Hnutí za občanská práva. Pozitivní či podpůrná akce je politika, podle níž jsou rasovým či jinak sociálně handicapovaným menšinám, které byly v minulosti diskriminovány, dány určité preference ve vzdělávání a zaměstnání. Nevýhodou této politiky ale je, že zvýhodňování určité skupiny nutně diskriminuje ostatní skupiny obyvatel, jiní upozorňují na nákladnost, neefektivnost a chybná východiska takovéto politiky. Pozitivní diskriminace v českém prostředí, např. romská inkluze, má za cíl začleňování Romů do většinové společnosti při zachování jejich identity.^[3][4][5]

Definice

Amnesty International zmiňuje pozitivní diskriminaci a dodává: „Určitou povolenou výjimkou je přijímaní tzv. pozitivních nebo vyrovnávacích opatření (někdy pozitivní diskriminace). Znamenají záměrné zvýhodňování příslušníků určité (znevýhodněné) skupiny obyvatel s cílem zvýšit jejich zapojení v určité oblasti (politické, ekonomické, vzdělanostní). Jde o širokou a různorodou paletu možných opatření. Ve společnosti existují různé názory na tuto problematiku. Zatímco někteří podobná opatření vítají například jako dočasné opatření k předcházení diskriminace v budoucnosti, jiní v nich vidí diskriminaci "naruby" a nebo též nebezpečí, které může paradoxně podněcovat další nesnášenlivost vůči dané skupině.“^[6]

Znevýhodněné sociální skupiny u nichž se někdy používá pozitivní diskriminace

Následující skupiny bývají předmětem diskriminace, ať už slovní, behaviorální či vnímanou. V každém státě a každé společnosti v jiné míře a jiným způsobem. Proto je vhodné používat pozitivní diskriminace na snížení nerovností.^[7][8]

• Rasové menšiny
• Etnické menšiny
• Podřadné kasty (např. dálítové v Indii)
• Ženy
• Handikepovaní
• Veteráni
• Sirotci
• Rozvedené matky/otcové samoživitelky/samoživitelé
• Nezaměstnaní
• Vdova/Vdovec
• Osoby s duševními poruchami (Duševní porucha)

Příklady zemí uplatňujících pozitivní diskriminaci

Spojené státy americké

V USA jsou cílovými skupinami benefitujícími z pozitivní diskriminace historicky znevýhodněné etnické a rasové menšiny (zvláště Afroameričané), ženy, lidé se zdravotním postižením, a váleční veteráni. Pozitivní diskriminace zde byla předmětem častých soudních sporů. V roce 2003 Nejvyšší soud rozhodl, že vzdělávací instituce mohou uplatňovat rasu jako jeden z faktorů při přijímání studentů.^[9]

Voliči v některých státech Unie v referendech odhlasovali zákaz diskriminace ze strany státu včetně afirmativní akce. Stalo se tak v Kalifornii (Proposition 209, 1996)^[10], státě Washington (Initiative 200, 1998), Nevadě (Initiative 424, 2008) a Michiganu (Proposal 2, 2006). Naopak v Coloradu těsným poměrem hlasů 50,8%:49,2% Amendment 46 v roce 2008 neprošel.

V roce 2003 magistrát v New Haven, v Connecticutu, vyhlásil konkurz na obsazení hasičských vyšších postů, který ovšem vyhráli na základě výsledků písemného testu převážně bílí kandidáti (17 bílých Američanů a dva Hispánci). Žádný z černochů v testech neuspěl. Magistrát se z obavy z nařčení z diskriminace rozhodl pro pozitivní diskriminaci a konkurz zrušil. Bílí a hispánští vítězní kandidáti dali věc k soudu, a tu v roce 2009 Nejvyšší soud rozhodl v jejich prospěch. Sonia Sotomayorová, která je v současnosti soudkyní Nejvyššího soudu, dala u soudu předchozí instance zapravdu magistrátu New Haven.

Výchozím předpokladem zastánců afrimativní akce je, že rozdíly mezi úspěchem jednotlivých rasových skupin jsou způsobeny diskriminací (současnou i minulou) a sociálním postavením. Původně byla afirmativní akce deklarována jako dočasné opatření k narovnání sociálních rozdílů. Tento předpoklad bývá zpochybňován argumentem, že jednou z podstatných příčin rozdílného postavení jednotlivých ras není pouze minulá diskriminace, sociální postavení a kultura, ale též údajné rasové rozdíly v inteligenci, které prý nelze sociální intervencí změnit.^[11][12][13]

Richard Herrnstein, profesor z Harvardovy univerzity, a další odborníci tvrdí, že afirmativní akce dokonce rasové rozdíly v inteligenci zvětšuje, protože nejinteligentnější černoši vyzdvižení do vyššího socio-ekonomického postavení pak mají méně potomků nežli ti méně inteligentní a chudí.^[14]

Další kritika Pozitivní diskriminace tkví v tom, že snižuje šance a diskriminuje většinovou populaci, protože nikdo nemůže za to, že se narodil jako běloch, tak proč má mít nižší šance než někdo jiný. Vysokoškolští studenti podali stížnost k Nejvyššímu soudu USA.^[15][16] Tato stížnost byla úspěšná. Nejvyšší soud USA rozhodl, že univerzita porušovala 14. dodatek americké ústavy o rovném postavení před zákonem, pokud brala etnickou příslušnost jako faktor u příjmacího řízení. ^[17]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Kritika termínu pozitivní diskriminace

Podle českého vládního dokumentu Strategie romské integrace do roku 2020 pochází termín „pozitivní diskriminace“ z Velké Británie, kde je používán kritiky konkrétních podpůrných opatření. V českém prostředí má tento termín také převážně negativní konotace, proto za vhodnější a neutrálnější považuje termín vyrovnávací akce, ze kterého je lépe patrné, že jde o odstraňování znevýhodnění určité skupiny, ne o trvalé zvýhodnění skupiny na úkor ostatních.^[18]

Reference